Podle něho ohrožuje demokracii Klaus, třeba proto, že se staví proti nekontrolované moci aktivistických skupin, kdežto Paroubkovo otevřené tažení proti svobodě tisku mu nevadí. V témž rozhovoru se dočteme, že v roce 1989 nebyla ve společnosti vůle ke zrušení komunistické strany. Ono to bylo trochu jinak. Vůle k tomu nebyla - z jeho strany a ze strany jeho nejbližších druhů, kteří mnohdy měli komunistickou minulost z nejhorších dob komunismu v naší zemi, z padesátých let. Takže je to všechno trochu popletené a je z toho interview divný pocit.

Lišácká logika

Zvýšení příjmů o dvanáct procent, to je pěkné. V dimensích minimální mzdy je to ovšem zvýšení málo senzační, o 950 korun. Je to předmět diskuse, zdali ta necelá tisícovka přiměje lidi, aby přestali spoléhat na podporu a šli raději pracovat. Zatím za minimální mzdu pracují sotva dvě tři procenta. Zřejmě se víc vyplatí mít jako základ podporu a přivydělávat si bez daně, bez šéfa, bez pracovní doby od do.

To vše je obehraná písnička, partesy známe všichni zpaměti a každý podle nich pěje tu svoji melodii. Co je nového, to je roztržení přídavku na dva kusy. Charakterizovat se dají stručně: před volbami a po volbách. Pokud by měly volby dopadnout pro levici špatně, na tu druhou „povolební“ půlku už by asi nebyla příznivá nálada. To je celkem srozumitelné sdělení těm, kdo eventuálně tu minimální mzdu pobírají, ale k volbám se jim chodit nechce. Když půjdete a hodíte do urny papírek libovolného odstínu rudé, dostanete tu malou jistou domů. Když k volbám nepůjdete, nebo nedejbože budete volit Topolánka, s přídavkem se rozlučte.

Pikantní je to, že s úmyslem roztrhnout přídavek na dva kusy nesouhlasí zástupci těch, kterých se to týká, tedy samotných zaměstnanců. Odbory by si přály, aby přídavek přišel naráz, hned v lednu. Jejich logika je čitelná a srozumitelná. Vládní logika je taky čitelná a srozumitelná, ve svém přímočaře předvolebním lišáctví: předvolební guláš za peníze daňových poplatníků.