... existuje jedna jasná, stručná a blbá odpověď

To mne napadlo při čtení článku Lapálie podle Václava Vlka st. od pana Tomáše Guttmanna. A při čtení diskuze pod článkem. Všude tam se opět projevila ona stará pravda, že ať napíšete cokoli sebejasnějšího a sebepřesnějšího, vždy se najde někdo, kdo to nepochopí (vynechávám zásadní „nechápače“, jako je jistá dáma z blízkého zahraničí).

Nejprve bych chtěl říci, že jsem si přečetl také blog www.hegaion.cz a musím říci, že s některými tam uveřejněnými věcmi souhlasím. Ovšem jak se ukazuje, pan doktor Guttmann trpí podobnou nemocí, jakou trpí mnozí jiní emigranti:
1) Pochopitelnou nenávistí ke starému komunismu a Rusku (i když mi u nich poněkud chybí jejich kritický postoj k nacismu).
2) Naprostým nepochopením současné situace.

Opět se ukazuje, že „kdo chvíli stál (mimo místní děje), již stojí opodál“. Nadávat šmahem všem do (bývalých) komunistů už zde není populární. Byl jsem reformní komunista a jsem hrdý na to, že jsem přispěl - třeba ve spolupráci se studenty tehdejší filosofické fakulty a také s Josefem Smrkovským - k tomu, že roky 1964 až 1968 byly a jsou považovány za jedny z nejsvobodnějších ve čtyřicetileté vládě moskevských komunistů.

Většina lidí doma už pochopila, že lichotit těm, co udělali vše pro to, aby vzniklo Pražské jaro, dodnes obdivované a vzpomínané, a zároveň jim nadávat, to že jaksi nejde. Stále zde existují lidé a jejich potomci, kteří za svoji - možná naivní - víru zaplatili tím, co žádný emigrant dodnes nepochopil. Z KSČ bylo vyházeno 326 816 členů, tedy 28 %, a dalších cca 400 000 lidí, komunistů i nekomunistů, bylo vyhozeno ze zaměstnání, ze škol, jejich děti nesměly studovat, byly jim sebrány pasy atd. atd. Takže nadáváte-li mně a pokoušíte-li se mne dehonestovat poukazováním na mé členství v KSČ v době Pražského jara, jen ukazujete, jak jste vzdálen národu, který chcete poučovat.

Znovu pro natvrdlé opakuji: cca 750 000 lidí, kteří neodvolali a neponížili sebe souhlasem s okupací v Srpnu 1968 , mělo každý průměrně 3 až 4 rodinné příslušníky. To znamená, že tuto zkušenost a hrdost, na svého domácího „Budžese“ (viz kniha a divadelní představení Hrdý Budžes“.) měly a mají nejméně tři miliony lidí. To všechno jsou ve vašich očích „komunistické kurvy“?! No možná z poklidu emigrace. Doma to však vypadá poněkud jinak.

Největší problém je, že pan Guttmann vydává dojmy a mediální hysterii za fakta. To by neměl ani ten nejposlednější blogger. A pak vykládá neuvěřitelné nesmysly jako: „Náhodou též v rozmezí několika dnů bylo na konci října u obou případů objasněno, kdo vraždy objednal: Marián Kočner a Vladimír Putin.“

Vážený pane Guttmanne, nic takového se nastalo. To jen vykřikovali novináři a někteří zainteresovaní politici. Jsem velice alergický na podobná „fakta“. Pamatuji si, jak zněl hlas mého otce z rozhlasového přijímače při přenosu z „Procesu s protistátním spikleneckým centrem Rudolfa Slánského“, kdy vykládal, jak jsou oni všichni zločinci. Kdyby nevykládal, mučili by ho dál. A pracovní kolektivy posílaly rezoluce na ÚV KSČ „Psům psí smrt“.

Mimochodem, vaše rodina zažila holokaust, to jste se z toho nepoučil? V archivech protektorátních novin můžete najít články, které upozorňují čtenáře na židovskou rafinovanost. Čtenáři si mají prohlédnout věci, co mají doma, zda nejsou od židů. Třeba někde v kamnech anebo v podšívce kabátu bývá ukrytá židovská hvězda, která se, když zatopíte anebo si obléknete svrchník, zahřeje a vysílá paprsky tajné židovské energie, která v původně solidním občanovi vyvolá záchvat „židomilství“. Nalezenou židovskou hvězdu nutno nahlásit úřadům a ty zajistí odhalení židovského spiknutí. Ještě vám nedochází, že opakujete propagandu, kterou někdo organizuje a platí?

My v Česku s něčím takovým, jako je aféra Kuciak a pád vlády, máme nedávné zkušenosti. Kdosi naplánoval, zorganizoval a také jistě finančně zajistil nejprve mediální lynč na ODS a předsedu vlády Nečase, pak následoval policejní zásah připomínající jihoamerické poměry. Ozbrojené komando přepadlo předsednictvo vlády, zatčeni byli šéfová úřadu předsedy vlády, vedoucí tajných služeb, poslanci - a tisk jásal! Ostatně vždyť to předem mediálně připravoval.

Takže dokud neproběhne řádné vyšetřování, včetně rekonstrukce činu, a pak soud, tak jsou to všechno žvásty. U Kuciaka i u Skripala. Tam nikdo neví vůbec nic, blouznění kolem toho vypadá, jako by se někomu velice hodilo rozpoutání konfliktu mezi Západem a Ruskem.

Co se týká Skripala, odkazuji vás na článek jednoho z autorů NP, pana Jana Schneidera Britský „fejkomet“ v kauze Skripalových se zadrhl na České pozici.

A mimo jiné, Fica z vlády vystrnadila parta, v jejímž čele stál pokrokáři obdivovaný slovenský president, který si nadělal majetek na odírání chudých Slováků půjčováním peněz.

Výrok v článku „Lapálie“, že „Kuciaka nezabili odpůrci Fica, ale přátelé Fica“, je ničím nepodložený výkřik. To, že pilně čtete a opakujete informace z medií, kterým u nás i na Slovensku nevěří dle výzkumů cca 80 % obyvatel, dokládá fantastická věta, kterou by už nevyřkl vážně ani Babiš: „... že to byl on, kdo byl členem komunistické strany, a že to byl mladý Kuciak, kdo byl zavražděn v boji proti zločincům zapleteným se starými strukturami.“

Pane, o „starých strukturách“ mluvili v sedmdesátých letech komunisti jako Biľak a před pár lety Babiš. Nikdo jiný.

Tvrzení o mém zlehčování smrti Kuciaka a jeho přítelkyně je klasickou ukázkou latentního rasismu. Protože „našinci“ jsou významní a důležití. Jiní, třeba obyvatelé Sýrie (cca půl milionu mrtvých), Pákistánu (neznámý počet), atentáty s desítkami mrtvých jako běžný jev, Brazílie, denně 175 vražd, jsou nezajímaví. Z tohoto hlediska jsou dva mrtví sice tragédie, ale nic mimořádného. Slovensko je Slovensko, tam se občas střílí na ulici ze samopalů a gangy si vyměňují pozdravy granáty. No a kdybych chtěl být hodně jedovatý, tak bych připomněl, že jediný útok granátem a střelbu ze samopalů v Praze od roku 1989 zorganizovala jistá zločinecká izraelská skupina.

Jistě, že mi není jedno, když se v sousedním státě, který tak trochu považuji i za svůj, páchají nájemné vraždy. Ale když si někdo hraje na investigativního novináře, musí počítat se vším. Pan Kuciak splétal z různých podivných informací různé, občas fantasmagorické historky. A nechápal, co činí. Připadal mi jako ony dvě dívky, duševní slepice, co se vydaly na cestu stopem do centra islámských bouří a pak jsme je museli, coby trosky, vykoupit za veliké peníze. Anebo ten mladík s tou slečnou, co si dali na internet, jak mávají kurdskou vlajku a psali, jak budou Kurdům pomáhat, a pak se vydali do Turecka. Ti lidi vůbec nechápou, co činí. A jak to vypadá, i pan Kuciak byl duší nepolíbenou základními instinkty. To je, jako by se někdo dal najmout jako řidič kamionu přes Andy a nekontroloval si po cestě brzdy. Když se někdo pouští anebo dostane do riskantní situace, musí být také dosti prozíravý. O tom něco vím. A ne abych jako Kuciak na návrh rodičů, aby se doma, když už píše tak výbušné materiály a je mu vyhrožováno, alespoň zamykal, odpovídal, že jemu se nemůže nic stát. Sancta simplicitas!

Víte, vážený pane, já jsem od doby zatčení mého otce v roce 1950 vždy žil jaksi v nebezpečí a často i na hraně či za hranou zákona. Když maminka načerno tkala látky, protože ji nikde nezaměstnali a jíst se chtělo, tak jsme s bratrem rozváželi ty látky v kufrech šmelinářům a na černý trh. Ale nikde jsme o tom nevykřikovali.

Někdy to člověk holt přepískl, ale s tím se muselo počítat. Když mne zatkli čtyři samopalníci v práci v roce 1970, tak jsem věděl proč. A nedivil jsem se. Ani ostatní se nedivili. Včetně mé ženy v osmém měsíci těhotenství.

Pak jsem zase podepsal Chartu 77, to byla žena v šestinedělí s druhým synem, a věděl jsem, do čeho jdu. A že se něco stane. Jaké následovaly „radosti“ posléze, se všeobecně ví. Takže, pokud mladý Kuciak psal, co psal, měl vědět, jak a kam až zajít, anebo se připravit, že to může dopadnout špatně.

Nakonec bych jen dodal, že jste v zápalu kritiky vyplodil neuvěřitelný nonsens a oxymóron: „Vzpomeňme na nadšení bojovníků za pravost rukopisů či bojovníků za Hilsnerovu vinu, kteří usilovali o zvýšení národní hrdosti (Rukopisy) a semknutosti (Hilsneriáda), ale kteří se v jinak chvályhodném vlasteneckém zápalu ocitli zcela mimo realitu, jak dokazoval Masaryk“.

Tím, že naopak nabádám k reálnému posouzení faktů a nikoli „pokrokového „nadšení, a to jak v případě Kuciaka, tak Skripala, zastávám se názorů a myšlenek jaké, při vší skromnosti, spíše souzní s postoji T.G.Masaryka než rozvášněného (mediálního) davu.

Masaryk odmítal uvěřit tvrzení, kterých byly plné rakouské a české noviny, že Hilsner „vykrvil“ po vraždě Anežku Hrůzovou, aby získal pravou panenskou krev křesťanky na těsto do židovských macesů.

Vše, co jste jaksi poskládal na margo svého názoru, mi připomíná spíš to blábolení o panenské krvi Anežky a macesech. Naučte se laskavě chápat, co čtete, kdo a jak to píše a co tím zamýšlí. Já také nevěřím Guardianu a zprávám České televize, když se dozvídám, jak ti Izraelci (rozuměj ti židáci) už zase zavraždili nějaké Palestince (rozuměj nevinné oběti sionistů a židů vůbec).

Zkuste někdy při čtení myslet na staré „cui bono“. Tedy na starou římskou moudrost znamenající „v čí prospěch?“ nebo „komu to slouží?“.