28.3.2024 | Svátek má Soňa


Diskuse k článku

105 PLUS: Stav milosti

Před pár týdny jsem v komentáři pod článkem na Zvířetníku četla „...stav milosti zažívám dnes jen…“.

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
J. Pernicová 5.8.2021 22:54

Trápila jsem se tím co vy, chodila k psycholožce, cvičila jógu, meditovala a bylo to skoro k ničemu. Když mě napadne hnípat se v minulosti, vzpomenu si na lidi, kteří to mají fakt těžké a jsou optimisté a dívají se dopředu. No, a nejlepší psychoterapie je jít a pomáhat. To člověk dostane takovou dávku radosti nazpátek, že mu málem narostou křídla.:-) K češtině. Od dětství jsem maniakální čtenář a mrzí mě, že jsme spoustu slov přestali používat. Třeba kochat se, košatět, anžto, rozmilý... .Pamatuju si, jak jsem musela pohádky Erbena dětem překládat. Spoustu slov neznaly.

A. Zemanová 6.8.2021 13:51

Ano, některá slova v pohádkách nebyla běžně užívaná už v době, kdy jsem byla malá já, natož pak dnes!

Máte pravdu také v tom, že určitě pomoc bližnímu pomáhá a určitě je na tom mnoho lidí mnohem hůř, než jsem já. To všechno vím a uznávám, přesto cítím, jak s každou "vyhnisanou a vytaženou třískou z duše" je mi lehčeji, jak mě to posouvá dál k většímu nadhledu a k větší radosti, pohodě, ke stavům milosti. Mně se tak úplně neosvědčilo odvádět pozornost od svých problémům tím, že pomáhám druhým. Ta pomoc je jistě potřebná a ničeho nelituji, ale byla to pro mě jen náplast na třísku, když už jsem ten příměr použila předtím v diskusi, ne řešení té třísky.

Tohle jsou ale subtilní pocity a každý to nejspíš má jinak. Já ale věřím staré moudrosti, která říká, že když se něco dlouho zametá pod koberec, udělá to na něm nakonec bouli. :)

A. Zemanová 5.8.2021 22:18

Děkuju vám všem za komentáře, dnes obzvlášť. Dost jsem v poslední době řešila smysl svého psaní, ale podle odezvy tady i jinde mám pocit, že snad nějaký smysl pro někoho má.

L. Jakovljevičová 5.8.2021 17:22

Vave moc hezké čtení a moc těžké! Taky jsem si musela ledacos z minulosti v sobě přežvýkat, abych si to nakonec dokázala odpustit. Dneska už jsem myslím trochu víc vyrovnaná se svým životem a zažívám i stav milosti. A když ráno sedím venku s kafem, vždycky poděkuju tomu nahoře, že jsem živá a relativně zdravá, že mám okolo sebe báječnou rodinu a fajn lidi. A poprosím, aby mi to vše ještě dlouho vydrželo!

T. Zana 5.8.2021 13:19

Alenko, dobře připomínáš češtinu. Dostává chuděra na frak - taky jsem si všimla, že jsem samé "úžasné, parádní, bezva..."

Bohužel ubývá jazykových vzorů, málokdy má člověk příležitost slyšet nebo číst krásnou a bohatou češtinu. Jistě existují, ale momentálně mě napadá jen bývalý ředitel Ústavu pro jazyk český Karel Oliva (občas má sloupek tady na Lidovkách).

Vavísku, vrůstej do svého nového kraje, uvidíš - bude se to jen lepšitV.

L. Jakovljevičová 5.8.2021 17:13

Proto se tak ráda vracím k Čapkovi nebo k Nepilovi. A kochám se a nejen tou češtinou :-)

A. Bytová 5.8.2021 20:22

Karel OLiva je úžasnej. A přitom původně vystudoval matfyz a je světoznámý odborník v informatice.

Z. Jenny 5.8.2021 13:01

Milá Vave,moc dobře Tě chápu, taky jsem musela v sobě ledacos pořešit. Naštěstí se mi to podařilo ale zpracování dost bolelo. Nakonec jsem jako ty odešla z města ven a jsem tu šťastná. Naučila jsem se žít sama ze sebou a chránit se před tím,co není důležité nebo co ubližuje. Většinou je vše ve vlastní hlavě a nedat si ubližovat není jednoduché ale jde to. Hodně zdaru a hodně stavu milosti Ti přeji .R^VV

Z. Jenny 5.8.2021 14:34

"se sebou",nečtu,nevidím....:-/

Z. Matylda 5.8.2021 12:54

Odpustit jde, zapomenout těžko. Ale i to odpuštění strašně pomáhá a časem se to snad trochu celé rozpije.:-)

E. Žampachová 5.8.2021 18:40

Přesně: odpusť a nezapomeň. Jinak hrozí, že budeš dělat tutéž chybu dokola. Také se občas zacyklím a také neumím vše v sobě vyřešit. Čím komplikovanější to člověk v hlavě má, tím hůř se to rovná. Ale naučila jsem se dobře klamat tělem, takže mi aspoň cizí neproniknou pod kůži a nemohou ublížit. Pod vyrovnanou slupkou se ta zranitelná duše snáz schová. Ale i když zranitelná z drobností jsem se dokázala vždy radovat. Jsem pozitivně naladěný pesimista, aneb připravuji se na nejhorší a doufám v lepší. I psi pomáhají.

A. Alimo 5.8.2021 11:12

No...za tu dobu, co jsem na světě, jsem zažila i těžké časy a ne všechno bylo zalité sluncem. Ale pochopila jsem, že jsou (byly) věci, které nezměním a nemá smysl se v tom nípat a řešit neřešitelné. Život jde dál a tak se snažím nalézat to hezké z všedností každého dne, těšit se z relativně dobrého zdraví svého i svých blízkých, z krásných a chytrých vnoučat, z kvetoucích růží na zahrádce a z toho, že mi slimáci přeci jen něco nechali ;-D.

Vavísku V, obdivuju tvoji schopnost vyhmátnout problém a smysluplně a srozumitelně ho vrhnout a papír.

Z. Jitur 5.8.2021 11:16

Je to tak, i drobné maličkosti dokáží život prosvětlit a udělat den hezčím, jen si jich člověk musí všímat, nebo, jak pravila Vave: být v pravý čas, na tom pravém místě ;-):-)V

Z. Jitur 5.8.2021 10:20

Opravdu hodně těžké zamyšlení; ale pokud se člověk dokáže srovnat s minulostí, určitě je mu lehčeji a uleví se...:-)

Z. Xerxová 5.8.2021 10:51

určitě to řadě lidí pomůže. Ale bohužel se někteří trápí víc a víc a neumí z toho vybřednout. Někdy by bylo lepší udělat tlustou čáru a dál neřešit

Z. Jitur 5.8.2021 11:08

Souhlasím, ale za něčím to udělat nedokážu, i když vím, že mi to neuzavřené neprospívá :-/;-(

A. Zemanová 5.8.2021 12:32

Máš pravdu, Jindro, jenže tlustá čára se dá udělat za něčím, co už jsme pochopili, přijali a co odbolelo. Já mám na mysli něco jako třísku zabodnutou v duši. Za tou nejde udělat čára, nedá se trvale tvářit, že tam není, zvláště když už o ní víme. Ona prostě musí ven, protože jinak v nás dělá neplechu, stejně jako tříska v prstu, nás může otrávit.

Dnes jsem si uvědomila, že jsem v sobě často měla až zlobu k obětem týrání a/nebo zneužívání. Proč se nebránili, proč něco neřekli. Teprve dnes mi došlo, že jsem se vždycky zlobila sama na sebe. Když žiješ v něčem nesprávném či nenormálním, nedokážeš to poznat. Jako dítě vůbec ne, jako dospělý po čase také ne. A všechno rozpoznat, nějak utřídit, pochopit, přijmout a odhodit je velice složité a velice těžké.

Z. Lika 5.8.2021 8:03

No, jsem ráda, že to mám nebo jsem jednodušší. Například mám odjakživa ráda každé počasí (myslím doslova počasí), vychutnávám si na něm a vnímám všechno, uvědomuji si, jak jsem ráda, že vůbec nějaké počasí je. A nakonec jsem se dopracovala i k tomu, že u něčeho dokážu rozeznat, že to nezměním a nechám to plavat po proudu, anebo na něčem zapracovat, pokud se mi to jeví zpracovatelné :D

Ta fotka vypadá jako moře. :-)

Z. Lika 5.8.2021 8:30

Přimělo mi to hned si zacvičit trochu jógy - prodýchávání na mě skvěle zabírá, hned mám v těle i hlavě světleji a veseleji :-)

Z. Xerxová 5.8.2021 6:10

hezký čtvrtek všem Zvířetníkům a zvířátkům :-)

těžké Vavísovité čtení po ránu - a jsem moc ráda, že žádné temné stránky minulosti v sobě řešit nemusím. Vážím si toho, že životem proplouvám snadno a s úsměvem, obklopená báječnými lidmi (a psy ;-) )

Z. Jitur 5.8.2021 10:18

;-):-)