Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996Diskuse k článku
105 PLUS: Do morku kostí
Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
|
Z. Vave 18.6.2019 9:33Re: Ahoj Vave To já děkuju Tobě, milá Liko, za laskavou a přátelskou spolupráci i za andělskou trpělivost. Chicht, včera večer se to vážně povedlo, moc se omlouvám, to ten nový program a horečka. A taky to, že všechno dělám na poslední chvíli v neutuchajícím optimismu, že je času dost a že se to zvládne. |
|
Z. Lika 18.6.2019 11:01Re: Ahoj Vave Taky ráda natahuju zase svoje termíny, co to dá, takže bez starosti - vím, že to někdy prostě jinak nejde. Jinak klobouk dolů, že při takové horečce dokážeš psát a dokonce najít ztracený dokument v pecku s novým systémem. Doufám, že už je dneska trochu lépe! |
|
Š. Matyášová 18.6.2019 7:17elektrická dečka by pomohla zkus to Vaví... A hlavně si odpočiň, od nás, od psaní,od všeho, co Tě zatěžuje.... |
|
|
Z. Vave 18.6.2019 9:31Re: elektrická dečka by pomohla Děkuju, Sharko. Objímám Tě. |
|
|
Š. Matyášová 19.6.2019 15:25Re: elektrická dečka by pomohla objímám Tě také....kdybych jen mohla,zahřála bych tě...... |
|
Z. Xerxová 18.6.2019 6:36hezký den hezké úterý všem Zvířetníkům a zvířátkům :o) ... Dík Vavísku za tu spoustu slov, co jsi na Zvířetník naskládala. Potřebuješ pauzu - to se stává. Věřím, že cestu zpátky si časem najdeš. Přeji hlavně zdraví |
|
|
Z. Vave 18.6.2019 9:30Re: hezký den Děkuju Ti, Xerxová. A nápodobně, přeju hodně zdraví a krásné léto. |
|
Z. Oskarina 18.6.2019 1:43Ach, taková zima! Cítím s vámi. Já jsem podobný stav prožila loni v prosinci, ale u mne se z toho vyklubal ošklivý zánět žíly v noze, přičemž zimnice a pocit virózy byl jen průvodní jev, který odezněl po léčbě antibiotiky. Průpovídka psychoterapeuta v mém mládí, kdy jsem se dostávala ze zničujícího vztahu s matkou a domnívala jsem se, že nejlepší cestou bude mít rodiče co nejdál od sebe, zněla: "svou matku si nosíš stále sebou", a byla pravdivá. A tak, i když se mi podařilo žít svůj život, přece jen jsem vnitřně poznamenaná. Sama jsem už dávno pochopila, co mou matku formovalo, a proč v mém dětství a dospívání jednala tak, jak jednala. Odpustila jsem jí, je mi jí vlastně líto, ale ... zapomenout nemůžu. Jo, někdy dětství dovede být pořádně složité, na celý život. |
|
|
Z. Lika 18.6.2019 8:05Re: Ach, taková zima! Pod to se podepisuju. A odpuštění - dřív jsem nechápala, co to je, měla jsem pocit, že když někomu odpustím, vlastně tím udělím souhlas s tím, co se stalo, a bude to "jako by nic". Jenže ono jde o to přestat se trápit, přestat tu starou ránu nípat. Ona se zahojí a zbude jizva, vzpomínka už bez náboje. Díky za takový komentář, Oskarino. |
|
|
Z. Vave 18.6.2019 9:13Re: Ach, taková zima! Děkuju, Oskarino. Při cestou časem zpět člověk vidí řetězení chyb a špatných kroků, všechny se odvíjejí z dávného stalo se. Všechno se to čistí hrozně dlouho, pokaždé se objevují nové vrstvy. Ale stojí to za to. Přeju Vám hodně radosti a klidu, Oskarino. |
