Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
|
Š. Matyášová 17.6.2019 7:41Re: Jsou to hezké vzpomínky je mi moc líto,že JAS je zavřenej a chátrá....jedno z nejlepších kin v Perníkovicích vůbec!!!!!! |
|
|
Š. Matyášová 17.6.2019 7:38milá Maričko, jak jsem záviděla ta letní autokina, která jsem viděla ve filmu POmáda....u nás obyčejnej leťák s lavičkama a jedno malý kino Svět, v průjezdu,kam jsme chodila i do školky..až pak velkej leťák na Seči, to bylo něco....a pak přišla velká kina, uřvaný repráky a chroustání popkornu a já pomalu do kina nejdu,pokud to není zrovna nový film od Tarantina nebo něco,co chci fakt moc vidět....pustím si doma DVD a sleduju si ho pro sebe v prostředí,které mi vyhovuje..mohu film přerušit, mohu se vrátit.... |
|
V. Glover 15.6.2019 19:47Re: Máš pravdu Maričko Já taky často slyším, že v USA je hodně moc reklam ve filmech,to by mi asi vadilo. Reklamy jsou občas dobrý, že si člověk odskočí, udělá drink nebo sandwich, ale když jsou ty obvyklé čtyři úseky reklam za hodinu tak se ten film pěkně protáhne. Tady třeba na BBC nejsou reklamy vůbec, a na Sky TV ne některých channels reklamy jsou čtyři za hodinu, ale všechny Sky movies channels jsou bez reklam. Já se vždycky párkrát za týden podívám co dávají na Sky premiere, protože každý pátek vymění filmy za nové a pokud je tam něco co chci vidět, tak si to nahraju. Na Netlix, a občas Amazon prime, koukám hlavně na různé série. |
|
M. Crossette 15.6.2019 18:09Re: Máš pravdu Maričko Wendulko děkuji. Ano dívat se doma na film má spoustu výhod a jak píšeš, když se nám třeba na streaming něco nelíbí, prostě to vypneme. A navíc, já nejsem zrovna bleskový čtenář a když titulky mají třeba dvě či tři řádky (navíc v rychlé konverzaci) nestihnu je přečíst. Někdy je mi to fuk, ale třeba v detektivce jde do tuhého a důležité je vědět každé slovo. Tak řeknu choti, ať to zastaví a o kus vrátí, nebo ty dva řádky titulků na moment zmrazí abych to stihla přečíst. To bych v kině (nebo v TV) udělat nemohla. My se už v TV na filmy nedíváme vůbec, jedině večer půl hod. na zprávy na malé TV v jídelně. Na filmy jedině na DVD a na streaming na velké TV na které ani normální TV není napojená. |
|
|
M. Crossette 15.6.2019 18:00Re: Milá Maričko, Děkuju za komentář milá Jenny a jsem ráda, že jsem pomohla vyvolat mile vzpomínky. Také se mi často stane, že najednou něco uvidím, někdo něco řekne, kouknu na nějakou starou fotku. No a kotouč mého vzpomínkového filmu se roztočí. Mám vzpomínání také ráda. Zdejší kina(je tu několik)také dopoledne promítají pro seniory, známí tam chodí, ale my toho nevyužíváme. |
|
Z. Jenny 15.6.2019 9:32Milá Maričko, včera jsem tu nebyla, takže dočítám. Moc prima vzpomínání a tak jako ostatní,probírám se vzpomínkami na časy minulé. Viděla jsem všechny stěžejní filmy ,o který je tu řeč. některé i vícekrát.Se synkem jsme pak viděli snad všechny disneyovky, které v dobách mého mládí chyběly.Dobře jsme se bavili třeba při Knize džuglí, kterou jsme snad znali na zpaměti a pak jsme si doma přehrávali všechny ty zpěvy zvířátek. Bylo to zábavné a dost jsme se nachechtali. Oblíbení byli zejména supi, jakože " tak co budeme dělat?!",ještě teď se usmívám.V mém rodném městě bylo kino JAS a kino OKO a pak na nádraží takový furtšlap, kino Čásek ale tam jsme měli zakázáno,protože se tam scházela různá dle rodičů individua,dnes ovšem vzývaná komunita. :-) V mém rodném městě hrávají i třeba ve čtvrtek dopoledne,asi pro seniory, bývá nižší vstupné a tak chodíme občas s kamarádkami,ne kvůli vstupnému ale bývají k dostání lístky a večery necháváme raději mladým. :-) Díky za krásné vzpomínky,ještě se stále probírám vším , co jsem kdy viděla a je to příjemné. |
|
|
V. Glover 15.6.2019 7:01Máš pravdu Maričko Maričko, to je dobré téma, já jsem taky dříve hodně chodila do kina, ale tak posledních 10 let mě to baví čím dál míň, radši bych si počkala až to bude na Sky nebo Netflix a podobně, ať se můžu dívat v klidu a když mám náladu a taky ať případně neplatíme £40 za film který se mi nebude líbit. Zato můj manžel chodí do kina rád, takže několikrát za rok jdu s ním, poslední filmy co jsme viděli bylo Bohemian rhapsody, a Rocketman. Moc se mi líbily, ale stejně bych si klidně počkala až budou v televizi. |
|
|
M. Crossette 15.6.2019 1:52Re: Maričko, i mně se tohle téma Hančo, děkuji za moc milý komentář. Pěkně jste s kamarádkou převezly biletářku, vskutku povedená vzpomínka a jsem ráda, že vám to prošlo :) Koukám, že film Bohemian Rhapsody tu dneska byl už několikrát vychvalován. Moje české kamarádky se také nemohly filmu dočkat. Asi se na něj budeme muset také podívat, přestože Freddie Mercury nepatří mezi mé oblíbence (tedy kromě "Barcelony" a toho, že měl rád kočky :) ). |
|
|
M. Crossette 15.6.2019 1:44Re: Díky Maričko Dede, děkuji za komentář. Já filmy ráda, ale souhlasím, že někdy je to zkouška trpělivosti. Některý film ne a ne se "rozjet". Ale pak, když se děj rozvine mě(nás) naopak mile překvapí. Někdy je to naopak, začne nadějně, ale ke konci děj vyšumí ve zklamání. A tvoje sečtělost se odráží i v tvém psaní a jistě víš, jak to se mi líbí :) Drive-in samozřejmě nemá atmosféru kino-sálu, ale byl to I tak fajn zážitek. Na obrovské plátno bylo dobře vidět ze všech aut a mikrofony jsi měla v autě a mohla si hlasitost nastavit sama. Někdy se do jednoho auta sesedla skupina kamarádů ze dvou aut, neby seděli v korbě otočeného pick-upu. Prostě jiná, pro Evropana možná nezvyklá "americká zábava", ale svoje kouzlo a romantiku to mělo. Našla jsem tuhle krátkou vzpomínku : https://www.youtube.com/watch?v=DRfgolxV6CY |
|
Z. Hanča 14.6.2019 22:55Maričko, i mně se tohle téma moc líbí, do kina jsem od dětství chodila často a ráda. V Olomouci jsme chodili na pohádky nebo dětské filmy do kina Lípa, to bylo menší kino poblíž našeho domu, tak jsme tam brzo mohli chodit sami. Největší a nejhezčí bylo kino Pohraniční stráž alias Pohraničák a pak tu bylo nonstop kino Jas neboli blešárna, kam jsme nechodili často, abychom si nějakou tu blešku nedonesli domů. Vzpomínám, že na svůj první nepřístupný film jsme se s kamarádkou vypravily, když nám bylo 14, byl to Zločin v dívčí škole - detektivka podle Škvoreckého s poručíkem Borůvkou a nebylo na něm nic "závadného" , jen se tam sprchovala Naďa Urbánková. :-)) A viděly jsme ten film se štěstím, protože já jsem sice přes biletářku proklouzla tváříc se suverénně, ale kamarádka byla zadržena žádostí o předložení občanky, ale byla natolik duchapřítomná, že odpověděla, že obě občanky mám já. Měla je donést ukázat, což samozřejmě nebylo možné, když jsme žádné neměly, tak jsme se na svých místech jen snažily být neviditelné a oddechly jsme si, až když se zhaslo. S toutéž kamarádkou jsme pak celé 3 roky na střední chodily do filmového klubu. A do filmového klubu jsme chodili hezkých pár let i s mužem už v CL. Rádi jsme občas zašli i do kinokavárny, kde se sedělo u stolků a před představením jsme si mohli objednat nějaký nápoj nebo třeba nanukový dort. My jsme si většinou dávali dvojku vína. Bylo to docela příjemné. No a dnes už chodím opravdu jen jednou za uherský rok, na něco zásadního , jako třeba na Bohemian Rhapsody. :-)) |
|
D. Ruščáková 14.6.2019 22:53Re: Díky Maričko Zapomněla jsem napsat, že autokino mi připadá velmi zvláštní a jsem ráda, že jsme jedno na svých cestách Amerikou viděli. Pro nás tady v Čechách je to velmi nezvyklé a nevím, jestli by se mi to líbilo. Přece jen v autě radši sedím jen po tu nejnutnější dobu...:)) |
|
|
D. Ruščáková 14.6.2019 22:48Díky Maričko za krásné vzpomínání - jako děvče z Vinohrad znám všechna vyjmenovaná kina, také jsme tam chodili. Všechna ta jména mi zněla jako krásná písnička...:)) Později jsem ale chodila do kina stále méně a teď už se na filmy prakticky nedívám. Zůstala jsem u čtení. je to divné, ale já prostě nemám s filmy trpělivost :) Co dokážu dát knížce, u videa prostě z nějakého důvodu selhává:)) Ale zase když náhodou něco chci vidět, tak si to užiju (a dlouho na to myslím:)) |
|
Z. Lika 14.6.2019 20:59Re: Milá Maričko Přidávám se, Sedm statečných, to je moje archetypální stálice. O muzice nemluvě. |
|
|
Z. Lika 14.6.2019 20:59Re: Některé filmy Maričko, přenosy oper z Metropolitní jsou oázou a živou vodou pro duši. Protože jsou to klasické operní inscenace, které neurážejí a ze kterých není člověku špatně. V Evropě se bohužel rozmohla kultura ošklivosti, co se oper týče, a ta je opravdu nesnesitelná a vyloženě zdraví škodlivá (z jedné takové pitomé inscenace jsem dostala arytmii - nepodceňujte sílu hudby ve spojení s blbostí!). Ať žije Metropolitní opera!! |
|
T. Zana 14.6.2019 20:43Re: Milá Maričko Sedm statečných jsem viděla taky víckrát, ale spíš v televizi. |
|
|
M. Crossette 14.6.2019 20:15Re: Milá Maričko Zano, jak už jsem níže napsala, dneska filmy i na DVD (a streaming) řvou. Bydlíme v domě, takže při zavřených oknech (natož klimatizaci) nikoho nerušíme. Protože jsem jinak na hudební rámus velmi negativně citlivá, často si při DVD filmu říkám, jaké to musí být v bytovkách (a což teprve panelových). Určitě se tahle "hudba" musí nést skrze zdi a sousedi si mohou právem stěžovat i když se dotyčný co film sleduje snaží nerušit. Ale potřebuje dialogy slyšet při takovém doprovodném rachotu prostě nelze film sledovat se sluchátky na uších (šlo by o proražení bubínků). Já jsme asi nejvíc v kině viděla Sedm statečných, ale i to bylo pouze 3x. V tomhle mě s Lídou obě hodně hravě porážíte :). |
|
|
M. Crossette 14.6.2019 20:03Re: Tady u nás Zano, my těm předním řadám říkali "lízat plátno". Já raději seděla spíše ve středu kina, nebo - když šly řady dokopečka, třeba i dál. Přední řadu jsem brala jen z nouze a jen pokud to nebylo širokoúhlé plátno. Když kino mělo balkón, tak jen první nanejvýš druhou řadu. |
|
|
T. Zana 14.6.2019 19:25Re: Tady u nás My kdysi byly s kamarádkou v kině ve Špindlu. Báječný malinký kino, už měli jen první řadu, takže jsme seděly asi 60 cm od plátna, ale dávali Kalamitu od Chytilové a to jsme musely videt :-) |
|
|
T. Zana 14.6.2019 19:19Re: Milá Maričko To bylo Oko, dodnes funguje takovým trochu klubovým způsobem. |
|
|
T. Zana 14.6.2019 19:13Re: A ešte raz, Tak to jsme bohužel neměli. Občas nějaké (většinou ruské) filmy,občas výchovný koncert (následkem toho mě vážná hudba minula, k mojí škodě). |
|
|
T. Zana 14.6.2019 19:06Milá Maričko To je pěkné téma. Taky jsem do kina chodila moc ráda. Pamatuju, že když jsem byla na gymplu, objevil se tu nějaký španělský hudební film, s kamarádkou jsme na něm byly tuším sedmkrát:-) Taky jsem se pak chvíli učila španělsky ;-) Dneska už do kina nechodím, na můj vkus pouštějí zvuk moc hlasitě a mně to vadí. Chodíme s Frantou spíš do divadla (čímž myslím Ypsilonku, Kalich, Gong apod., nebo na koncerty (Radúza, Nohavica, Plíhal...) a na výstavy, ale to už jsme trochu jinde, že :-) |
|
|
M. Crossette 14.6.2019 17:57Re: Maričko!! Lído, to jsem ráda, že jsem ti připomněla mládí. Jednou jsme s maminkou šly (myslím do kina Jalta)od šesti večer na americký "Vojna a Mír" (Bondarčokův film jsme viděly už dříve). Jenže jsme netušily (nebo to přehlédly), že je film dvoudílný a teď hráli jen ten první díl. Ó to zklamání. A jelikož bychom asi "nepřežily" nevidět to ten den celé, zjistily jsme na plakátech, že na Smíchově od osmi hrají díl druhý. Takže fofr na na tramvaj (metro nebylo) a do kina jsme to stihly akorát po Týdeníku, než začal film! Maminka na ten náš společný filmový maratón i po letech ráda vzpomínala. Jen nechápu, proč tenkrát s přestávkou nehrály oba díly v jednom kině. |
|
|
L. Jakovljevičová 14.6.2019 17:12Maričko!! Vrátila jsi mně svým povídáním do dětství a mládí. Bydlela jsem kousek od Fleků a všechna Tebou jmenovaná kina si pamatuju. A do všech jsem chodila :-)). S kamarádkou jsme za "Starcema na chmelu" byly schopné cestovat do kteréhokoliv kina v Praze a okolí, viděla jsem je tenkrát patnáctkrát. A u nás za rohem bylo malinké kino Alma, kam chodili už moji rodiče, aby byli brzo z kina doma, když mně jako dost malou holku nechali na tu dobu samotnou. Šiš, to se mi najednou vynořilo vzpomínek! Dík za ten článek. |
|
|
M. Crossette 14.6.2019 16:58Re: hezký den Asi proto, že máš tak ráda procházky živou přírodou, dáváš přednost i "živým představením". My filmy máme rádi, ale sedět v první řadě divadla a vidět ten blízký kontakt s herci - tak tomu se žádný film nevyrovná. |
|
|
M. Crossette 14.6.2019 16:54Re: Tady u nás Abyt, teď jsem mě dostala :))). Vidím celý tvůj komentář přímo v detailech :))) |
|
|
M. Crossette 14.6.2019 16:52Re: Tady u nás Dalmi, také si s manželem pamatujeme biografy, kde jsme celou dobu seděli zachumlaní do kabátů, čepic a rukavic (i ta sedadla vrzala tou zimou ̈). Pro těch pár lidí v řádách se nevyplatilo plýtvat paliven. |
|
|
M. Crossette 14.6.2019 16:49Re: Stará kina Matyldo, to jsem ráda, že máš také stejný názor na multiplexy. Je fajn, že máš možnost zase chodit do klasického kina. Jedna z mých zdejších českých kamarádek je právě z Hustopeč, tak jí to budu muset říci, třeba to neví a také jí to potěší. |
|
|
M. Crossette 14.6.2019 16:45Re: Milá Maričko Ano pamatuji kino Pilotů ve Vršovicích, take jsme tam jezdili. Římskou ul. znám, běhali jsme z Žitné přes Balbínovu (a Římskou) na Vinohradskou k tětě. Oni bydleli proti rozhlasu a sestřenice s bratrancem chodili také Na Smetanku (poblíž Riegrových sadů). |
|
|
M. Crossette 14.6.2019 16:41Re: Některé filmy Liko, to jsem nevěděla, že i v Praze se promítá z Metropol. Vím, jak je to oblíbené v Anglii. Jo randál, kdy pro hlasitost vlastně není rozumět slovům byl take jeden z důvodů, proč jsme přestali chodit. Ona nám velmi často i právě hudba dokáže pokazit film i teď doma. Přijde mi, že dříve hudba jen tak dokreslila děj a spousta melodií z filmů jsou dodnes milované (Pravé poledne, Tenkrát na Západě, Doktor Živago, Sedm statečných, atd. atd.). Dneska se hlasitě hraje (a často i zpívá)snad po celý film i v místech, kde by bylo mnohem lepší ticho. A aby jeden slyšel dialog, musí zvýšit zvuk, čímž ovšem zvýší i tu nepříjemnou hudbu. Už dostkrát se stalo, že jsme právě kvůli protivné hudbě celý film raději vzdali. Nebo, když jsme viděli "trailer" a okamžitě nám vadila doprovodná hudba, ani jsme si film nepůjčili. |
|
|
M. Crossette 14.6.2019 16:34Re: A co letní kina? Minko, tak letní kino "s dekou na trávě" osobně neznám, já zažila jsen ty tvrdé lavice. Ale připomněa jsi mi, jak jsme se nemohli dočkat plnoletosti a občanky, abychom mohli jít na "mládeži nepřístupné filmy". Už nevím, na který jsme šly s kamarádkou poprvé, ale v ruce jsme tiskly občanky, připravené je pyšně pokladní "strčit pod nos" a byly jsme děsně zklamené, že je po nás nechtěla :) |
