Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996Diskuse k článku
ROZCESTNÍK: KOČKA SKOKOVÁ
Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
|
Z. Hanča 25.2.2019 20:11Určitě jsem o kostele a poslední obyvatelce opuštěné vesnice slyšela nebo spíš četla, ujistila jsem se o tom dole u Maričky ve spojistosti s úslovím "panenko skákavá!". Ale přesto moc děkuji za článek, je krásně napsaný a velmi rozumím nutkání na ta místa se podívat. Z opuštěné vesnice, zchátralého kostela a osamocené ženy až bolí u srdce, ale obnovení bohoslužeb, jabloňová alej a v neposlední řadě i kočka Márinka na ta místa zase vrací smír. Určitě napiš víc, Abyt, prosím! |
|
A. Bytová 25.2.2019 21:11Re: Určitě Díky, opravdu mě těší, že to někoho zajímá, napíšu a ráda. |
|
Z. Asteris 25.2.2019 16:23Díky za moc pěkné psaní o úžasném místě. Hodně jsem o kostele i vesnici četla i slyšela. kamarádka tam jezdí na mše. Taky bych se tam ráda podívala, musím si to na jaře nějak naplánovat... |
|
|
A. Bytová 25.2.2019 16:39Re: Díky Určitě se tam vyprav, Asteris, a na jaře navíc budou kvést všechny ty jablůňky. |
|
Z. Lika 25.2.2019 19:37Re: Díky Asteris, jestli se tam na jaře opravdu dostaneš, prosím, nafoť kromě jiného i ty jabloně, a dej vědět. |
|
|
Z. Asteris 25.2.2019 21:36Re: Díky Pokud se mi to podaří (a ráda bych), tak dám určitě vědět. |
|
|
Z. Janaba 25.2.2019 16:15Osudy Tahle zaniklá lidská obydlí! Duch místa ale bývá přítomen! Ťukne do ramene a už si představuji, že v tomle rohu, o který se opírám, skládal člověk cihlu k cihle, utřel si pot z čela, dcerka přinesla něco k napití, panímáma se k večeru šla podívat jak dílo vyrostlo, vnímám celé to lidské konání k zachování rodu. Pak jde život se všemi strastmi a slastmi, pokolení se střídá a náhle ten pomyslný raneček. Z potu a mozolů zbylo torzo. Uff! Díky Abyt za provedení jednou takovou přeměnou, ze které je vlastně tiché prosluněné místo, oživené zrzavým duchem paní Márinky, která tam navzdory všemu zůstává. Ráda jsem si to přečetla a ráda si přečtu vyprávění o osudu téhle kdysi vesnice. |
|
|
A. Bytová 25.2.2019 16:35Re: Osudy Jestli mi tam nad něčím srdce usedalo, tak to byly ony už jen zbytkama cihel naznačené půdorysy domků, sklípek vyhloubený ve skále, žlaby v rozpadlé konírně... tak jak píšeš, marné zbytky lidského konání. První zmínky o obci jsou z počátku 16.století a pak šup .. armáda to tankama srovná za půl dne se zemí. |
|
M. Crossette 25.2.2019 19:09Re: Osudy Ano Abyt, ty zbylé hromádky cihel, půdorysy základů, zaniklé, opuštěné hřbitovy - ať už století před námi, nebo poměrně nedávné - je to smutný pohled na místa, kde kdysi lidé žili normální vesnický živo, jak popisuje Janaba. Takže věřím, že jsi kolem sebe cítila sílu časů dávných, kdy tenhle kostel musel být opravdu krásný. Moc hezký článek s příměsí "kočičího tajemna" (a Petra dokonce dodala fotku Márinky!). Natolik mě článek zaujal, že jsem si o místě hned našla ještě trochu víc. Třeba to, že je to stále poutní místo, věří se v zázracnou pomoc tamní Madony a výraz "panenko Skákavá" pochází odtud. Na jednom obrázku byla dokonce stará studna, kde prý tragicky skončila ta zmíněná poslední obyvatelka (jestlipak to byla opravdu nešťastná náhoda?) |
|
|
A. Bytová 25.2.2019 19:31Re: Osudy Nebyla Maričko, nebyla to nehoda, napíšu o tom příště. Mše se v Mariastock slouží už zas pravidelně, nedávno právě byla zádušní za onu poslední obyvatelku, jejíž osud k té zaniklé vesnici bohužel také patří. |
|
|
Z. Lika 25.2.2019 19:34Re: Osudy Za ty znovu pravidelné mše jsem vděčná, velice. |
|
|
M. Crossette 25.2.2019 20:10Re: Osudy To je fajn, že mše se znovu slouží. A moc ráda si to další povídání přečtu (nechci napsat přímo těším se, asi bude smutnější, než o paní Márince). Z Bavorska jsme krátce po revoluci jezdívali často na víkendy na Šumavu a vůbec pohraničí. Mnohokrát jsme pak v neděli zajeli na mši do kostelíků v nichž už také nebylo co ukrást. Ale dokud se jim nepropadla střecha, pan farář dojížděl a sloužil mše (pro něho jedna z více farností, které měl na starost a hned po mši odjížděl sloužit jinde). My většinou bývali "atrakce", protože jinak v lavicích seděla jen hrstka místních babiček (vyjímečně měl pan farář ministranty, spíše býval sám). Když jsem je při východu z kostela zdravila, většinou se rozzářily, když slyšely (tenkrát) mladou Češku "z ciziny", navíc s Američanem, že zašli do jejich kostelíčka. Chci věřit, že některé kostelíčky také došly opravy. Viděli jsme několik, kde už opravy dokonce začaly a to díky penězům od vystěhovaných Němců, protože na přilehlém hřbitově leželi jejich předci. |
|
|
A. Bytová 25.2.2019 21:10Re: Osudy První se o opravy kostela zajímaly a financovaly právě německé krajanské spolky, nyní je pod správou premonstrátů z kláštra v Teplé,(to ty jabloně), a místní farní komunita převážně mladých lidí tam seče trávu a stará se obecně. Myslím, že se tam občas konají i koncerty a různá setkání. |
|
|
O. Joklová 25.2.2019 21:02Re: Osudy "výraz 'panenko Skákavá' pochází odtud" - páni, to jsem netušila, budu se muset po tom podívat |
|
Z. Matylda 25.2.2019 15:57Abyt, báječné povídání o jedné kočce i o příběhu skrytém za ní. Moc se mi to líbilo. |
|
|
A. Bytová 25.2.2019 16:22Re: Abyt, Jsem moc ráda, že se líbilo, děkuju Matyldo. |
|
A. Lex 25.2.2019 14:15Tedy Abyt to je krásné vyprávění a zážitek až se tají dech. A nádherné fotky! Dívala jsem se na mapu a s podivem jsem zjistila, že tato vesnice s tak nádherným kostelem nestojí na samé hranici. Je to kouzelné místo. |
|
|
A. Bytová 25.2.2019 14:37Re: Tedy Abyt Alex, ty máš určitě stejnou "výchylku" jako já. Jak o něčem čtu, slyším, musím ihned zjistit, kde to přesně je. :)) |
|
|
O. Joklová 25.2.2019 12:59úplně mi zatrnulo při té představě kočky, která v denním rituálu kopíruje poslední obyvatelku - nebo snad ne jen kopíruje..?? je to velmi silný příběh, silné místo, asi každého se nějak dotkne.... hm, nejspíše nikoho nepřekvapí, že mi schází fotka/y Paní Márinky :-(( |
|
Ž. Petrs01 25.2.2019 13:21Re: úplně mi zatrnulo https://2cvoci.rajce.idnes.cz/17.05.08._znovu_na_zapad#IMG_7108.jpg je to 2 roky zpátky, tehdy tam ale ještě bydlely dvě... |
|
|
A. Bytová 25.2.2019 13:51Re: úplně mi zatrnulo Jojo, ta druhá prý byl kocour a říkali mu Estébáček. |
|
|
O. Joklová 25.2.2019 14:25Re: úplně mi zatrnulo děkuju Petrs!!!!!!!!!!!! je krásná, a ten huňatý ocásek!!! :-))))) |
|
Z. Inka 25.2.2019 11:54ono by se v těch Sudetech našlo takových míst povícero. Máme chalupu v Krásnu a v okolí je zrušených vesnic více. Každé to místo vypráví nějakou jinou povídku, Skoky jsou raritní tím poutním kostelem. Na jedno z těch míst jsem chodívala na houby, rostly tam pravidelně Vatovce přímo obří. Já jsem se tam cítila dobře, ale mnozí měli silný pocit chladu. Ale já bohužel asi nemám takový cit pro místa, ani Svíb ve mě nezanechal depresivní stav, spíše lítost a údiv nad lidským plemenem |
|
|
A. Bytová 25.2.2019 12:18Re: ono by se v těch Sudetech Také jsem chlad necítila, ani nic negativního, spíš naopak. A to i přesto, že ona poslední obyvatelka paní Marie, tam byla s největší pravděpodoností koncem sedmdesátých letech zavražděna. Ano, Sudety jsou krajina prolitá krví z obou stran a ještě dlouho bude trvat než se to promění. |
|
J. Hlavsová 25.2.2019 20:40Re: ono by se v těch Sudetech Ano, vlastně Orlické hory jsou také Sudety, najde se tu pár podobných míst, opuštěných i žijících. Zcela jinak než Skoky dopadl Neratov, kterému vdechl koncem osmdesátých let život páter Josef Suchár. Kostel s rozstřílenou střechou dostal novou - skleněnou a Neratov i nedalekou vesnici Bartošovice oživila chráněná dílna Kopeček. Kdo přijedete na Horalku, je to výlet cca na půl dne a určitě stojí zato |
|
T. Zana 25.2.2019 11:00Děkuju Milá Abyt, udělal jsi mi velkou radost - články o cestování se píšou proto, aby někoho dalšího inspirovali a on, tedy ona :-) se tam tam podívala. Kočka paní Márinka je vtělený genius loci... věci mají smysl, i když ho nevidíme. Tady se stalo tolik špatného, že v tom někde musí být i naděje. |
|
|
A. Bytová 25.2.2019 11:12Re: Děkuju Zano, jsem tím místem úplně přeplněna, sháněla jsem dlouho nejrůznější informace kde se dalo než, jsem se tam vydala. Opravdu děkuju za nasměrování. |
|
Z. Vave 25.2.2019 9:49Abytko, milá paní od Zlaté řeky, děkuju Ti za Tvou cestu a za Tvůj článek. Patří k těm, které snad člověk i čřasem pozapomene, ale které si přesto navždy nosí v sobě, protože se příběh stal jeho součástí a protože my jsme se stali součástí příběhu. Jdu tou pěšinkou s rezavou paní Mírinkou v patách a jablka omamně voní létem... |
|
|
A. Bytová 25.2.2019 10:50Re: Abytko, milá paní od Zlaté řeky, Je to místo, kam se chce člověku vracet. Celý příběh té vesnice je natolik silný, že se nemůže kdesi neodrazit a vracet se zpět jakousi, paradoxně, nadějí. |
|
Z. Jenny 25.2.2019 9:38Abyt, nádhera, úplně to tam vidím a cítím to místo! Snad si to nepřečte někdo zištný,který by to úžasné místo hodlal znectít svoji přítomností. Kočka, ta je jasná, je to paní Marie. Tak jako naše Čita, co si k nám cestu našla, byla určo moje máti i s těma občas potmělušskýma zelenýma očima. Budu se modlit za udržení toho místa i s jablůňkami a panem farářem, ať to tam takto zůstane co nejdéle, krajina má na to nárok. |
