29.3.2024 | Svátek má Taťána


Diskuse k článku

ČLÁNKY S HŘÍVOU: Arab na lyžích

Víle se pomalu blíží první opravdu podstatná školní akce. Lyžařský výcvik.

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
J. David 21.2.2019 19:20

Lyžníci a "o berličce hnáty křivé"...

Za mlada jem se cítil Tony Sailerem, mé "vajíčko" na sjezdovce obluzovalo dcerky strannických papalášů, tehdá studující protekčně SVVŠ, byť byly blbé "jak puntštok" v humanitních "klasách" i na Marx-Leninismus. Již tehdá, od tatíků z nomenklatury, byly vybaveny nejenom Tuzexovými lyžařskými komplexy, ale mnohdy i zajímavým habitem ve smyslu stavu výživného. Většinou oděny do vypasované tuzexové elastické výbavy, byly po sexuální stránce velmi přitažlivým subjektem, k navázání kontaktáže přes "vajíčko šusem". Sama byla technokratická telata, leda tak se sněžnicemi, sice s bídou, ale obdivolala "zmužilost spolužáků", jímž pak za "sjezdové vajíčko", mi dovolila setřít pel jejího již dávno setřeného panenství, tedy po hodnocení z večerního sezení, asi tak jako Brzobohatého, ve "Sněženkách a machři". Nu, a pak mi ve "vajíčku nevyplo vázání při pádu", tuzexová tehdá Tyrolia, získaná přes dcerunky oněch papalášů, které jsem si dovolil potěšit. Konec lyžím, meniskus v hajzlu. Krapánek mne ty lyže nakrkly, ne kvůlivá těm lyžím, ale vlastní blbosti, že jsem na ty lyže vlezl a dělal machra... Jó, za blbost se platí, dnes v hlubokém sněhu užívám pouze sněžnic.

Z. Jenny 21.2.2019 18:10

Dnes jsem tu pozdě.

proč! Byla jsem lyžovat a psice svěřila MLP. Asi naposled letošní zimu, začíná dost pršet. Psi jsem prohnala až teď. Na lyžáky jsem jezdila od sedmé tř. základky, byly jsme vždy dvě vybrány do počtu k deváťákům, lyžovala jsem od tří let a synátor taky, takže za mně, dosud si užívám. Na průmce ve 2. ročníku jsme byli na Grůni u Charbuláka, existuje stále pod tímto názvem, je v soukromých rukou a pěkně mastný ale hezký. Na studentský lyžák mám vzpomínky skvělé a to po všech stránkách,lyžovačka dobrá a lásky hry hřejivé avšak nevinné, včetně všeho o čem tak skvěle píše náš Hřívnatec. Díky za bezva,výstižné zhodnocení lyžáku a piš, piš! :-)

Z. Vave 21.2.2019 15:09

Dostala jsem se

do druhého družstva, které se drželo poblíž boudy, a byla jsem tomu ráda. Přesněji řečeno, byl to můj cíl. Ve druhém družstvu byla sranda a na po večerech taky.

Jsi správný velký bratr, Hřívnatče. :) A píše Ti to.

J. Hlavsová 21.2.2019 13:36

Školní lyžák

My jsme měli lyžák ve druháku na střední (rok 1970). Já jsem byla osvobozená od TV, ale na lyžák jsem jela s nimi - Špindl, Svatý Petr, poslední chata u lesa jménem "Zdař Bůh". Náš tělocvikář vymyslel pochodový slogan "Vo tom nemá nikdo tuchu, jak se žije na zdařbuchu!" Žilo se - jak zde popisováno, velkokapacitní pokoje, jedny sociálky. Na sjezdovce primitivní kotva pro dva, na lyžích vázání kandahar. Já, jako nelyžující jsem byla pověřena zajištěním nákupů ve Špindlu - oficiálně nějaké mlsky, tajně rum. Do lyžování jsem se zbláznila ve třiceti navzdory doktorům. Koupila jsem si luxusní lyže - tenkrát se říkalo přetáčivé, dnes carving, automatické vázání a v Tuzexu přazkáče Nike. Do Krkonoš jsem pak zavítala několikrát na rekreaci (Pec, Velká Úpa, Strážné), s partou jsme vyráželi každý víkend po okolních sjezdovkách od Říček až po Dolní Moravu, samozřejmě už s odpovídajícím vybavením - to ještě bejvaly zejmy. Synka jsem pak vláčela na lyže od útlého dětství. Nejdřív na patičkových lyžích ho to nebavilo, ale zakrátko, když dostal pořádné vybavení, ho to vzalo, dnes má průkaz instruktora školního lyžování. Já jsem asi před léty dvaceti pak lyžování opustila, už na to nebyla figura, i klouby protestovaly.

Z. Lika 21.2.2019 10:11

Vrtá mi hlavou

Kde teda byla ta Hnědovlasá?:D

Z lyžáků mi utkvělo rovněž složité mazání lyží - takového toho černého základu, pak modrý nebo černý vosk (zkoušení teploty sněhu), a z prvopočátku dokonce i zažehlování vánočních svíček žehličkou, maličkou.

A gumáky taky pamatuju, dobře to v nich čvachtalo. Ale když se člověk pořád hýbal - žádný vlek nahoru, pěkně stromečkem -, tak mu bylo horko furt.

Dobré vzpomínky, Hřívnatče :-)

T. Zana 21.2.2019 12:16

Re: Vrtá mi hlavou

Jo, mazání... Mě učil lyžovat tatínek a taky mě učil mazat. On byl takovej důkladnej (dalo by se říct akurátní :-) člověk, takže měl koženou brašničku a v ní ty vosky, hadříčky a... spoustu jinejch věcí.

Důkladně a opakovaně mi to vysvětloval, čímž dosáhl toho, že - pokud nebyl v dohledu - prostě jsem nemazala. Asi to nejelo tak dokonale, ale zase jsem se s tím nemuselo otravovat :D

Z. Lika 21.2.2019 14:44

Re: Vrtá mi hlavou

Zano, já získala pocit, že čím víc se mazalo, tím hůř se jezdilo - buď to prokluzovalo jako blázen, že ani po rovině se s tím nedalo chodit, anebo to člověk mohl brát šusem - ale krok za krokem.

A. Rgova 21.2.2019 12:29

Re: Vrtá mi hlavou

někde zastlaná?

Z. Lika 21.2.2019 14:43

Re: Vrtá mi hlavou

Á, Argova, to bude ono. Neseplo mi to, protože klučičí pokoj a stlaní mi nějak neštymovalo :D

T. Zana 21.2.2019 10:07

O.T.

Včera jsme vyrazili do Rakovníka: https://1234zana.rajce.idnes.cz/20.2.2019_-_Rakovnik

T. Zana 21.2.2019 10:06

Lyžááák :-)))

Už ani nevím, kolikrát jsem byla, ale pokaždý to bylo bezva. Nejvíc si pamatuju na první lyžák na gymplu (ano, měli jsme dva, zase ale jsem nebyla na vejšce). Podobná chata jako píše Renáta, akorát že to dříví jsme nemuseli štípat, protože se topilo uhlím - ale topit jsme si na pokojích museli sami. Spalo se po osmi, takže zase tolikrát na člověka řada nepřišla, ale byl to zážitek, když člověk musel vstát do třeskutý zimy.

Lyžovat jsem uměla, ale lyžař jsem byla jen tak průměrný, ovšem co chybělo na technice, přebývalo na absenci pudu sebezáchovy. Udělala jsem docela slušný výmyk lyžmo přes nízkou větev borovice, zkusila projet škvírou mezi naštípaným dřívím (nevešla jsem se) a tak podobně.

Kupodivu žádné zásadní zranění nenastalo ;-)

Z. Lika 21.2.2019 15:22

Re: Lyžááák :-)))

Zano... tak nějak mi ty tvoje nedávné karamboly připadají jako slabý odvar, stává se z tebe čajíček :D

A. Rgova 21.2.2019 16:26

Re: Lyžááák :-)))

Zano pěkný základy akrobacie na lyžích. Podobně se k lyžování stavěl můj synovec, od mala jezdil šusem rychlostí blesku. Dneska bravurně, jako malej spíš hororově, následky ho moc nezajímali, hlavně když sviští vítr kolem helmy. Zážitky sem tam děsný.

Z. Yga 21.2.2019 8:23

Jéžišmarjá lyžák!

Jo, když pominu ten v sedmé třídě (Stará Ĺubovňa a ubytování na hotelu, který se ani po čtyřiceti letech nezměnil, včetně toho červeného plyšáku v báru - byla jsem tam cca před čtyřma rukama - jo, a na nohách jsem měla gumáky, teda takové gumové lyžáky, zima v nich bylo jak sfiňa), tak Luční bouda a nesmrtelný pokoj číslo pět, ze kterého na druhý den nevylezla ani noha - a to nás tam bylo deset. Jo jo, u nás teda samečci nad samičkama nemachrovali, ba nahodili jakési mimikry a tudíž jsme si ani neuvědomily, že dvě z nás chodí na pány!

A ze všeho nejhezčí byl výšlap na Sněžku, protože to jsme ty prkna neměli na nohách (:o)). A cesta na Luční boudu byla taky skvostná - pěšky z Pece a sněhu tenkrát bylo po kolena a na nohách všichni svorně důchodky! A kdykoli jsme se zeptali, jak je to daleko na Luční, tak byla odpověď "Za hodinku tam jste!" Ty padlé posbírala cestou rolba, co nám vezla lyže. Holt děvčice z jihu Jižní Moravy!

První družstvo byli naši dva hoši a dvě holky z Hustopeč, co jezdívaly s rodiči na hory - a ti čtyři měli dokonce přazkáče! Ti jediní se vraceli do Pece na lyžích, my ostatní jsme se zase dobrodily zpět v důchodkách, jež sotva doschly (nás teplem nerozmazlovali). Zbytek byl rozdělen do zbývajících družstev stylem prvý-druhý, protože kvalitativního rozdílu mezi náma nebylo (byly jsme na tom jako onen rozvojový student od Renáty).

A přesto jsme si to užili - byl to báječný týden.

Z. Inka 21.2.2019 7:48

proboha, zavalily mne vzpomínky

na mé čtyři lyžařské kurzy, na kterých jsem se toho teda moc nenaučila a lyžování si nezamilovala, ale srandy jsme si užili dostatek. Děkuji za návrat do bezstarostných dob

A. Nikoloki 21.2.2019 8:53

Re: proboha, zavalily mne vzpomínky

Čtyři! Má to někdo kliku - na základce a na vejšce mi kurz neunikl, ale na průmce, když jsme byli v prváku, tak jezdil druhák, a když jsme byli v druháku, tak se začalo jezdit v prváku :-) - a takovou "kliku" mám celý život ;-) ...

Z. Xerxová 21.2.2019 6:31

hezký den

hezký čtvrtek všem Zvířetníkům a zvířátkům :o) ...

Na základce mě o lyžák připravily uhelné prázdniny, na střední přesun lyžáku z třeťáku do prváku (v prváku jsme ho ještě neměli a ve třeťáku už neměli) a lyžák tak byl až na vejšce. Parádní běžkování - neb kdo už někdy na lyžích stál - byl družstvo první... a užili jsme spoustu legrace i přejezdů Jizerek (včetně výstupu na vrchol Jizery na západ slůňa a pak sjezd dolů... :o) adrenalin - spíš šílenství...)

O lyžování cizinců bych mohla dlouze vyprávět - naši cizokrajní studenti i kolegové to občas zkouší.

A. Rgova 21.2.2019 12:22

Re: hezký den

Já bydlela od svých 10let vedle sjezdovky a nijak jsem k lyžování nepřilnula. Kopec značenej modře nebo červeně sjedu bez pluhování a to je asi tak všechno. Černou sjezdovku jsem sjela jednou a nejspíš naposledy. Rychlost nemusím. I na kole z kopce brzdím. Scenérie si užívám z pěškování. Ani běžky mě moc neberou, sněhuly a pes na vodítku stačí. A musím říct, že většina stejně starých spolužaček na to taky kašlala. Sourozenci ne, ty to bavilo a lyžují dobře. Na základce jsme lyžák absolvovali. Jak jinak - na sjezdovce za školním areálem :o), na střední na Ještědu, kam jsme z intru dojeli tramvajkou. Takže jsme byli o zimní spolubydlení s celou třídou "okradeni" a museli jsme se vyřádit až na chmelu. Na vejšce já jela na hory k našim na návštěvu a moji pražští spolužáci na lyže. Na dva dny nebo i na jeden. Z Prahy busem. Fascinovala mě ta jejich potřeba s nemalým zavazadlem jet 2hodiny busem, aby si mohli sjet párkrát kopec. Jim přišlo lumpácký, že mě to nebere :o). Jen jednou jsme s kamarádkou vyjely učit se beton do Harrachova, sestra nám tam zařídila pokojík na pár dní. Našly jsme čas i na lyžovačku. Tolik jsem se na sjezdovce nikdy nenasmála a nepobavila. Bylo to úžasný, byly jsme ze zkoušky úplně vyřízený, obě jsme už o jeden termín přišly a nedařilo se nám. Mezi drcením teorie a počítáním příkladů vždycky na pár hodin na sjezdovku a tam úleva a bláznění. Zvládly jsme tehdy druhý termín obě.

Z. Lika 21.2.2019 14:47

Re: hezký den

Já si tu lámu hlavu, co za lyžařskou figuru je beton :D Jinak moc pěkná vzpomínka. Lyžování mě taky nikdy nebralo, ale na rozdíl od tebe jsem ho nezvládla ani průměrně. A mám pocit, že kdo má psa, vybodne se i na běžky - jak by se ten pes s ním ploužil? A bez psa ven, to je lumpárna.

A. Rgova 21.2.2019 15:17

Re: hezký den

Deformace oborem, vůbec mě nesrozumitelnost nedošla. Nejhorší byla pro mne na škole pružina (Pružnost, pevnost materiálů) a beton (Betonové konstrukce), tam se počítali takový záležitosti, že co se mi do hlavy podařilo dostat, po pár letech s děsem zmizelo do tajných komůrek, hodně nerada bych něco dolovala zpátky. Je to ostuda, ale přiznám se, že vyšší matematiku jsem zvládla jen v základní verzi a bylo to spíš nabiflovaný než řádně uchopený. Třeba deskriptiva mi šla hezky, přestavivost mi tady dovolila hodně, ale integrály a derivace mi zhoršovali spaní. Můj obdiv mají kolegové, kteří to zvládali v klidu.

Výjimky běžkování se psem existují. V Harrachově běhá pár lidí se psy. V zimě na běžkách, v létě bez. Evropský saňový pes - moc hezký. Celá sestava působí úžasně a rychle.

A bez psa ven je rozhodně lumpárna :o))

Z. Lika 21.2.2019 15:26

Re: hezký den

Á, tak pružnost pevnost znám, chodila jsem s pár stavákama. O betonu se žádný nezmiňoval. Pak mi ještě utkvěla dvojice Hrůza a Studnička, ale to už nevím, která škola byla...

A psi s běžkami - leda když je zpevněná stopa, jinak se asi musejí bořit? Psí spřežení, to je vždycky hezký pohled. Někde v Jižních Čechách je možno si koupit tuto jízdu jako zážitek.

A. Rgova 21.2.2019 16:10

Re: hezký den

Hrůza a Studnička autoři skript, matematický vědci...

Betonem pružina pokračovala:o)

Prý se dala nebo dá koupit zážitková cesta se psím spřežením i v Peci pod Sněžkou. Má to i svá úskalí. Někdo mi vyprávěl, že není moc dobrý potkat smečku řízenou neúplně zkušeným musherem turistou při vycházce se psem.

Je to vážně nádhera.Od 7.3 užije Jana H. a její pejsové na dalekém severu všechny palce.

Posledně jsem fandila, sledovala na netu a moc si to užívala.

R. Enatae 21.2.2019 0:29

Arabem rozumíme

studenta Gymnázia Arabská, které sídlí v ulici Arabská na Praze 6 :)

Dneska ty děcka nevědí, zač je toho lyžák. Já jsem na gymplu štípala na Bouřňáku dříví, aby bylo co házet do kamen. Nikdo jiný to neuměl a tak jsem nemusela mýt nádobí :) A na VŠ kurzu na Chopku jsme se zájmem sledovali spolužáka tmavé pleti z jakési rozvojové země. Byl zařazen asi tak do šestnáctého družstva (všichni ostatní se vešli do tří družstev). Za laskavého dohledu kuchařek trénoval sjezd na rovince před boudou. Zásadně měl rozepnuté přezkáče a z těchto vyskakoval, kdykoliv jeho rychlost překročila 5km/hod.

R. Enatae 21.2.2019 0:42

A ještě trochu vážnější poznámka

Jezdit na lyžák do Krkonoš je sázka do loterie, nemusí být sníh a studenti můžou soutěžit ve sbírání sněženek. Mohli by jezdit třeba do Rakouska nebo do Itálie. Ale jezdí do Krkonoš proto, aby tam mohli jet všichni studenti, i ti, jejichž rodiny na to nemají peníze. Pokud se totiž kurz koná v ČR, je možné požádat o příspěvek. Tento přístup vedení gymnázia mě opravdu potěšil.

A. Bytová 21.2.2019 7:44

Re: A ještě trochu vážnější poznámka

Tento přístup vedení mě opravdu taky potěšil. Na elitních gymplech poměrně nevídané.

L. A 21.2.2019 5:51

Re: Arabem rozumíme

Asi bych byla zařazena do stejného družstva jako onen spolužák, k lyžování jsem nikdy nenašla vztah. Dokonce i teď jsem ráda, že jsem v práci vyfasovala pracovní boty mnohem méně klouzavější než ty obyčejné.

Ale jinak hezké vyprávění o školní akci.

Š. Matyášová 22.2.2019 6:33

Re: Arabem rozumíme

tak bychom tam byly tři, on a my dvě |:-D

A. Rgova 21.2.2019 12:27

Re: Arabem rozumíme

je zlatej Hřívnatec, že Vílu takhle provází úskalím studování. Přístup téhle školy je fajn, zjevně absolventi vzpomínají s láskou. Prej Arabem rozumíme....:o))