P. Grigar 5.2.2019 16:21

Re: Buditel a buditel

.. tak on soudruh Dubček národ probudil ze snu(pochybného..) trochu po svém, po bolševicku, použil k tomu:

ZÁKONNÉ OPATŘENÍ

předsednictva Federálního shromáždění ze dne 22. srpna 1969,

o některých přechodných opatřeních nutných k upevnění a k ochraně veřejného pořádku.

Potvrzené svým vlastnoručním podpisem, spolu s dalšími hrdiny doby.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Pivoda 5.2.2019 16:30

Pro P. Grigara

P. Grigar má docela dobrou paměť. Je mi velmi líto Jana Palacha, který s čistým srdcem se nechal vlákat do takové hry.

V roce 1989 se od věci distancoval Václav Havel svým známým výrokem: "Nejsme jako oni".

Pokračujte dál, ve svých vzpomínkách, pane Grigare. Ať se mladí lidé něco dozví.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

P. Grigar 5.2.2019 16:24

Re: Pamatuji si, že k horšímu.

.. dá se říci, že jste sklidili, co dříve jiní zaseli, tak nějak po socialisticku. Kvalita sklizně tomu odpovídala, bohužel..

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Kanioková 5.2.2019 18:56

Palachův týden - jen epizoda ?

Jak pro koho..

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Kanioková 5.2.2019 11:02

Připojuji se k díkům,

četla jsem to s dojetím i vzpomínkami. Taky jsem to tak prožívala, a děkuji autorovi za použité výrazy, taky děsně nesnáším, když ostatní berou Palacha jako sebevraha, což absolutně odmítám. Mám pocit, že to „zapomnění“ tady na Ostravsku probíhalo dřív a drsněji. Bylo to naprosto šílené, odporné, nepřijatelné. Pro většinu z nás jeho čin byl absolutní výzvou k odmítání "normalizace", k nesmíření se s tou odpornou situací, k odmítnutí konce našich nadějí. Poslední věta článku tu dobu přesně vystihuje, situace, kdy se mi z mnohých chtělo zvracet.

Ti, kdo dělají z Palacha obyčejného sebevraha, ti mi ty tehdejší kolaboranty silně připomínají. Bylo to sebeobětování, apel, který budu mít zafixovaný pod kůží do smrti.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

P. Grigar 5.2.2019 16:29

Re: Připojuji se k díkům,

.. nic ve zlém, paní Kanioková, ale možná by stálo za to se rozepsat, jak se ve vašem životě projevovalo to odmítnutí normalizace, nesmíření se s tou odpornou situací.

Velká slova neznamenají nic ve srovnání s jediným malým činem. ©Já

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Kanioková 5.2.2019 18:53

Jsem Chartistka a proti bývalému režimu jsem

se snažila dělat dost. Dřív to moc nešlo, protože mám postiženou dceru, která se narodila krátce po Palachovu úmrtí.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

P. Grigar 6.2.2019 9:12

Re: Jsem Chartistka a proti bývalému režimu jsem

.. aktivita Charty 77 byl jen další pokus o získání podílu na rozhodování, žádná deinstalace socialismu, račte si přečíst text, ke kterému jste se svým podpisem přihlásila. Mě osobně od podpisu odradily zkušenosti člověka, který mi u jednotlivých signatářů hned na začátku předestřel jejich životopisy, nechal mě nahlédnout do svého novinového archivu, abych si ujasnil, jak se chovali, veřejně vyjadřovali během svých kariér, které si přetrhli v r.1968 tím, že se postavili na stranu komunistické frakce, která opětovně prohrála boj o koryta, nic víc v tom nebylo. V "77" mě můj mentor varoval slovy: už zase tahají lidi do prů..ru. jinak se žilo nepřátelům socialismu ve velkých městech, jiné osudy měli na venkově. Můj tchán(JUDr.) skončil v dolech svou kariéru okresního soudního rady, v "68" ho na pár měsíců rehabilitovali, aby v "69" pokračoval v budování socialismu jako krompáčník u traťové distance. Mojí tchýni(RNDr..org.chemie)bylo dovoleno uplatnit své znalosti v kravíně, její krávy byly ve výborné kondici, snad díky tomu, že na ně mluvila latinsky či francouzsky. Oba společně se mohli při občasných procházkách s dětmi kochat pohledem na velké širé rodné lány, které už jim ovšem neříkaly pane či paní.

Žádná plynová kotelna v suterénu se nekonala, jenom dřina a všemožné formy pronásledování, například dětí při studijních ambicích.

Takže celá ta squadra salonních komunistických hrdinů z let 1968 a 1977 mi může..

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Kanioková 8.2.2019 0:07

Chybí vám objektivita,

A prožití toho prvního pololetí r. 68 ve věku, kdy už člověk znal, co to je odpovědnost.. Mě nezajímal text, mě zajímalo společenství, které šlo proti režimu. To bylo NEJDŮLEŽITĚJŠÍ ! Navíc jsem to podepsala až po pár létech..

A pustte si dokument, který byl dnes na čt Art.

V žáru moci - https://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10123383458-pribehy-slavnych/401223100031012-v-zaru-moci

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Kanioková 8.2.2019 0:10

No, můj otec dopadl po r. 48 mnohem hůř..

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Farda 5.2.2019 11:43

Re: Díky, pane Uhlíři

Minulý týden uspořádala naše bývalá škola pro dnešní studenty besedu o naší pěší cestě na pohřeb Jana Palacha. Také v tomto případě se po vyhazovu starého nový ředitel všechny dokumenty odevzdané po návratu o té akci zničil, svého předchůdce ze školy nechal přeložit, a třídní měl velké problémy aféru profesně vůbec přežít. Takové byly ty oplákavané staré zlaté časy! https://www.idnes.cz/pardubice/zpravy/jan-palach-pohreb-studenti-pochod-vysoke-myto-praha.A190121_452279_pardubice-zpravy_skn

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Kanioková 5.2.2019 19:13

Nebyly staré "zlaté časy",

bylo jen úžasné první pololetí r.68. Fantastické, kdy jsme se v naději přímo vznášeli.. O to byl ten srpen děsivější, odpornější, to zklamání se nedalo vydýchat..

• reagovat
• nahlásit příspěvek