Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996Diskuse k článku
ČLOVĚČINY: Článek o článku, aneb jak se fotí rok
Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
|
Z. Dalmi 24.1.2019 20:50Milá Vave taky jsem si užila rok na rovině. Tady je to úplně, ale úplně jiné. Znám velmi dobře rovinatou krajinu a bydlím na horách. Oboje má svoje kouzlo, jen ho vidět, že? |
|
Z. Vave 24.1.2019 22:36Re: Milá Vave Ano, všude je krásně, když to tam člověk má rád. |
|
D. Ruščáková 24.1.2019 20:09Přiznám se, že jsem nikdy nefotila tak pozorně a soustavně, jako pro fotočlánek, natož abych fotky publikovala:)) A máš pravdu, člověk se jinak dívá. Pokud jde o tebe, tak bylo svým způsobem fascinující sledovat, jak ses měnila ty sama, když jsi byla zasazena do úrodné půdy a laskavého poklidu Polabí:)) A ta zahrada! |
|
|
Z. Vave 24.1.2019 22:35Re: Přiznám se, Děkuju Ti, Dede. Pravda je, že teď už budu na každý fotočlánek koukat jinak, protože už teď vím, co všechno je za ním. |
|
Z. Hanča 24.1.2019 17:29Byl to příjemný rok, milá Vave, s dvanácti zastaveními v tvé krajině, s pohádkami o víle, se sledováním podivuhodné proměny tvé zahrádky a probíráním se množstvím krásných fotek. Děkuji mnohokrát, těšila jsem se na každý začátek nového měsíce. |
|
|
Z. Vave 24.1.2019 18:55Re: Byl to příjemný rok, Děkuju, milá Hančo, udělala jsi mi velkou radost. Psala jsem s potěšením a ráda slyším, že potěšení bylo na obou stranách. :) |
|
Z. Lika 24.1.2019 16:10Ještě k těm číslům Připadají mi ohromující - ty desítky tisíc fotek!! Ale tak zase ses s novým krajem poměrně důkladně seznámila, až je s podivem, že ti nezačal lézt krkem, když jsi je musela měsíc co měsíc zpracovávat :DDD |
|
|
Z. Vave 24.1.2019 17:25Re: Ještě k těm číslům Kraj ne, ale fotky ano. :) |
|
M. Crossette 24.1.2019 18:07Re: Ještě k těm číslům Já se lípnu pod Liku. Tedy nejprve Vave! Napsala jsi moc hezké povídání na zakončení pravidelních foto-reportáží. Jsem moc ráda, žes díky "slibu Licce" postupně objevila krásy svého nového bydliště a nám jsi tak umožnila poznat tenhle kout země s tebou. Jako u všeho v životě - není nad správnou motivaci:) Tys navíc získala svoji vysněnou zahrádku a já nad tou proměnou "skládky", která tam nejprve byla v tu překrásnou oazu jen kroutila hlavou. Co vy jste všechno za jediný rok dokázali to je prostě úžasné! ALE - u fotek píšeš "dovezli jsme kameny" (dlaždice, písek atd.)! Zřejmě mám rozumět, že to vždy přivezla nějaká objednaná firma. Nebo zpříznění Zvířetníci:) Protože pokud vím, nevlastníte vejtřesku, či ano?:) Po částech ve vašem autě jste to jistě nevezli a většinu toho nákladu by neuvezl ani tažný vozík? A což teprve óbr kameny až z rakouských hranic? A což teprve ty velké těžké kameny rozestavět po zahrádce, rozházet písek, přenášet co se napoprvé nepovedlo atd. Fakt žasnu! A co na tu proměnu "zahrady" říkali vaši sousedi? Třeba ti, kteří mají zahrádku hned vedle vás? Roky se museli koukat na tu šeredou skládku (a že tam toho bylo)a najednou vidí tu změnu. A pokud jde o fotky. Mám jich také desítky tisíc, možná stovky tisíc. A s odstupem času se ráda dívam, nejen jak rychle vyrostly třeba kočky, ale jak se měnila naše zahrada atd. Alba fotek jsem průběžně buď vypalovala na CD, nebo přesouvala na vedlejší "portable storage". Pak většinu z nich z PC mazala, protože začínaly zabírat paměť. Jenže před dvěmy týdny jsem zjistila, že se port. st. rozbil, nešel otevřít. Představa, že o tyhle fotky přijdu mě fakt vyděsila. Naštěstí je tu obchod, kde se jim povedlo fotky zachránit a přetáhnout na nový port. st. - celých 286GB! |
|
|
Z. Vave 24.1.2019 18:52Re: Ještě k těm číslům No páni, Maričko! Proti Tobě jsem žabař. Nevím, kolik fotek mám, ale mám většinu na záložním disku. Co se týče kamenů, spoustu jsem toho navozila ve svém malém autě. V kufru, i na podlaze u zadních sedadel. Z Prahy, vyžebrané i nakoupené. Ten schod ze Sudet jsem třeba dostala od Dalmi v Tisé. Dva chlapi mi ho hodili na hadr do auta, Vašek ho doma vykulil a pak jsem s ním manipulovala sama. Rudlík, páčidlo a hraní si s těžištěm. Dvakrát jsme měli půjčený vozík, jednou jsme jeli pro staré kameny do Brandýsa nad Labem a jednouk Hořicím. Sháněla jsem starý pískovec přes inzeráty. A všude žebrám kameny. Ještě mi chybí dva pěkné placáky na cestičku a blíže neurčený počet hezkých kamenů na cokoli. :) |
|
|
M. Crossette 24.1.2019 19:17Re: Ještě k těm číslům Vave, tohle je skutečná láska ke kamenům! Tak přeji další úspěsné "žebrání" a radost z dovozů :)) |
|
|
Z. Vave 24.1.2019 14:44Milá Liko, děkuju Ti za práci, kterou sis dala, abys do článku vložila fotky, které jsem nedbale zapomněla přiložit. |
|
|
Z. Lika 24.1.2019 15:29Re: Milá Liko, Ale Vave, vždyť to není Fotočlánek, ale článek. To, že k tzv. běžným článkům (ale žádný není běžný) přikládáte fotky, je příjemný bonus. Při vyhledávání jsem si aspoň připomněla, "jak šel rok". Ty daleké výhledy, v noci zřejmě dostatek tmy na hvězdy, západy slunce, vysoká oblaka... pěkné to tam máte :-) |
|
|
Z. Vave 24.1.2019 15:31Re: Milá Liko, Mile mě to překvapilo a udělalo mi to radost, Liko. Sama jsem se musela radovat, jak to tu máme hezký. :) |
|
|
O. Joklová 24.1.2019 13:30Vavísku moc jsem si letošní fotoseriál užila, ale já si užila všechny a žasnu, jak je každý jiný... taky myslím, že jsi v tom putování krajinou našla krajinu, krásná místa - i sama sebe "spíš se budu snažit si ta místa užít. Pobýt na nich, ztišit se. Protože teprve pak člověk vidí a slyší zázraky" - ach ano, pohled přes hledáček fotoaparátu vidění velmi pozměňuje, a rovnou bych řekla omezuje, člověk jakoby vlastně nebyl na tom kterém místě skutečně přítomen... i proto ti děkuji, že jsi to pro nás udělala, že jsi nám tu tvoji placatku představila oázu víly Netřebky jsem si i já zamilovala, a to na první pohled, a dlouho jsem se pak těšila, až se zazelená... jo a ten koberec pampelišek mi prosím určitě vyfoť !!!!!! |
|
|
Z. Vave 24.1.2019 14:42Re: Vavísku Bedulko, vždycky, když jdu těmi místy, vzpomenu si, jak jsem výslovně Tebe o sluníčkový koberec ošidila. Letos budu číhat a fotit, slibuju. Co se týče oázy, tuhle jsem tam viděla ze silnice nějaké lidi a něco jako traktůrek. Budu se tam muset podívat, doufám, že proběhl další úklid a ne nějaká hanebnost. |
|
Z. Jitur 24.1.2019 13:18připojím se... ... k ostatním a děkuji za krásně, poeticky psané texty a nádherné fotografie, jakož i pohádky víly Netřebky!!! |
|
|
Z. Vave 24.1.2019 14:39Re: připojím se... Děkuju moc, Jitur. |
|
|
L. Jakovljevičová 24.1.2019 12:07Vave! Myslím, že jsi našla krásný kout země české a myslím, že jsi tu našla i sama sebe. Moc Ti to přeju! A při prohlížení alba o tom, jak vznikala Tvoje zahrádka, mně na konci bolely nohy, ruce i záda :-)) Krásnou užitkovou i meditační zahradu jsi vytvořila, tak ať je Ti v ní vždycky blaze! |
|
|
Z. Vave 24.1.2019 14:39Re: Vave! Děkuju moc, Ludmilko. Těším se, že si pořídím velký sluneční a budu letos na zahradě šít v ruce. Meditační šití na meditačním místě, to bude ráj. :) |
|
|
Z. Janaba 24.1.2019 11:53Dala jsi to! Vave, je za tebou práce víc jak na kostele. Ale mám dojem, že tvá zahrádka pro tebe tím kostelem také bude. Útěcha, rozjímání, odpuštění - na všechno tam bude místo. Užij si to!! A dej vědět, až se znovu zazelená a usadí. |
|
|
Z. Vave 24.1.2019 14:37Re: Dala jsi to! Děkuju, Jani. Určitě budu zahrádku průběžně fotit, tentokrát už to bude většinou o rostlinách. Moc se těším, že na jaře budu moc upravit ten první záhon, aby tam pořád něco kvetlo. Teď kvete čemeřice maličko jasmín nahokvětý. Což mi připomíní, že to budu muset vyfotit. :) |
|
|
Z. Vave 24.1.2019 10:03Odkaz na blog Jenny se zmínila o mém psaní. Všechno se dá najít na mém webu, který je jakýmsi archivem. Nebo občas píšu na svůj šicí blog, hledejte po pravé straně filtr "psaní nejen o šití", protože na blogu se míchají čistě jen šicí příspěvky s těmi psacími. http://vaverika.blogspot.com/ |
|
Z. Jenny 24.1.2019 9:21Milá Vave, za vše díky! Z Tvého pozorování jsem pro sebe nabyla dojmu, že není nikde na světě tak krásně,jako u nás, všude a na rovince zvláště. :-) Budu se těšit i na sporadičtější zprávy a psaní od Tebe. Už se těším až vílu probudí jaro! A zklidnění se dočkáš neb krajina má své kouzlo a umí čarovat,zvláště očaruje vnímavé a to ty jsi. :-) |
|
|
Z. Vave 24.1.2019 10:01Re: Milá Vave, Děkuju, milá Jenny. K víle Netřebce se chci občas vracet a 105PLUS budoui pokračovat. Mimo to píšu občas na svůj šicí blog, není to náhrada 105x148, je to trochu jiného. Dám odkaz do samostatného komentáře, snad Lika promine. :) |
|
|
Z. Jenny 24.1.2019 11:59Re: Milá Vave, Neboj jasná, sleduji Tě,i když nepíšu. Bezva blog! :-) |
|
|
Z. Vave 24.1.2019 14:32Re: Milá Vave, :) Jenny, Ty jsi miláček! *srdíčko* |
|
Z. Yga 24.1.2019 8:54Milá Vave, zapadla jsi do své roviny jak kameň do vody! Tvé fotočlánky byly neobyčejně půvabné - jsem nadšená z toho, jak se ten původní Dedin nápad rozkošatil! A tvá zahrádka je zázrak! Aspoň pro mne, která je zničená, když má přesadit dva květináče (:o))) - k tomu se odhodlávám aspoň měsíc! Docela by mne zajímalo, jestli si kreslíš nějaké plánky, kde by co mělo být nebo jdeš cestou intuice, pokusů a omylů. Těším se na vílu Netřebku i další tvé články! Přeji ti krásné roky na placce. |
|
|
Z. Vave 24.1.2019 9:58Re: Milá Vave, Děkuju moc, milá YGO. Ani nevím, jak se mi ta Netřebka přimotala do cesty, byl to momentální nápad pro lednový článek, inspirovaným zimním motýlem. A už se mnou nějak zůstala. :) K jaru se za ní půjdu podívat. Co se týče zahrady, zkoušela jsem ji kreslit, ale jelikož je to opravdu nudle, nevešla se na žádný papír. Tak jsem si stáhla demo plánovač Garde (a pak si i zaplatila další užívání), abych si to mohla nějak rozvrhnout. Dělala jsem to na jaře 2017, kdy už jsme byli rozhodnuti, ale čekali na všechny převody. Nakonec jsem svou vysněnou zahradu namalovala, i s nějakými prvky pro děti. Když jsem pak ale v reálu sledovala, jak chodí slunce a stín, tak jsem posunovala a přehazovala sekce, taky jsme museli kvůli garáži posunout branku a tudíž cestičku. Plánem jsem se při výstavě neřídila, alke byl pro mě důležitý, protože jednak mi pomáhal přežít, jednak jsem si mohla zkoušet varianty, takže jsem už měla jasněji. A třeba ten můstek, to byl pozdější nápad, stejně jako to "vyvýšené" místo. Toužila jsem po kousku s vodou a kameny a tohle je mnohem lepší. Od plánu se zahrada liší i neliší. Idea zůstala zachována a většina prvků taky, ale něco spíš přibylo nebo se to rozvinulo. Prostě to rostlo pod rukama, vždycky krok po kroku se ukazovalo, jak to bude dál pokračovat a kam co patří. Letos budu ladit, ale kostra je hotová, denně ji sleduju z okna a nemám pocit, že by se něco zásadního mělo měnit. |
|
|
Z. Yga 24.1.2019 12:47Re: Milá Vave, Tak nějak jsem si to myslela - a velmi, velmi obdivuji hlavně tu tvou představivost. Neb já, při pohledu na ty původní šopky, bych tu konečnou vizi neměla nikdy! Jsem nanic architekt ... já to už někde říkala, já, když nemůžu spát, tak si představuju, jaký bych měla úžasné bydlení, kdybych nebyla finančně a prostorově omezená. Tak tenhle "duševní palác snů" asi nebudu mít nikdy dobudovaný - zatím jsem se dostala do předsíně a zamrzla jsem na kachličkách! A to si ještě nejsem tak docela jistá vchodovými dveřmi. |
