19.4.2024 | Svátek má Rostislav


Diskuse k článku

FEJETON: Smrt

Bylo to podivné úterý – ale poučné. Jela jsem někam do Malešic a mudrovala v autobuse a na zastávce nad smrtí Jana Palacha, ale pak mi myšlenky zabloudily k smrti obecně, a najednou se mi vybavila pradávná příhoda.

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
M. Mikulec 21.1.2019 20:10

Naše naduta medicina

si privlastnila smrt pro sebe a ani rodinu nechtěla pokrytecký pustit k umírajícím, aby se rozloučíli. Medicina nemá ani bolest pod kontrolou, proto se lidé boji umírání.

Rada chodím na hřbitov, je tam klid a mír a spousta hezkých kvetin. Krásné místo na vzpomínání. Jak říkal Dlabacek v Rencinove vtipu, sedící na lavičce na hřbitově: Někdy je dobre vyjít mezi lidi.

D. Polanský 21.1.2019 20:09

Já že to byl šikovný řemeslník,

že jste se něco od něho naučila a hle opět intelektuál. Ale se smrtí se nakonec každý smíří, jednoduše proto, že život z člověka postupně vysaje sílu, a pak už je rád, že se uklidí na věčnost. Život je totiž dočasný, smrt věčná, v tom je její výjimečnost.

B. Hamal 21.1.2019 19:23

To co vás napadlo

cestou autobusem někam do Malešic, to by mě nenapadlo ani cestou někam do Varšavy vlakem.

K. Salajka 21.1.2019 9:55

onen svět

Onen Svět je ve skutečnosti docela malý. Je u Písku a má 9 stálých obyvatel.

Můj otec, nekatolický farář, před tím, než odešel, cynicky prohlašoval, že se konečně dozví, jak to skutečně tam nahoře je. Byl si vědom, že rozhodující není celoživotní teologické vzdělání, ale to, jestli věřil ve správnou věc. Ostatně, ať si myslím, co chci, smrt je nevyhnutelná, čili panika nemá žádný smysl. Sám bych byl raději, kdyby tam nahoře nepanovala demokracie našeho typu, zejména ne přímá.

V jedné sci-fi jsem o problému dlouhověkosti četl. Problém nebyl jen omezený prostor, ale také rozdílnost mnoha generací, které společně obývaly 1+1 a měly hodně rozdílné názory.

P. Hlosta 21.1.2019 10:44

Re: onen svět

Znal jsem za totáče třígenerační rodinu a ta obývala třípokojový byt v paneláku o sedmdesátipěti metrech čtverečních. Patnáct let celkem slušně spolu žili, akorát stát z nich měl nervy, že nějak nechtěli spolupracovat s režimem. Po patnácti letech zemřela ta nejstarší generace a problém těsného prostoru byl vyřešen. Po Sametu mladí se trhli do svého. Dnes už není problém státu soužití třech generací. ;-)

J. Svoboda 21.1.2019 12:42

Re: onen svět

V čem vám naše demokracie tolik vadí? Dala vám Zemana se soplem na tváři a bez bot, hadího Babiše s šedesátimiliardovým majetkem, japonsko-českého křížence co navrhuje šlapat po hlavičkách dětem jiných ras (!), všichni si pěkně medí už pěkných pár let v nejvyšších funkcích, a vám se pořád něco nepozdává. Chcete mít na věčnosti Rusko nebo Kubu? To by ale ta věčnost vzala nejspíš velmi rychlý konec... :-DDD

P. Hlosta 21.1.2019 9:43

Pejsci umírají dříve, než člověk a to je nespravedlnost.

Mně na smrti ale vadí jistá nespravedlnost. Tedy ne ve vztahu k člověku, ale k zvířeti, respektive psu. Je to špatné, když po několika málo letech, oproti člověku, pes odchází do věčných lovišť. Už mám za sebou dva pejsky, co mi budou chybět do smrti a při sobě nového, co jsem vůbec odmítal si koupit, protože mi bude zase po něm jednou smutno. Teď se už trápím občasným uvědoměním si, že dejme tomu nějakých maximálně deset let... Nenadělám nic! Jednou to přijde a bude i po mně. Třeba fakt je něco jako věčná loviště a psi se na mně vrhnou, aby mně radostně vítali a s nimi mně uvítají i všichni lidé, které jsem měl rád. Jestli ale nejsou věčná loviště, pak nebude ani prostoročas, natož věčný, tedy nic... nula pocit. Proto pro jistotu si pořídit dalšího pejska, aby mně radostně vítal v životě tady v prostoročase. ;-)

K. Janyška 21.1.2019 9:37

Předpokladem života je smrt.

Máme hlad, tak zabijeme králíka a tak dále. Kdo to tak vymyslel, tomu by bylo třeba dobré pracky urazit.

Já vím však, že nikdo, to samo... Dzp.

J. Svoboda 21.1.2019 0:42

Smutné, hezké, poučné.

Při myšlenkách na smrt si občas uvědomím, proč se člověk obává návratu tam, odkud přišel, a zdali se svého zrození v této podobě v této realitě měl možnost rovněž tolik obávat?

J. Huml 21.1.2019 3:04

Re: Smutné, hezké, poučné.

Strach ze smrti kazi lidem zivot. Premyslet, psat a mluvit o smrti nikoho nezabije. Naopak, pomaha nam lepe zit.