V. Glover 14.11.2018 8:08

jsi statečná Šárko

Moc pěkně jsi to napsala Šárko, a neměla jsi to lehké, kolik jiných lidí by to nechali být, kvůli stresu a potížím s úřady a časivým nárokům.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Š. Matyášová 14.11.2018 7:40

prosím Vás všechny,

sepište si to, dokud máte před sebou Karolínin příběh a příběh jejích koček, aby to, čím jsme si prošla já i ony, bylo díky soupisu snazší ... je to ta poslední služba, kterou jim prokážete, když už jste si je k sobě připoutali a taky kvůli Vám samotným...i když jste "sami" , osamělí nejste,máte kolem sebe lidi,které zajímáte,mají Vás rádi...proberte to s nimi a udělejte to, budete pak klidnější.....

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Jajka 13.11.2018 21:01

Sharko,

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Crossette 13.11.2018 19:18

Milá Šarko,

prokázala jsi Karolíně služby, jaké prokáže pravá přítelkyně, i když je toho na její bedra nakonec naloženo mnohem víc, než čekala. V Tvém případě hlavně proto, že splnit dříve daný slib si Karolína "vyžádala" nejen mnohem dřív, ale zcela nečekaně, skoro ze dne na den. A Tvoje služby tak potřebovala nejen Karolína, ale i její nečekaně osiřelé kočky! Zvířetníci nezklamali a pomohli, ale tou hlavní hybnou pákou jsi byla Ty a patří Ti za to obrovský dík - stejně jako novým majitelům (kterým jsi též)jejích koček. Sice nerozumím tomu "Tvoje poslední přání, jak naložit s Tvým tělem, jsme Ti splnili. Prolnul se Zvířetník s Bramboračkou", ale píšeš, že by měla radost, tak je to asi tak, jak si přála.

Já jsem se s Karolínou potkala jen jednou, na mém prvním Pražení. Tenkrát ještě byla bezkočičí (nahrazovaly jí je plyšové myši) a to hlavně proto, že si myslela, že na živé kočky nemá podmínky. Při loučení jsem jí přála, aby se jí jednou i to kočičí přání splnilo. Stalo se, ale pak s ní život začal různě nemile točit, házet jí klacky pod nohy a ona na to všechno prostě nestačila. Ale podle mailů, které jsme si vyměnily, její milované kočky nikdy nešidila. Také mě její přesun do Mostu zarazil, ale měla k tomu své důvody a zdálo se, že alespoň ona sama byla přesvědčená, že udělala dobře. Tak, přestože odešla nečekaně a příliš brzy, alespoň posledních pár měsíců si užila v místě, kde se zdála konečně spokojená a doufala "začít znovu".

Co by mělo být v závěti je skvěle shrnuté, v té naší jsou všechny uvedené body. Já bych jen doplnila bod, který možná platí jen v Am. A sice, abyste si při vystavení úmrtního listu rovnou vyžádat několik (my máme 10) jeho kopií (nebo přímo originálů). Ty jsou od pohřební služby zdarma (nebo v ceně pohřbu), zato později se za ně platí. Protože alespoň zde je nutné kopii přiložit snad ke každému sebemenšímu "úřadování" po pohřbu, kdy je třeba dokázat, že dotyčný opravdu zemřel (však to Šarka to má i v posledním bodě 8).

R.I.P. Karolíno

• reagovat
• nahlásit příspěvek

A. Lex 13.11.2018 18:27

Sharko

díky za krásnou vzpomínku na Karolínu a také za velmi důležité "osmero" o shrnutí věcí posledních.

Já jsem už před pár lety dala jakýsi manuál, kdyby se s námi něco stalo, kde jsou telefony a mejly na lidi okolo Zvířetníku, co se týká Ajvi a Darečka. Je to mladá žena u nás na ulici, zvířetnická zabukistka - ahojky Soňo :-). Sama je zvířecí, takže jí věřím.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Hanča 13.11.2018 17:35

Milá Sharko,

zachovala ses jako opravdová přítelkyně nebo jak říkáš ségra, tím vším, co jsi pro Karolínu udělala a jak ses postarala o kočenky, které po ní zbyly. Máš můj hlobokosklon!

Moc mě mrzí, že si Karolína nestihla užít svoji nově vybudovanou základnu v Mostě a vůbec svůj nový život!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

L. Blaza 13.11.2018 17:17

Sharko,

díky Ti za to všechno.

Karolína měla velké štěstí, že jsi byla její přítelkyně. Ať Karolína odpočívá v pokoji.

A prosím všechny, aby nezanedbávali návštěvu lékaře třeba s výmluvou, aby jim náhodou něco nenašel. Zavřením očí před problémem se ten problém sám nevyřeší.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Tora 13.11.2018 17:09

Sharko, díky.

Já Karolínu znala jen letmo - z jednoho dvou osobních setkání v Praze. Byla prima, dobře se s ní povídalo. Jenže Praha je daleko a na vaše setkání já nemám zatím čas jezdit, tak zůstalo jen u toho. Zpráva o jejím odchodu mě zasáhla hodně - letos byl vůbec špatný rok. Vůbec netuším, co vše jsi musela řešit, ale zřejmě toho bylo hodně. Klobouk dolů, jak jsi se s tím poprala a co jsi všechno dokázala - jen udat tolik dospělých koček, to je opravdu umění. Často si na Karolínu vzpomenu. Život nám klade různé překážky a pasti. Je mi líto, že poslední roky měla takové hektické - zdálo by se, že konečně našla klid a pořádný domov a on místo toho přišel konec.

S tím, co jsi sepsala, ti dávám za velkou pravdu . Udělala jsi obrovský kus práce a to vůbec nevím vše, co se dělo.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Vave 13.11.2018 16:32

Slíbila jsem sepsat

nějakou tu vzpomínku na Karolínu a jeden večer se pár takových okamžiků vynořilo, ale nebyla jsem schopná je zapsat. Vždycky se mi za chvilku rozostřily a překryly tím zlým. Naposled jsem na to myslela včera...

Sharko, skláním se před Tebou s úctou. Karolína měla štěstí, že našla takovou ségru. Její kočky měly to štěstí!

Karolína. Jako by se roztočil nějaký zvláštní kinetoskop, každý obrázek je jiný. Vzpomínám na naše první setkání snad už v roce 2007, hogo fofo akce s ochutnávkou vín, na kterou mě pozvala, celá na vrcholu, jiskřivá, naše maily a sem tam jízdy po Praze. Vidím ji na Praženích. A pak, jak si přijela ke mně do práce pro pytel granulí a nějaké věci pro kočenky, kdy jsem ji málem nepoznala. Smutek.

Ale tak skončit nechci. Pamatuje na ty šály s bambulkami? Ve Ferdinandě na stole jich bylo tolik, že jsem si nemohla vybrat. Nakonec jsem si vybrala dvě a mám je dodnes. Jsou příjemné, hřejivé, mají tlumené barvy a ty bambulky jsou hebké jako kočičí kožíšky. Karolína stojí nad stolem plným krásy a směje se. Myslím, že i U Kance už to museli zažít. Karolínu plnou optimismu, nápadů a plánů.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

T. Zana 13.11.2018 15:34

Sharko, díky za to, co jsi dokázala

Není snadné vyrovnat se s úmrtím blízkého člověka. Pokud po něm ještě zůstane spoušť, je to moc těžké...

Dobře, že jsi sepsala ten návod, to je užitečná věc a taková, na kterou člověk nemyslí, protože tu přece je nafurt...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Tečka 13.11.2018 14:50

Sharko, za to všechno díky

vzalo mě to stejně jako ostatní, a taky se s tím pořád nemůžu nějak srovnat. Ještě 13.9. jsem jí odepisovala na mail. Mám před sebou živoucí připomínku Karolíny, malou kočku Vivi, na kterou mě Karol přemluvila. A tak jsem sledovala, jak se z velmi submisivní kočičky stává méně a méně submisivní, a poctivě jsem Karolínu informovala. Vždyť o to jí šlo, proto jsme pro kočuli jely.

S tou poslední vůlí máš samozřejmě pravdu. Já to mám jednoduché, mám sestru a její rodinu, vycházíme dobře, není co řešit. Přesto to ale nechám notáři. Mě jde hlavně o kočky, a o to, kdybych zůstala nějak doma bez pomoci. V jednom pražském útulku, ze kterého jsem měla dřívě dvě kočičky a teď mám třetí, mám slíbeno, že by se postarali. Papír mám na lednici, a dost mi to vadí, musím to vyřešit jinak.

Škoda, že jsem nevěděla, kdy budeš poskytovat Karolíně tu službu poslední, hodně jsem na to myslela.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Jenny 13.11.2018 14:46

Ahoj Sharko!

Nezachránila jsi jen kočky, zachránila jsi i mne, tím, že jsi mi dala Leydynku, moji Lidunku. Když se stalo, to co se stalo s Melíškem,tak nějak jsem pocítila různé vtíravé myšlenky, vždyť v tomto roce mne opustila už tři zvířátka,sice v požehnaném zvířecím věku ale stejně... A to že jsem si mohla Lidunku vyzvednout, bylo to nejlepší, co se mi mohlo stát. Neskonalé díky za vše i za Karol, nebylo to lehký a ještě nebude. Já jen doufám,že na Tebe nijak více, než je možné, nedopadá celá ta situace, kterou jsme probíraly na rozloučení s Karolínou v Praze. Ale jak říkala jedna ze Zvířetnic," všechno bych oželela, jen aby tu Karol ještě mohla být zdravá".

Tak ještě jednou velké díky! A taky díky za návod, pamatovat na věci poslední,vše je to součást života,nevyhnutelný, tak proč se tomu vyhýbat.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Janaba 13.11.2018 14:39

Opět dík

Díky Sharko. Že jsi dokázala důstojně zakončit jeden rozháraný život. Že sis na svá ramena naložila zodpovědnost za zbylé živé a uspěla. Za všechno.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Jitur 13.11.2018 14:11

Díky...

... za Karolinu, ale i za "soupis", který asi málokdo z nás má, ale v případě, že žijeme sami jen s našimi čtvernožci, je opravdu potřebný - určitě už své sepsané údaje, ještě doplním podle návodu :-)

• reagovat
• nahlásit příspěvek

O. Joklová 13.11.2018 13:57

ach sharko

tvého článku jsem se bála a na jednu stranu jsi mě docela "ušetřila", na druhou stranu jsi do mě zasela spoustu pochybností... mám dceru tak mám pocit, že tak nějak závěť nepotřebuju, ale kdoví jestli to tak skutečně je... a hledat mě mooooožná někdo začne nejdřív tak za tejden, jsem dost "ukrytá" před světem ve své sluji

jako další zde, i já ti děkuji za vše co jsi pro ségru udělala, možná hlavně pro její kočky, protože ty tu zůstaly osiřelé, díky ti za ně!!!!!!!! zpopelnění a rozptyl, aspoň je opravdu nakonec Karol tam kde chtěla být a její duše došla pokoje - chtěla bych věřit, že se sešla se svými kožíšky kteří ji předešli

hm, a stejně tomu pořád nemůžu uvěřit ..... :-((((

• reagovat
• nahlásit příspěvek