E. Žampachová 6.11.2018 11:05

Z hromadění věcí

mě částečně vyléčila moje matka. Ta byla šílený hromadič všeho. Když umřela, vyhazovali jsme věci ve velkém - potrhané spodní i svrchní prádlo (kdyby byla nouze, dalo by se třeba zašít), konzervy prošlé až 30 let (nepřeháním, byly z roku 74 a vyhazovali jsme je 2006), a další a další.

Jenže člověk není imunní, tak se u nás hromadí knížky (přesně - knihy se nevyhazují), hudební nosiče (teď jsme jich pár desítek přece jen vyhodili) a sem tam něco dalšího.Od některých věcí mi pomohla malá zubatá příšera, bohužel není moc selektivní, takže jí v zubech skončily poměrně nové brýle na čtení. Kromě zbytných plastových kbelíků od něčeho, pár hadrů a dalších spíš žádoucích škod, ktré jsem s lehkým srdcem odepsala, si ty brýle budu muset nechat udělat znovu (je tak důkladná, že z nich nešlo zachránit nic).

Takže souboj s věcmi prohráváme jen mírně.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Maya 6.11.2018 8:53

Zatím

jsem ve fázi hromadění přesně v duchu Chleba to nežere a v důchodu na to nebudu mít. :D Jo, věci na vyšívání a mozaiku, a knížky. Ale pravda křivka hromadění byla na vrcholu před několika lety, nakonec jsem si koupila dřevěnou truhlu a v ní je většina naházená, ono naštěstí se to skladuje líp než látky. Teď už to má klesající tendenci a doufám, že brzo dospěju do stavu, kdy se toho začnu zbavovat. Ale nevím, zatím bych to nedala z ruky. :D

Zbavit se knížek je těžký, loni jsem dávala některý pryč, nikdo nikde je nechtěl, ani zadarmo, nakonec si je vzala místní škola, že něco si nechají a zbytek dají do sběru. Klidně bych dala ještě další pryč, ale je mi jich líto, že by měly zase skončit ve sběru.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Jajka 6.11.2018 8:06

Co mi to jen připomíná...

Pedig, látky, korálky... Pořád věřím, že na to bude jednou čas...

Oblečení je kapitola sama pro sebe - taková trika takzvaně zahradní... Naštěstí mám malou skříň a tak tu probírku tu a tam musím udělat :-).

• reagovat
• nahlásit příspěvek

D. Ruščáková 6.11.2018 8:03

Naštěstí

nejsem a priori hromadič (ani Martin není), ale stejně mám dojem, že je v Domě mnohem víc věcí, než by být muselo. Nemám problém se věcí zbavit, ale naráží to na fakt, že to strašně, ale fakt strašně nerada dělám!!! Když už se ale odhodlám, jde mi to celkem snadno, vůbec, když se ty věci dají recyklovat - nebo lépe - nabídnout k dalšímu použití.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Inka 6.11.2018 7:43

no, hromadění věcí

tak o tom já bych mohla psát disertaci.

Za prvé to máme v rodě a nikdo nikdy nebyl takový hromadič, jako moje teta. A to bohužel i v tom horším smyslu. Dneska by byla ekologický nadšenec, ta loupala i obal od másla, papír sežehla a hliník do krabice. Akorát že tam to končilo a hromadilo se na obří půdě. vůbec si myslím, že co se týče recyklace a využitelnosti byla opravdu třída. To už nebyla šetrnost.( Mimochodem, v pondělí byl prací den a zbylé mydlinky byly uschovány v zašpuntovaných lahvích do soboty, kdy jsme přijeli a já je po obědě vyfasovala na umytí kamenného schodiště. Copak v zimě, to byla paráda. Lepší bylo parné léto)

Za druhé mne cyklicky přepadají aktivity, na které pochopitelně nutno nakoupit. Šicích období jsem měla několik a většinou jsem v jejich průběhu i něco vytvořila, teda mimo hald materiálu potřebného na další projekty. A kdybyste viděly nádherné kamínky, co mám připravené až proboha budu mít čas

Za třetí jsme měli velký barák, takže jsme hromadili a schovávali ledacos. Když jsme se stěhovali a Kubovi bylo osmnáct, našli jsme i rozhodnutí, že nám ho berou do jeslí, které se s námi už jednou stěhovalo.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Matylda 6.11.2018 7:15

Bohužel

mám dům zavalený větším množstvím věcí, než bych chtěla, byť čas od času něco proberu a vyhazuju. Jenže třeba teď moje maminka postupně probírá knihy a vozí mi je, co kdybych něco z toho chtěla. Obvykle si něco vyberu, ale zbytek s díky vracím, protože dům není nafukovací. Ale sama žádnou knížku nevyhodím, to se zas znám. A pokud vím, dá knihy v paneláku do krabice na chodbě, odkud zmizí.

S oblečením jsme dospěla k bodu, kdy vím, že nezhubnu, ale některých věcí jsme se ještě nedokázala zbavit. Těch, co mi jsou jen o kousiček menší :)

A samozřejmě nejhorší jsou puzzle, látky a výtvarné potřeby. Tam nevyhodím ani tužku, dokud ji Karamela důkladně nerozžvýká. Látky jsou obecně choroba, ale postupně mi ubývají nasyslené ubrusy a polštáře, kterými podkládám patchworkové polštářky z vnitřní strany- moravská kolenovrtka, že. Ovšem jsem stále ochotna adoptovat jakýkoli kushadr a bez skrupulí si kupuju další látky, protože: a) přesně vím, na co je mám, jen až budu mít čas, b) jsou tak úžasné!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Xerxová 6.11.2018 6:10

hezký den

hezké úterý všem Zvířetníkům a zvířátkům :o) ...

naštěstí nejsem hrmadič věcí... přesto by se domečku ulevilo, kdyby nějaký ten kontejner byl přistaven. Neb když je prostor...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

R. Enatae 6.11.2018 0:58

Knihy a hadry

zásadně nevyhazuju. Knihy proto, že se - jak řečeno - knihy nevyhazují a seznamy povinné četby středoškoláků obsahují mnohdy nečekané položky.

A téměř jakékoliv hadry proto, že nejpozději do půl roku poté, co bych vyhodila "ty dvoje šaty po babičce" se objeví příležitost, kdy bych já třikrát střihla a notně našpendlila, donutila Dag sednout ke stroji a sešít ty kousky dohromady a Víla by měla další šaty do tanečních :)

Tak kdybys měla potřebu vyhazovat nějaké látky, tak je vyhazuj směrem k nám. Přemýšlím o tom, že bych Víle koupila stroj, aby Dag netrpěla našimi šílenými nápady. Chudák Dag trpí už dobrých 35 let. Tehdy mi musela ušít šaty na maturitní ples z hedvábného županu po mojí babičce a v dalších letech to nebylo o nic lepší :)

• reagovat
• nahlásit příspěvek