Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996Diskuse k článku
105 PLUS: Den svobody
Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
|
Z. Hanča 23.10.2018 21:16Mně se velmi líbí to, co k tématu napsala Inka - totiž že je důležité mít možnost svobodně se rozhodnout, ať tak či onak. Vzpomínám si - bylo to ovšem ještě před revolucí, kdy se do důchodu chodilo podstatně dříve - jak mnozí tehdejší kolegové a kolegyně očekávali s obavou, zda budou moci dál pracovat po dosažení důchodového věku a jak dlouho. Já snad díky tomu, že dlouhá léta mám velkou míru volnosti a pestrosti ve své pracovní činnosti, ať už jde o čas, místo a kolektiv lidí, necítím se sešněrovaná ani vyhořelá a stále si ponechávám určité omezené pracovní angažmá. Těší mě, že se mnou lidé rádi spolupracují - snad. :-)) Ale stanovila jsem si priority - například vnoučata mají před prací absolutní přednost! Tobě přeji, aby sis svoji svobodu náležitě a plnými doušky užívala! |
|
Z. Vave 23.10.2018 22:03Re: Mně se velmi líbí to, Děkuju Ti, milá Hančo. Řekla bych, že tohle je úplně něco jiného, protože si můžeš míru a způsob práce řídit sama. Můj tchán ještě v osmdesáti letech učil, sice ke konci na nepatrný úvazek (asi 4 hodiny týdně), ale učil až do poslední chvíle, než musel do nemocnice, odkud se už nevrátil ani ke svým žákům, ani domů. Já třeba počítám s tím, že budu denně několik hodin šít. :) |
|
|
Z. Vave 23.10.2018 20:50Děkuju vám všem za podporu, povzbuzení i za sdílené zkušenosti. Dnes jsem byla podat žádost a už budu jen radostně čekat na kladné vyřízení. Budu se jen muset zbavit onoho pocitu, že jsem za školou, ale věřím, že to pomine brzo. |
|
Z. Jenny 23.10.2018 18:57Milá Vave, vezmu to čistě prakticky. Přesluhovala jsem 8 let a činila jsem dobro pro druhé alespoň dle mého úsudku. I když jsem z plodů své práce uspokojena, lituji téměř denně, že jsem nešla do důchodu ten den, kdy jsem měla. Bylo by mnohé, co by mně uspokojovalo víc, to vím teď. Nelituj ničeho a Vašek taky nechť se netrápí. Dá se žít i z mála,něco snad je na "komoře"(třebas i sklizená zelenina,hihi) a ten ČAS!, který nám zbývá a potvora se ztrácí, ten ničím nenahradíš. Mám tolik všelikých zájmů a taky chvilek odpočinku, že už i na zvířetník jdu třeba až večer. Když tě něco baví a zajímá, ať už je to cokoliv, nemáš čas přemítat a ten vyměřený čas krásně užiješ! :-) |
|
|
Z. Vave 23.10.2018 19:54Re: Milá Vave, Někdy je to těžké, viď? Měla jsem vždycky pocit, že Tě starostování hodně baví a naplňuje, i když to nebylo vůbec jednoduché. Ale fakt je ten, že čas běží a na nic a na nikoho nečeká. Někdy je to složitá volba. Mám radost, že sis dokázala hravě zaplnit svůj čas a že si ho užíváš. |
|
Z. Inka 23.10.2018 14:35Tak mne napadlo že jsme celou tu debatu ustrnuly jen na tom odchodu do důchodu. A že je to zřejmě pro člověka důležité období, pro někoho milé a pro jiného nemilé, znám i případy, kdy člověk propadl depresi a sáhl si na život v době, kdy byl odejit do důchodu. A že každý musí cítit, zda už je zralý na obrovskou změnu ve svém životě. Každý jsme jiný a každý nacházíme jinde uplatnění a naplnění. A tak jsem ráda, že zatím může člověk jít do důchodu předčasně nebo přesluhovat jak se mu líbí. Že je to jeho volba. |
|
|
Z. Vave 23.10.2018 19:52Re: Tak mne napadlo Amen, Inko. I když si myslím, že dnes i do budoucna je věk do důchodu dost vysoký, takže těch přesluhujících bude ubývat. Je samozřejmě důležité, aby se člověk necítil být odejit, ale tohle bude asi hodně citlivá oblast, protože zas asi každý zná někoho, kdo už na to které místo neměl a držel se ho zuby nehty. Někdy i proto, že nic jiného v životě neměl - nebo si to alespoň myslil. |
|
O. Joklová 23.10.2018 14:28odchod do důchodu je dost významný a velmi citelný předěl - u mě to bylo vyloženě nechtěné a v relativně mladém věku a trvalo mi mnoho, mnoho let, než jsem se s tím aspoň nějak, částečně, srovnala (ještě i dnes s tím mám občas problém) na druhou stranu mám trochu pocit, že ten dřívější (ještě za sociálismu) věk odchodu byl docela dobře spočtený na potřeby hlavně tělesné schránky a dnes to řada lidí pociťuje - jistě ne všichni a taky je určitě rozdíl, jakou konkrétně člověk práci vykonává, v huti je to jistě horší než v kanceláři přeju ti k tvému rozhodnutí, aby sis ho ještě dlouho užila a mohla se v klidu(!!!!) věnovat všemu, čemu se věnovat chceš, z vlastního rozhodnutí - padlo to tady už víckrát, ale Karolína je určitě veliké memento, že se nedožila svého klidu... je mi to strašně moc líto, a pořád jsem to ještě ani doopravdy nepobrala |
|
|
Z. Vave 23.10.2018 20:07Re: odchod do důchodu Bedulko, ono to dnes v kanceláři není nic jednoduchého, i když možná záleží dost na tom, co je to za kancelář. :) Mění se zákony i programy, mladí šéfové jsou svým uvažovaním úplně někde jinde, mladší kolegové taky. Přístup "tady a teď" a "po mně potopa" není nic neobvyklého, zvláště u manažerů, kteří jsou tři roky tady a tři roky zase jinde. V huti je samozřejmě náročné prostředí, ale to alespoň každý vidí. Stres v kanceláři, celý den u monitoru, v umělém osvětlení a někdy i v umělém vzduchu, s pravou rukou na myši a celý den sedět ve strnulé poloze, to dá taky zabrat. Předčasný odchod do důchodu ze zdravotních důvodů je nepochybně velká zátěž, ale zas pomysli na to, kolik času jsi mohla díky tomu strávit se svými kočičkami. :) Mně vážně v minulých dnech napadlo, že moje kočky budou šťastné z toho, že s nimi už pořád budu doma. Dělá jim to evidentně dobře, když tu jsem. |
|
|
Z. Janaba 23.10.2018 12:09Trošku jinak Vave, z celého srdce ti přeji, aby tvé důchodové sny došly naplnění!
Ale - myslím, že odchodem do důchodu ztratí člověk část své identity. S masou lidí, kteří “ chodí do práce” jsme spojeni víc, než jsme si vědomi. Prožili jsme v ní největší část svého života. A najednou přijde den, kdy už nejsi inženýr, soustružnik, doktor, automechanik, ale ten pán/paní od vedle co má toho hezkýho psa. Takový nikdo. A musíš se identifikovat s jinou skupinou lidí a není to vždycky jednoduché. Ta skupina je přehlížená, neproduktivní, lepší, kdyby nebyla. Včera byla ve zprávách taková noticka, že čím víc lidí v důchodu opět pracuje/chce pracovat. Nejen z finančních důvodů, ale chtějí být opět součástí té masy. Chtějí být zase něčím. Ne někým, tím jsou stále, ale něčím. Rozumím jim. Omlouvám se za tuhle skličující odchylku od jinak příznivých porozumnění, ale chtěla jsem jen poukázat, že každá mince má dvě strany. To ovšem nijak nezmenšuje mé upřímné přání, ať se Vave a vlastně nám všem povede vstoupit do nového společenství pravou nohou a splněným očekáváním. |
|
Š. Matyášová 23.10.2018 12:16Re: Trošku jinak tak Vaví svoji skupinu má, tvořivou,piškworkovou....a zahradu, tam má práce...jéje... |
|
|
Z. Janaba 23.10.2018 17:42Re: Trošku jinak O práci to není, Sharko, té je vždycky dost. Je to jinde. |
|
|
Z. Vave 23.10.2018 20:15Re: Trošku jinak Jani, to je asi hodně odvislé od sebepřijetí. Jsem přece stále a především Vave, manželka, matka, babička, ta, co píše, co dělá zahradu, co šije, má ráda přírodu a západy slunce, a vlahé počasí atd. Jen už nejsem zaměstnanec, ale důchodce. Nebo rentiér. :) Moje hodnota se přece neodvíjí od toho, zda jsem produktivní, nebo už ne. Neměla by se od toho odvíjet. A myslím, že se v tomto směru mnohé zlepšilo. A pokud někdo má třeba doma pocit, že už není prospěšný, že je tudíž nepotřebný, je tady celá široká oblast dobrovolné práce. To je oblast, která se u nás moc nepropaguje a je to stále Popelka, ke škodě všech. |
|
A. Bytová 23.10.2018 12:53Re: Trošku jinak Asi to bude kus od kusu. Někdo chce být i nadále součástí pracující masy, protože v tom cítí svoje naplnění, jiný se těší, že si konečně přečte všechny ty knihy, co dosud kvůli nedostatku času nestihl nebo se bude věnovat tomu, co ho baví, ale čím se neživil nebo navštíví místa, kde nikdy nebyl a chtěl, a nemusí to být zrovna Maledivy, stačí třeba Litomyšl. Důchod je o času a o tom, že můžeš, ale nemusíš. |
|
|
Z. Vave 23.10.2018 12:59Re: Trošku jinak Ano, Abytko, kouzlo je v tom, že můžeš, ale nemusíš. |
|
|
Z. Vave 23.10.2018 12:53Re: Trošku jinak Jani, děkuju Ti za jiný pohled. Ale podle mé zkušenosti to jsou většinou lidé, kteří nemají jiný svůj svět, nemají koníčka. A také vznamnou roli hraje často fakt, že už to není "pan inženýr", ale manžel, po kterém chce manželka sdílení času a pomoc v domácnosti, že už to není "paní šéfová", ale manželka, po které ten její chce plný servis, když je teď přece doma a má spoustu času. Ale když si tohle lidé už dopředu nebo alespoň velmi rychle vyjasní a uspořádají, najednou zjistí, že mohou mnohé, na co dřív nebyl čas. A taky se mohou znovu poznávat a poznat. Třeba když "pan inženýr" doma ukáže svou vtipnou, mužnou, rozhodnou, atd. atd. pracovní tvář. :) |
|
|
L. Jakovljevičová 23.10.2018 11:13Taky držím palce, milá Vave! Já jsem odešla do předčasného důchodu už před léty (no jo, jsem už stará, no) a nikdy jsem nelitovala. A moje maminka říkávala: "Není důležité jak velký máš důchod, ale jak dlouho ho bereš!" |
|
|
Z. Inka 23.10.2018 12:04Re: Taky držím No, tohle říká Bimbo, asi má trochu pravdu |
|
|
Z. Vave 23.10.2018 12:54Re: Taky držím Děkuju Ti, Lidunko. Přesně tak to je, to jsem si najednou uvědomila, když jsem byla nějakou dobu doma a měla čas o tom přemýšlet. |
|
T. Zana 23.10.2018 10:02Vave, držím palce a věřím, že to je pro tebe nejlepší možná volba. Jak už tu uvedli předpsavci, na venkově a v důchodu budeš mít o něco levnější živobytí. A co si budeme povídat, v určitém okamžiku už má člověk prostě dost - naprosto souhlasím s tím, co psala Inka. I práce, kterou člověk dělal rád, najednou člověka ubíjí. |
|
|
Z. Vave 23.10.2018 12:58Re: Vave, držím palce Já jsem měla práci náročnou a rozmanitou, sice to nebyla moje srdcovka, ale bylo to zajímavé a jedna výzva za druhou. :) Ale pak už toho bylo dost, navíc to začalo směřovat někam, kam jsem rozhodně nechtěla, a také se změnilo osazenstvo i způsob zacházení s lidmi. Tak jsem šla, a nejen z práce, ale i z města. Teď, když jsem přemýšlela, co a kam a jak, tak mi došlo, že prostě chci šít, psát, starat se o zahradu a o nás dva a občas o vnoučata. To mi bohatě stačí ke spokojenosti. |
|
|
Z. Inka 23.10.2018 13:33Re: Vave, držím palce Teď jsi uhodila hřeb o hlávku. ANO dělat to, co chci, alespoň část dne. Třeba jeden den klidně proválet u seriálů, to se dneska stydím, protože na mne pokukují Bimbovy košile a vyřvávají, že chtějí vyžehlit. A protože jsem je v sobotu vyprala, v neděli je musím vyžehlit, neb v týdnu to prostě nedávám. Když chci dojít s Majdou na procházku, když chci a musím uvařit na večer a oběd na další den, když.................... |
|
L. Blaza 23.10.2018 9:12To správné rozhodnutí člověk pozná dobře. Při jeho vyslovení se mu najednou uleví. To správné rozhodnutí nepřináší další starost, ale radost. A je to stále o tom našem naprogramování a odvaze ty programy změnit. Držím palce :) |
|
|
Z. Lika 23.10.2018 9:33Re: To správné Blážo, přesně jsi to vystihla. |
|
|
Z. Vave 23.10.2018 13:02Re: To správné Ano, vystihla jsi to přesně, Blážo. Problém je v tom, že když v tom člověk jede, když ho to mele, když je v tom daném programu, tak se hrozně těžko hledá odstup. Člověka spíš napadají argunmety, proč to nejde a proč se ještě musí. Ale když je možnost poodstoupit a vidět to trochu z dálky, tak je najednou to správné řešení dobře vidět. |
|
|
L. Blaza 23.10.2018 17:12Re: To správné Ano, s odstupem jde všechno líp. |
|
Z. Matylda 23.10.2018 8:47Hmmm, já mám důchod v nedohlednu- ještě 17 let- ale i tak si říkám, jak to pracovní tempo vydržím? Včera jsem byla v práci od 6,15 do 15,15 a večer jsme tam byla dvě hodiny do 21,45, poněvadž se dopravce zpozdil a já jsme s ním nakládala kamion. Ráno jsem se nemohla vylomit z postele. Tohle prostě po šedesátce nedám. Takže by bylo možná na místě zvážit, že lidi sice teoreticky můžou pracovat do 65 let, ale minimálně posledních pět by měli mít kratší pracovní dobu.Ve většině profesí je neúnosné, aby vydrželi současné tempo do takového věku. Sice žijeme déle, ale období plné síly a bez zdravotních problémů se nijak dramaticky nezměnilo a svou daň si vybírá i stres a všechny přechozené nemoci, kdy nám vyhrožují vyhazovem. Taky mám dojem, že spousta lidí se důchodu nedožije. Není to záměr? Takže ti přeju, ať ti to vyjde, Vave. |
|
|
T. Zana 23.10.2018 10:05Re: Hmmm, Přesně tak. Kdybych bývala mohla mít zkrácený úvazek, vydržela bych jim tam déle. Opatruj se! |
|
|
A. Bytová 23.10.2018 12:43Re: Hmmm, Někdy mívám pocit, že to záměr skutečně je. |
|
|
Z. Vave 23.10.2018 13:05Re: Hmmm, Děkuju, Matyldo. A drřím Ti taky palce. Sem tam se objeví studie, že lidé naqd 40 let by měli pracovat jen tři dny v týdnu. To by bylo hezké, ale zřejmě naprosto nereálné. Ale dejme tomu po padesátce už jen čtyři dny a po šedesátce tři dny, to by možná za úvahu stálo. A možná že by se to i vyplatilo úplně všem. |
