Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996Diskuse k článku
VZPOMÍNKA: Ve službě socialismu (3)
Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
|
V. Kolman 22.5.2018 14:47CINTOS Na vojně jsme "politruka" překřtili "CINTOSe". Zpravidla agitoval v předsíňce toalet a jeho způsob zahájení diskuse byl neměnný. Přistoupil k hloučku kouřících a diskutujících vojínů, vytáhl cigaretu a žoviálně požádal nejblíže stojícího vojáka: "připal mi to" (při těchto příležitostech nám zásadně tykal). Labužnicky potáhl a začal nám vysvětlovat, jak západní "imprálisti" haraší zbraněmi a jak se proto musíme i my připravovat........ Jak si tak "cintal na pentli", hustota vojáků kolem něho se rychle snižovala, až zbyl jeden, maximálně dva nešťastníci, kterým připadalo nekorektní, nechat ho tam plkat samotného. Dobrá byla výmluva: "Promiňte, ale já už musíííííím......" Dávno - dávno již tomu. |
|
|
Z. Lapil 22.5.2018 9:47O botách a o poznaných lidech. Byl jsem, v dobách mnohem pozdějších, u toho, když mundúry fasovalo asi tisíc kluků naráz. Jak píšete - jeden pár bot na jednoho člověka, víc se v první fázi neřeší. Pak si v družstvu (10 lidí) boty povyměňovali, zbyly dva tři čtyři páry (boty&chlap) nekompatibilní. Ti se sloučili s dalšími třemi partičkami, zase někdo zbyl, šlo se o stupeň výš a ještě výš a věřte nevěřte, z toho tisíce lidí snad jen 15 - 20 muselo opravdu do skladu a měnit. O poznaných lidech: v dobách povodní dobrovolničila, kromě jiných, jedna paní prokurátorka. Co čert nechtěl, potkala tam v nějakém zabahněném sklepě dva chlápky, co jim osobně zakázala vzdalovat se z místa trvalého pobytu. Protože je to rozumná paní a protože dobrovolničení po povodni je činnost jednoznačně bohulibá, sdělila jim, že je nezná a zejména že je poznat nehodlá. |
|
|
D. Stirský 22.5.2018 12:13Re: O botách a o poznaných lidech. No, to nemuselo být ani na vojně. V pražském TUZEXU v Lazarské házely prodavačky džíny mezi čekající lidi a ti si to pak rozdělili. |
|
|
Z. Lapil 22.5.2018 12:29Re: O botách a o poznaných lidech. To zní hrozně... Spíš jsem chtěl ale upozornit, že těch velikostí bot a nohou zas tolik není. |
|
|
D. Stirský 22.5.2018 8:32Moji rodiče bydleli u Frejků na podnájmu - jako študáci, pár měsíců. Vila byla na Praze 6, ulice Na Piavě, nevím, jak se ulice jmenuje dnes. O Tomášovi F. - tehdy student - se tvrdí, že napsal toto: "Žádám pro svého otce ten nejpřísnější trest – trest smrti. Teprve nyní si uvědomuji, že tento tvor si nezaslouží být zván člověkem, poněvadž postrádá jakékoliv cítění a lidskou důstojnost a stal se tak mým největším a nejzavilejším nepřítelem." Mělo to být v Rudém právu z 25. 11. 1952, avšak nic takového jsem tam nenašel. |
|
|
A. Alda 22.5.2018 12:05Také jsem to nenašel. Archiv Rudého práva je zde: http://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=RudePravo/1952/11 Pokud to někdo najde a zveřejní správné číslo, v němž byl ten dopis otištěn, budu rád. |
|
|
D. Stirský 22.5.2018 12:14Re: Také jsem to nenašel. No, a tam nic není. |
|
|
I. Spálený 22.5.2018 13:01Praha 6 Bubeneč, dnes ulice Charlese de Gaulla. Existuje od roku 1925, nejdříve Na Piavě, za války Pruská a Hötzendorfova, následně opět Na Piavě, pak Svedlovova. |
|
|
M. Valenta 22.5.2018 13:43Re: Bydlel jsem hned vedle v Terronské a chodil Na slamník - šakalý léta to byla. |
|
|
D. Stirský 22.5.2018 15:00Re: Díky, táta bydlel u Frejků na podnájmu a Tomáše znal. Rodiče měli vždy nedobrý pocit z toho, že k bytu v Paze přišli skrz Frejkovu popravu. Z vili udělali mateřskou školku a naši, aby nezůstali na ulici, dostali přidělenu malpou garsonku. |
