Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
|
Z. Jitur 7.5.2018 22:49Re: Děkuju asi každý má nějakou tu bolavou vzpomínku; u nás to v nejbližší rodině byl jen ten pes. Srovnávat s odebráním dětí, to se nedá, to si snad ani nejde představit... |
|
|
Z. Jitur 7.5.2018 22:43Re: Díky za připomenutí a vzpomínky, určitě si také přečtu |
|
Z. Vave 7.5.2018 22:02Děkuju za zajímavé a jímavé vzpomínky, Jitur. U nás se o válce moc nevyprávělo. Byla to doba pro celou rodinu složitá, děda pracoval v Reichu, dvě babiččiny děti byly dány do jiné rodiny, aby se měly lépe, přitom se měly hůře. Vlastně o tom skoro nic nevím. :( |
|
|
Z. Vave 7.5.2018 21:54Re: Milá Jitur Dojala jsi mě, YGO. |
|
Z. Hanča 7.5.2018 20:20Díky za připomenutí a vzpomínky, milá Jitur. Mojí mamince bylo na konci války 12 - 13 let a zažila útěky do sklepa při bombardování Olomouce - bydleli na náměstí proti radnici s orlojem, obojí bylo rozstříleno. A nikdy neodpustila Němcům, že zabili jejího oblíbeného strýčka Vojtu, který zahynul v koncentračním táboře. Byla to strašná doba! Na téma odebírání domácích zvířat, v tomto případě z židovských rodin, napsal krásnou povídku Ludvík Aškenazy. Je o německém ovčákovi jménem Brutus a já, i kdybych ji četla třeba po padesáté, pokaždé u ní budu brečet. |
|
Z. Jenny 7.5.2018 19:37Re: Milá Jitur, Uvidíme jak se letos zachovají k výročí potupné Mnichovské dohody. My víme, které státy ji podepsaly a nezapomínáme! Dnes by nám chtěly znovu diktovat?! |
|
|
Z. Jenny 7.5.2018 19:34Re: Milá Jitur Ygo !(samá srdíčka) |
|
T. Zana 7.5.2018 16:52Jé třeba to připomínat Tatínek vyprávěl, že byl s kamarády na Mostě barikádníků. Kluci 16 - 17 let, spíš se tam nachomýtli. Proti nim tanky. Říkal, že jak tak kolem létaly kulky, všiml si, že lidi z Červeného kříže odnášeli mrtvé a raněné. Tak šel taky k zemi a to ho asi zachránilo. Zaplaťpánbu za naše starosti. |
|
|
T. Zana 7.5.2018 16:44Re: Milá Jitur, Ano, Jenny, obávám se, že to není náhoda. |
|
Z. Yga 7.5.2018 14:57Re: Milá Jitur Taťka celý život miloval zvířata a hlavně psy - v dubnu roku pět a čtyřicet mu bylo bez měsíce devět roků! Jak to musel prožívat ... |
|
|
Z. Jitur 7.5.2018 14:40Re: Milá Jitur ta vzpomínka s tím sousedovic psem - to je tak emotivní... |
|
|
Z. Jitur 7.5.2018 14:39Re: Milá Jitur Ač jsem díky Bohu nic z těch událostí nezažila, občas mívám sny, honí mne gestapo a pak se mi tam právě také noří myšlenky, co bude s mými kočkami, pejsky. Myslím, že ve městech ani zvířata do krytu brát nebylo možné. Víte o tom někdo něco víc, konkrétního? |
|
|
Z. Yga 7.5.2018 14:20Milá Jitur My si už ani neuvědomujeme, v jak šťastné době žijeme - bez války. My jsme si v rodině hodně vykládali - takové to rodinné stříbro, které se vytahuje pří různých rodinných sešlostech, a tak došlo i na válečná vzpomínání - kór ještě v době, kdy žili stařeček. Však jsem tady už většinu vzpomněla, většinou při příležitosti výročí. Zajímavé, že nejhorší vzpomínky měli na dobu, která měla být nejšťastnější - osvobození. Jenže to se není co divit - žijíc na dědině, která by se klidně mohla jmenovat Nejdedál (;o), byli válkou daleko míň poznamenaní než v městech, kde byl soustředěný průmysl, nebo v místech, kde byli usazeni Židé, nebo tam, kde operovali partyzáni či jiný odboj. A tři dny osvobozovacích bojů a dalších čtrnáct dnů kvartýrování neslavně proslulého 2. ukrajinského frontu maršála Malinovského, to bylo daleko dramatičtější. Ale vždycky musím myslet na toho psa, o kterém mluvíval taťka. V době osvobození byla celá rodina schovaná u sousedů v lochu (to je taková místní zvláštnost - něco jako sklep ve sklepě) včetně sousedovic psa. "Tenkrát poprvé jsem viděl psa bečet - při každém výbuchu mu tekly slze!" A taky vzpomínal na koníky, kteří došli s frontou "Byli tak malí a ubozí ..." Vždycky si tím připomenu, že ve válkách trpí ti nejbezbranější, na které se okamžitě zapomíná - zvířata. |
|
A. Lex 7.5.2018 13:36Jitur jako dítě jsem také se zatajeným dechem poslouchala vyprávění mých rodičů a ještě i prarodičů. Těch šest let bylo velmi krušných pro celý náš národ. Stále nemohu uvěřit, že moje generace se těmhle hrůzám zatím vyhýbá. |
|
|
Z. Jitur 7.5.2018 13:03Re: Jsem opravdu vděčná určitě odkaz i sem! |
|
|
Z. Jitur 7.5.2018 13:02Re: moji rodiče Ono asi vůbec, ten úkryt v krytu - sice oddělení od toho, co se děje venku, zdánlivě v bezpečí; pokud ale byl zbořen dům nad ním, byli všichni odkázáni na pomoc zvenčí... |
|
O. Joklová 7.5.2018 12:54moji rodiče jsou doslova o pár let starší než ti od Jitur (táta 1926, máma 1931) a já jsem pár let od ní (1958) a úplně nejvíc ze všech válečných hrůz se mi vryla do paměti tato tátova vzpomínka: bydleli tehdy ve Vyškově a při jednom náletu, když byli schovaní ve sklepě, tak prý tank zasáhl kostelní věž a zvon začal tlouct a temně duněl bim-bam až do rána, prý to v tom sklepě s tímto hrůzostrašným zvukem bylo naprosto děsivé :-(((( v osmašedesátém mně bylo deset a vzpomínky máme asi všichni podobné |
|
|
O. Joklová 7.5.2018 12:50Re: Jsem opravdu vděčná Jenny, vydařilo se převelice, počasí bylo nádherné a máš pravdu, Lika je výtečný, informovaný průvodce stáhnu dnes fotky a dám odkaz na Hady (nebo i sem??), samozřejmě nejvíc mě nadchla Grotta, ale to jsem tušila už dopředu a moc jsem se těšila :-)))))) |
|
|
Z. Jitur 7.5.2018 11:12Re: Milá Jitur, ano, někdy je to zvláštní přístup, možná v některých případech ani není náhodný... také mne moc mrzí, nejen, že jsem se "víc" neptala, ale i to, že jsem poslouchala, ale tak nějak "lehce", protože když mne bude něco zajímat, tak se na to optám - a nějak jsem si neuvědomila, že nastane doba, kdy nebude koho se ptát... |
|
|
Z. Jitur 7.5.2018 11:11Re: Jsem opravdu vděčná Jak vidím, dětské oči vnímají tanky vždycky stejně, i bez toho, co o situaci vědí v tu chvíli dospělí |
|
|
Z. Lika 7.5.2018 11:10Re: Jsem opravdu vděčná Možná Beda něco dá na Hady, třeba i s komentářem. Mimochodem, k dnešnímu tématu se to i hodí - v Gröbeho vile sídlil za války Hitlerjugend a při náletu to taky schytala. |
|
|
Z. Jenny 7.5.2018 11:05Milá Jitur, díky za ty vzpomínky. Neměli bychom ztrácet paměť. Až nám odejdou rodiče a prarodiče, už je pozdě si uvědomit, že jsme se měli více ptát. Mně osobně velmi udivilo jak tisk a media úplně vysklili letošní 15. březen. Nebylo mi z toho lehko a pokládala jsem si různé otázky. Opravdu máme zapomenout? |
|
|
Z. Jenny 7.5.2018 11:02Re: Jsem opravdu vděčná Tak ono to vyšlo! Taky Liko díky za předchozí Grébovku, mohla by si z fleku dělat fundovaného průvodce. Doufám, že se i Bedulce líbilo. :-) |
|
|
Z. Lika 7.5.2018 10:46Jsem opravdu vděčná všem osvoboditelům, že tu máme jen cvičné zkoušky sirén a letadla přeletují jen civilní. Tanky jsem viděla v osmašedesátém a bála se války. Oproti balkánským zemím můžeme jít klidně do lesa nebo sejít na poli z pěšiny beze strachu, že šlápneme na minu. Moje nejhorší dnešní starost byla se zdejším publikačním systém, který nechce řádně chodit na Windows 8 s prohlížečem Chrome. Jsou to opravdu hedvábné starosti. Venku je krásně, včera s Bedou na Grébovce jsme oslavily jaro. Co víc si přát. Ano, je třeba připomínat, že to není samozřejmost. |
|
|
Z. Jitur 7.5.2018 8:07Re: hezký den Tak přeji vydařený, tak akorát sluníčkový výlet! :-) |
|
Z. Xerxová 7.5.2018 7:23hezký den hezké pondělí všem Zvířetníkům a zvířátkům... :o) Dík za vzpomínky. Není nad "živou" historii. Je dobře o ní vyprávět. Hlavně těm, kteří nezažili a kteří nevyrůstali s těmi, kteří vyprávěli - dětem, vnoučatům... Jdeme na výlet - a jsem ráda, že nemusím řešit, po které straně potoka půjdu - jestli v Čechách nebo v Německu. |
