R. Enatae 17.4.2018 19:59

Povřísla

Na chalupě nad Dalmatinovem mi přes zimu spadla část stropu v hrázděném patře. A tak jsem zjistila, že před těmi cca 100 lety byla skladba stropu následující: nosné trámy, příčné trámky, k nim povřísly přivázané klacky, rákos, hliněná omítka. Vydrželo to docela dlouho :)

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Crossette 17.4.2018 17:25

Jirko, hezké vzpomínání

Na jedné z mých letních brigád (ještě v ZDŠ) jsem také stavěla panáky. Byla to 2týdenní brigáda na česání rybízu a heřmánku, ale ve stejném družstvu na nedalekých polích potřebovali pomoc na stavění panáků, tak nás tam několik dobrovolníku šlo na dva dny pomáhat. A stavěli jsme přesně jako v tom druhém videu. Nejprve dva snopy proti sobě a pak další okolo. Možná jen šest nebo osm (určitě ne mandele) a pak jeden naležato nahoru, jako střechu proti dešti. Byla to docela fuška, ale nás to jednak bavilo, byli jsme mladí a navíc nám zaplatili víc, než za rybíz. Čím byly snopy svázané se nepamatuji, ale možná právě těmi špagátky s dřívkem. Protože jsme je nacházeli poházené při prázdninovém běhání na různých polích po sklizni a často i sbírali, protože to byl silný kus provazu, který se mohl vždy doma na něco hodit(i když se myslím dost třepil, asi byl lněný).

Nevíte, proč se říká "režná nit"? Říkalo se tak extra silné, hrubé niti a myslím, že se pod tímto názvem i prodávala.

A PRO Míšu, jestli sem nakoukne. U mého včerejšího článku máš delší komentář ohledně Daníka.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Jitur 17.4.2018 14:57

díky za vzpomínky...

...které jsou pro mne už vyprávěním, neb tuto dobu nepamatuji

• reagovat
• nahlásit příspěvek

A. Lex 17.4.2018 11:42

Jirko,

také si pamatuji na provázky s kouskem dřívka, když se kolem něj přehodila provázková smyčka, krásně se to utáhlo. Ale to už byla taková ta mašinka, co si to dělala sama, už nemusely chodit za strojem ženy a vázat snopy. Povřísla se už nepoužívala jenom mi je jeden sedlák ukazoval, jak se dělají. Musela to být velká výhoda, protože to všechno bylo ze slámy a zvířata i když je sežvýkala s potravou, tak se nic nedělo. Nejhorší co pamatuji bylo vázání umělohmotnými špagátky. Zapomenutý špagát mohl způsobit jak zažívací problémy, nebo se mohli pořezat na spěnkách, kde se potom vytvářely vleklé podlomy. Takže při každé podestýlce jsme pečlivě prohlíželi slámu, jestli nezůstal nějaký zapomenutý provázek.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Jenny 17.4.2018 10:34

Taky pamatuji.

jezdila jsem s rodiči do Jakubčovic na žně. Rodiče pracovali a my děti jsme lítaly po dědině. Za práci pak byla výslužka a tu jsme si v podobě naturálií odváželi domů.V poválečných letech ve městě nebylo skoro nic k dostání.Taky pamatuji na napečené koláče ležící volně k dispozici v selském stavení v kuchyni a mléko v konvě. Povřísla a úvazky pamatuji také a mám takový pocit, že ta rež nějak škrabala na kůži. :-) Rodiče neměli na malé děti čas a ty větší musely pomáhat. Přesto se nikomu nic nestalo a všichni byly řádně vychováni.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

T. Zana 17.4.2018 9:34

Vzpomínání

Moc zajímavé, jako čistě pražská jsem tohle nezažila...

Díky, zdravím ke klokanům!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Yga 17.4.2018 8:28

Milý Jirko

moc hezký popis poválečných žní. Pravda, jsem o generaci mladší, takže samovazy si pamatuju už velmi matně, za mne už po širých rodných lánech se proháněly (chachacháá) kombajny. Ale štranky s dřevíčkama na konci si pamatuju, vždy visely na brance u chlívka a používaly s k vázání všeho potřebného. Ono totiž hozením smyčky přes kolík se vše potřebné dobře utáhlo. Jo - a žitu se u nás říká rež, tudíž mouka nebyla žitná, leč režná.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Xerxová 17.4.2018 6:33

hezký den

hezké úterý všem Zvířetníkům a zvířátkům... :o)

Dík za vzpomínku na činnost, která už se nevidí.

• reagovat
• nahlásit příspěvek