Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996Diskuse k článku
POVÍDKA: Ádié, liebe Gerti
Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
|
B. Volarik 7.4.2018 6:44Re:Zapomněl jsem dokončit. Takhle tam laškovali vždycky pár dní, Maďaři jakože splnili úkol a šli po svých, kluci pak vylezli z lesa a šli domů. |
|
|
B. Volarik 7.4.2018 6:41Můj děda v té válce byl taky a dezertoval. Byl z Moravského Slovácka, vesnice Týnec, okres Břeclav. Řádka vesnic od Lanžhota přes Týnec a Moravskou Novou Ves (mé rodiště), Mikulčice ... až po Hodonín, leží na okraji svahu, pod kterým jsou za říčkou Kyjovkou široké louky a za lukami pás lužních lesů, lemujících řeku Moravu. Těch dezertérů tam bylo dost. Přespávali buď doma nebo na půdách v seně. Stavěli pravidelné hlídky. Občas se totiž objevil batalion Maďarů, kteří honili dezertéry. Když hlídky zbleskly Maďary, hoši sebrali kvéry a granáty a mazali do lesa. Maďaři obvykle zalehli na hoře na tom svahu a do luk se radši nevydávali. Tam by byli snadným terčem. Maďaři občas pokropili lesy pár dávkami z kulometů, za což se jim dostalo odpovědi z pušek. Nikdy nebyl nikdo zasažen. Maďaři netoužili po hrdinské smrti a brali tu palbu z pušek jako dostatečný důvod nikam nelézt se ukazovat. Chlapci měli v lesích už dávno vybudované základny a zásobárny s jídlem a pitím. V tůních okolo Moravy byla spousta ryb. Ty lovili vhozením granátu do vody a pak už následoval jen pohodlný sběr omráčených ryb. Tak děda tu válku přežil. |
