Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
|
E. Žampachová 19.3.2018 19:13Re: Krásné rozloučení Na naši smečku si nemohu stěžovat. Holky jsou velmi tolerantní, můžeme doma hlídat cizí psy (odchovy, nemáme hotel) a ony je přijmou. Tahle důvěra mezi fenami je ojedinělá, ale může být. Derča jí štěňata půjčit nechtěla. Nevrčela, jen je vlastním tělem odsunula, aby k nim bába nemohla. K Fleur už nikdo nechodil, jen je ostatní kontrolovaly. Ale bylo to bez konfliktů a bez problémů. Řekla bych, že je to dost plemenem. Fleti jsou k sobě tolerantní. |
|
|
E. Žampachová 19.3.2018 19:09Re: Milá Evo Pravděpodobně je na té fotce naše nová fenka, Jolly Roger. Ještě se stále nemohu rozhodnout mezi ní a její sestrou. Jsou si všichni podobní a docela pěkní. Já tohle, když odejde psí kamarád, už znám. Aja je čtvrtá za ta léta se psy. A i když to bolí, stojí to za to. Život bez vířat by nebyl plný. |
|
|
E. Žampachová 19.3.2018 19:05Re: Evo Štěníci si ji už pamatovat nebudou. Mám zkušenost, že i po 2 letech si je dospělý pes schopen pamatovat někoho, koho měl rád. Štěně mámu zapomene už za cca 3 měsíce. Mám vyzkoušeno, že po 5 letech už zapomene i dospělý pes. Kde je hranice nevím. Naštěstí máme paměť delší. A na Aju nezapomeneme dlouho. Já jsem fakt ráda za ty 4,5 měsíce od začátku onemocnění. Ona měla život fakt kvalitní, žádné živoření, ani na tom konci. A odešla ze dne na den. To jí vlastně můžeme přát. Naplněný dlouhý život a docela lehkou smrt. |
|
M. Crossette 19.3.2018 16:38Milá Evo Krásně napsané rozloučení s úžasnou fenkou. Ten poslední odstavec jsem už četla přes mokré oči. Člověk si může tisíckrát říci, že tohle je běh života, že ten psí a kočičí je mnohem kratší, než lidský. Moc to nepomůže, stejně to nesmírně a dlouho bolí. Ajá u vás prožila překrásný, plnohodnotný život. Ale asi už vám sama naznačovala, že je čas odejít. A tys jí odchod umožnila v klidu, bez stresu na jejím pelíšku, kde usnula navždy. Jako jiní, také jsem měla díky Zvířetníku možnost poznat psí plemeno, které jsem do té doby neznala. Tak přeji, aby se bolest časem změnila v sladkobolné vzpomínání na "zakladatelku rodu", na milovanou a milující Aju. A všem jejím pra-pravnoučatům přeji stejně skvělé rodiny a dlouhé životy, jako měla ona (ta poslední fotka je velmi dojemné. Moc hezké jsou ale všechny). |
|
|
Z. Janaba 19.3.2018 16:32Re: Evo Zasloužíš, Evo. Jen přijmi hold s dobrým svědomím! Je dobře, že si se s námi podělila o vzpomínky, sdílený smutek dokáže ulevit. A taky dej vědět štěníkům, jakou měli báječnou a silnou prapra... ! |
|
|
E. Žampachová 19.3.2018 16:01Re: Evo, to je moc krásné Hloupý dalmatin je nesmysl, který šíří lidé, kteří dalmatina nikdy nepochopili. Na dalmatina nelze jít jako na služební plemeno. Oni mě naučili, že musíš psovi "vysvětlit", co po něm chceš. (Fletům ještě musíš říci proč.) Jsou to psi, kteří přemýšlejí. V mládí jsou někdy nohy rychlejší než hlava, ale to je maličkost... Snad i díky dalmatinům jsme se s flety krásně domluvili. Aja byla teprve druhá fena fleta s všestrannými zkouškami. Nebylo to nějakou naší extra šikovností, ale asi měl význam trochu jiný přístup. Aja byla talent, ale podobných je mezi flety víc. Prostě si to tak nějak "sedlo". |
|
|
E. Žampachová 19.3.2018 15:51Re: Evo Být vzor si nezasloužím. Ona, mezi námi, ani ta Aja. Dokázala být pěkně svéhlavá potvora. Ale půvab netkví v dokonalosti, spíš ve vyváženosti. A Aja měla perfektní směs zodpovědnosti a uličnictví, paličatosti a vstřícnosti. Myslím, že měla šťastný život a rozdala hodně štěstí i nám. |
|
D. Ruščáková 19.3.2018 15:45Evo Ája je tady na Zvířetníku takový ikonický pes a já jsem strašně ráda, že jsem vlastně mohla být u toho, když váš chov s první dámou Ájou začal:)) Zjistila jsem, že si pamatuju většinu fotek, které jsi sem dala - hodně jsem jich sama vkládala do redakčního systému! Ája měla báječný život ve vaší rodině a se svojí smečkou. A protože odešla až v požehnaném věku a v klidu, tak za chvíli smutek vyvane a budeš mít jen radost z neopakovatelných vzpomínek. A ještě něco - jsi pro mě vzor, jak zacházet se psy, doma, ve smečce i v práci. Díky:)) |
|
Z. Dalmi 19.3.2018 15:28Re: Evo, to je moc krásné To je fakt. Ronyho jsme měli PŘED módní vlnou dalmatinů a Ejsinku vlastně po 20 letech zase PO. Ale co musím říct, oba popírají pomluvy o hloupých puntíkáčích. Rony byl sebevědomý a hrdý pes s úžasnou povahou a Ejsinka je bystrá, rychlá a chytrá jak vopice. Všechno vidí, slyší a hlásí mnohem rychleji než Sorbon. On to zase v klidu vyhodnotí a rozhodne, že není třeba se rozčilovat, stačí se patřičně zatvářit. |
|
Z. Inka 19.3.2018 14:58Re: Evo, odkdy psi nemluví?? Pan Ešátor toho namluvil ažaž a co se týče mých psů, tak ti mluvili vždycky a Mařka, ta je přímo ukecaná |
|
Z. Hanča 19.3.2018 14:26Krásné rozloučení s milovanou pejskou, která dokázala v mnoha směrech obohatit váš život. A která také ohromně zpopularizovala flety mezi zvířetnickým lidem. Ája prožila krásný pestrý život, o čemž svědčí i vzpomínková fotogalerie. Trochu se mi mlží oči, když si prohlížím Áju jako štěňátko, jako maminu, Áju úspěšnou i společenskou, dokonce Áju kojící štěňata své dcery (myslím, že Ginny byla úžasná, že jí to dovolila) i tu poslední fotku s prapravnučkou. Děkuji, Evo, za krásnou vzpomínku! |
|
Z. Jitur 19.3.2018 14:26smutné, ale... ...zároveň krásně dojemně napsané rozloučení s nezapomenutelným pejskem, mohu jen přát, ať bolest nad ztrátou psí kamarádky časem alespoň otupí, držte se! |
|
|
Z. Lika 19.3.2018 13:54Re: já nevím, jestli to není nějak zvrácené Inko, taky mám ráda tyto články - jsou poctou zvířecímu příteli. A tou vlídností mě vždycky velice potěší. A ano, i já se naučila na kočky - dbají o mou obratnost: snažím se v posteli obracet a přesouvat tak, abych je nerušila :D |
|
E. Šusová 19.3.2018 13:22Re: Evo, Nakonec - psi také nemluví. :-) a to je pravda. Tak se drž. Moc hezky to napsala Yga: měla tak krásný život a i jeho konec byl v podstatě vlídný, doma a v poklidu. Kéž by to čekalo všechna zvířátka (o lidech nemluvě) |
|
|
Z. Lika 19.3.2018 13:01Re: Napadá mě řada věcí Evo, umím si to velmi dobře představit :DD Proto ta zmínka o dvou pánech, tam to bylo ve skutečnosti mnohem méně idylické. Taková dobře pročervená kachna, to je něco! |
|
|
E. Žampachová 19.3.2018 12:30Re: Napadá mě řada věcí No, bukolická... Nechci vám brát iluze, ale ta kachna se časem opotřebí, zamře a vůbec... Kromě srdce je na to potřeba mít i žaludek :-) Proto se zvěří (kachna, bažant, králík) chodíme jen v době intenzivní přípravy na zkoušky. Většinou máme aporty látkové, nezapáchající. |
|
|
E. Žampachová 19.3.2018 12:26Re: Ach Evo, Ano, jak jinak moc nefotím (nemám dost rukou), tak tahle fotka je v pravý čas. Je fakt, že po Aje máme Ginny, Derry, Fleur, pracovala jsem s Elwoodem. Aja byla ta, která nás k práci přivedla. V tom je její nesporná zásluha. |
|
|
E. Žampachová 19.3.2018 12:24Re: Evo, Každá bolest se časem utlumí. A není třeba nic říkat, stačí, že víte, jaké to je mít parťáka. PPak člověk pochopí a mluví i beze slov. Nakonec - psi také nemluví. |
|
|
E. Žampachová 19.3.2018 12:22Re: Ájo, Každý je originál, každý je báječný, jen když ho umíš přijmout a ocenit. Já vždy chtěla chovat. Až teprve Aja a její potomci mi to umožnili. Možná je to tak správně, na stará kolena si to vychutnávám. Dív bych možná neměla čas... Flet dovede svou empatií člověku hodně vlézt pod kůži. |
|
|
E. Žampachová 19.3.2018 12:19Re: Ája vždycky byla Bereme, co v životě přijde. Tohle přišla správná fena ve správný čas. Asi osud. Máš pravdu, baví nás to všechny. |
|
|
E. Žampachová 19.3.2018 12:17Re: Evo, to je moc krásné V té době byli dalmatini móda a nezodpovědní chovatelé zkazili tehdy povahy. Bekina byla moc fajn, ale bázlivá a já se bála jít do stejného plemene. Někteří dalmatini byli agresivní, což je pro plemeno nepřípustné. Teď už není dalmatin módní pes a problémy s povahou a zdravím se do značné míry vyřešili. My už mezitím propadli fletům. Přesto jsou puntíky tak trochu sedeční záležitost. Byla to změna, ale ne zas taková, jako kdybychom začli chovat třeba buldoky nebo něco zcela odlišného. |
|
Z. Yga 19.3.2018 12:04Ach Evo, všichni to napsali přede mnou - báječná Ája a Dáma s kachnou - takhle vás vždycky budu vidět. Nebyla mým psem a přesto jsem ji obrečela (tak jako obrečím všechny tady zmíněné) - a přitom měla tak krásný život a i jeho konec byl v podstatě vlídný, doma a v poklidu. Kéž by to čekalo všechna zvířátka (o lidech nemluvě). Nejdojemnější je ta poslední fotka |
|
|
E. Šusová 19.3.2018 11:42Evo, vždycky člověk špatně hledá slova. Nikdy nevím, co říct, aby to dávalo smysl. Ája byla pro vás jedinečná a taková i zůstane. A já přeju, ať čas dovolí, aby to bolelo o trošku míň. |
|
|
O. Joklová 19.3.2018 10:59Evo, to je moc krásné vyznání lásky krásnému psu a opravdový pomníček - já ho ještě pořád napsat nedokázala :-(((( zaujalo mě, že Ája přišla po zesnulé dalmatince, to jsem netušila, co tehdy vedlo k té změně plemene??? a ach, ano, jako ty jsi Dáma s kachnou, tak ve mně zůstane uložený ten obrat "zamřelá kachna", a už navždy se při vzpomínce usměju :-)))) |
|
T. Zana 19.3.2018 10:47Re: Áju jsem na chvilku viděla No jo, vzpomínám, že jsi říkala, že Ginny není ten typ. |
|
|
Z. Dalmi 19.3.2018 10:27Ájo, neměla jsem fenku a vždycky jsem si říkala, že bych chtěla takovou, jako jsi ty. Teď mám Ejsinku. Je jiná, je báječná, ale tvůj vzor budu mít na paměti stále. |
|
Z. Vave 19.3.2018 10:26Re: Napadá mě řada věcí To ano! :) |
|
|
Z. Lika 19.3.2018 10:23Re: Napadá mě řada věcí Evo, pravdu díš, s tím porozuměním zvěřům. Ten jiný svět úžasně obohacuje, život je s nimi prostě fajn. Poznámka, že fleti sice stárnou, ale nemorousovatí - co lepšího si přát :-) |
|
|
Z. Vave 19.3.2018 10:23Re: Ája vždycky byla Nemyslela jsem představit si život úplně bez psů, Evi, ale bez směru, který mu dala Ája. Z Tvého psaní je znát, jak vás to těší a baví a to je moc hezké. |
|
|
Z. Lika 19.3.2018 10:20Re: Napadá mě řada věcí Jo ták, Vave, díky za vysvětlení. Věděla jsem sice, že v tom nějaké aporty budou, ale že Eva chodí po kraji s nákladem kachen, to mi uniklo. Věru bukolická představa, trochu jako z pana Pequichota s Bouvardem :D |
