Z. Lika 21.3.2018 13:35

MDŽ

ještě pamatuji, polehlé tulipány a přelámané karafiáty, srdečné hubany nasáklé rumem. Rum má barvu hnědou. Karafiáty jako trvanlivé kytky odskákaly jak všechna výročí, tak pohřby.

Velmi se mi líbí barva "pomerančový květ", ráda se na ni dívám. A pak mám ráda škálu modrých a modrozelených odstínů na obloze mezi mraky blíže k obzoru :-)

Pěkné téma, Zano.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

O. Joklová 21.3.2018 13:28

kytky oranžové plus žluté pampelišky!!!!

takže se mi moc líbí zano tvůj oranžový radiátor - já mám ten prastarý slonová kost a moc bych chtěla bílý k plastovým oknům a bílým parapetům... jen nevím zda to zvládnu namalovat

v bytě jsem jako ten Karolínin barvičkový maniak, jednou na návštěvě mě nadchly syté barvy na stěnách a zatím mě to nepustilo - obývák žlutá a oranžová, ložnice žlutá a zelená - pěkně nakombinované

z oblečení jsem ABSOLUTNĚ musela vyřadit černou, neb na té jsou vidět snad i černé kočičí chlupy, to je naprostá hrůza!!!! mám ráda podzimní barvy, zelenou, khaki (no prostě skoro jako maskáče), pak mám ráda hnědou taky šedou, džíny modré, další kapsáče opět zelené nebo co to je... ale absolutně nejlepší na oblečení je jak jsem zjistila béžová, i když skoro nic nemám - prakticky na tom nejsou vidět kočičí chlupy!!!! :-))))))

• reagovat
• nahlásit příspěvek

K. Holubová 21.3.2018 11:36

Barvičky

mám ráda, ale nic se nesmí přehánět. Při výmalbě bytu jsem silně konzervativní a chci mít vše bílé. Pak je jedno, jaký je nábytek, jaké jsou obrazy, grafika, fotografie, cokoliv na zdi a jakékoliv další doplňky. Byt, do kterého jsem se stěhovala obýval barvičkový maniak - velký obývák byl na dvou stěnách temně oranžový a na dvou temně fialový! Příšerná kombinace. Dětský pokoj sytě zelená a sytě žlutá. Další pokoj s hrubou omítkou byl myšově šedý. Padala z toho depka hned při otevření dveří. Jen to přemalovat na bílo stálo 3 vrstvy barvy.

Co se oblečení týče, chodívala jsem ráda v kombinaci černá-bílá-šedá. K tomu barevné šátky, šálky.... Pak mě to přešlo a volila jsem ráda pestřejší barvičky. Poté, co jsem začala taxikařit, museli jsme splňovat dress-code a došlo opět na bílou a černou. To už jsem ale tuhle kombinaci začala nesnášet. Teď jak postupně vybaluju krabice s oblečením, které byly kdesi uloženy, tak zjišťuji, co mám krásných barevných svetříků, halenek a triček. Protože mám konečně dostatek prostoru, tak po vyprání si vše rovnám tak, aby ve skříních byly pohromadě sezonní věci a bylo na ně dostatečně vidět. Abych mohla kombinovat až začnu zase chodit mezi lid.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

E. Šusová 21.3.2018 10:44

ČERNÁÁ ČERNÁÁÁ ČERNÁÁÁÁÁÁÁÁÁ

jaká barva je nejlepčejší na světě?? No???

ČERNÁ! :D . Když vypereme, vypadá to, že naše část sídliště se ponořila do smutku a brzy vyjede kočár s princeznou směr smrdutá jeskyně :D . Takže za mě - černá!! :-D a nikoho to asi nepřekvapí

Ale - není krásnější barvy než když jedete jarním lesem a podél cesty stojí buky, kterým zrovna raší lístky. To je tak krásná zelená, že oči řvou nadšením. A... není krásnější barvy, než je křišŤálově čistá voda v potůčku horským. Nebo ta lehoulince obarvená bílá, když kvetou jabloně, třešně a tak úúúžasně to voní!! A co pumpilišky na louce??? Ta milarda žlutejch puntiků!! To je krásná žlutá!!!

P.S. Zano.... ad ta oranžová.... mám.... oranžovou bundu!! ALE JEN NA VENČENÍ!! Aby mě bylo vidět, když je mě teď poslední dobou i dost slyšet :-D

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Vave 21.3.2018 10:19

Moc hezký článek!

Karafiáty jsem už dávno vzala na milost. Zvláště ty malé mám ráda, krásně jimi nabydou kytice; pokud to jen trochu jde, vybírám si kytky sama a pak čekám, co z nich květinářka vykouzlí.

Bílou na zdech jsem měla jen jednou, měla jsem pocit, že hrozně rychle zešedla. Pak jsem objevila barvu, které se říká broskvová, netuším proč. Je světlá, ne béžová, ne světle oranžová, ale je mí příjemná, protože neruší a mění se podle světla. Mám ji i na stropech už jistě víc než dvacet let. Teda ne tu samou, občas přece jen malujeme. :)

V mém novém pokoji je hodně bílého nábytku, mám stěnu složenou s dvířek s bílými skleněnými dvířky, které vypadají jako obrazovky. To proto, že mi tu občas visí rozpracované quilty a já potřebuju neutrální klidné pozadí.

Na sobě jsem kdysi měla ráda modrou, ale už dávno jsem přešla k teplým odstínům. Mám ráda i šedou, tnavé odstíny obecně, a k tomu barevné šály a šátky, kterých mám milion, neustále je někde zapomínám a ztrácím a ony se ke mně dost často zajímavými způsoby vracejí. Před lety jsem objevila kouzlo světle růžové a ještě předtím jasně červenou. Té jako šafránu, ale občas je moc dobré si ji vzít na sebe.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Jitur 21.3.2018 9:30

hezké a milé...

...zamyšlení, mám ráda zelenou a v posledních letech jsem se tak nějak zhlédla i v modré - tedy v rozumné míře v doplňcích do bytu

• reagovat
• nahlásit příspěvek

D. Ruščáková 21.3.2018 9:11

Zano to je hezké téma!

Miluju barvy, jsem barvičková. Ovšem významně se jejich obliba mění, podle toho, jestli je to barva na mě nebo do mého prostředí. Prostředí mám ráda v klidných teplejších barvách s barevnými akcenty. Náš Dům je prostě vesnické stavení - dřevo a bílá, dlažba v barvě tmavší pálené hlíny jsou základ. Světlounce žlutá, nahoře světle zelené koberce k bílé a dřevu.

Kytky miluju v jakýchkoliv barvách:))

na mě to je odmala modrá a zase modrá, jinak to bývala obecně kombinace zvaná "prápor", jak říkala babička - modrá, bílá, červená.

Přidala jsem černou, výjimečně šedou, vínovou a poslední roky jsem si zamilovala růžovou! Ale jen tu studenou, ne lososovou:)) Obecně na mně to musejí být studené barvy, všechny ty krásné podzimní odstíny mi absolutně nejdou - s výjimkou vojenské khaki:)))

Do lesa se snažím chodit buď zářivě červená nebo žlutá, pokud mám tmavou bundu, tak aspoň jasně barevnou šálu. Jak poznamenala Xerxová, zvířatům je to jedno a ani pidlovokej myslivec by se po mém zastřelení nemohl vymlouvat, že střílel na kance! :P

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Miki 21.3.2018 8:50

Podnikové MDŽ

jsem naštěstí nezažila a protože v březny nebyly jiné kytky k sehnání, dostávala jsem karafiáty k narozeninám. I když dnes dostávám hlavě růže, karfiáty mám ráda pořád.

Jinak co se týče byrev, dlouhé roky jsem chodila jak šedočerná myš, případně (se psy na cvičák) jako army panenka. Kouzlo barev jsem objevila až když jsem začala tančit flamenco. Do mého šatníku se tak vetřela červená, oranžová, trávová, dokonce i kousek růžové. Džíny ovšem zásadně modré :-) .

Do béžové jsem zatím nedorostla a bílou fakt nemůžu. Zrovna včera mi pán,

co jsme ho při venčení potkaly, povídá: „Vás musí mít ti pejsci hrozně rádi,

když máte jejich ťapky otisknuté i na zádech.“ Tož tak...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Sedláková 21.3.2018 8:28

Ach barvy.......

Já mám moc ráda červenou a její všechny odstíny.

Žlutá a oranžová jsou moje favoritky.

A žluté tulipány a narcisky miluju.

Naopak třeba šedá mi vůbec nesluší.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

E. Žampachová 21.3.2018 8:20

Barvy

jsem nikdy moc neřešila. V práci jsme chodili v bílé, proto doma mě (i z praktických důvodů) neláká. Vždy jsem nějak tíhla k modré, většině odstínů. Žlutá s oranžovou mě nikdy nezaujaly a ani zelenou jsem moc nemusela. Proto mám lovecké psy a všechny zkoušky a práce jsou v barvách tlumené zelené případně hnědé. Takže na zelenou jsem si zvykla, černou a modrou mám ráda, hnědou také můžu. Asi bych měla občas jako "omlazující" nosit něco veselejšho, ale nějak není čas a kam.

I doma máme většinou přírodní odstíny a bílé stěny.

Počasí je dnes hnusné, cosi padá. Včera chvíli svítilo sluníčko, tak jsme štěňata na čtvrt hodiny vystrčili ven. Trochu zkoumali, ale byli překvapení. Aby nezhloupli, muselí mít výběh v byte. Takžejsou všude. Při jejeich počtu a rychlosti není úniku. Holky před nimi prchají. Dbám, aby měly dospělé feny možnost se uklidit na klidné místo. Ginny se chodí uklidnit do naší postele (jako za mlada při Aji druhém vrhu). Ale zatím je soužití celkem nekonfliktní, nikoho jsme ještě nezašlápli ani nezakousli.

• reagovat
• nahlásit příspěvek