28.3.2024 | Svátek má Soňa


Diskuse k článku

105 PLUS: Kartičky

Narazila jsem na ně, když jsem cosi hledala. Už ani přesně nevím, kdy a od koho jsem je dostala.

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
Z. Jitur 14.3.2018 13:07

jako obvykle...

Vaví hluboké a moudré myšlenky, díky za ně, ráda je čtu, i když se přiznám, že dost z toho by mi pomohlo, kdybych to uměla vzít za své, vstřebat, chovat se podle toho, což dost často nezvládám

Z. Vave 13.3.2018 22:19

Děkuju vám

za zastavení se a za všechny komentáře.

Z. Jenny 13.3.2018 19:13

Kdysi jsem si zakoupila

knihu Jeho Svatosti dalajlamy " Meditace pro každý den" a dost často tam nahlížím. Tak na dnešní den je tam:

"Soucit,tolerance a altruismus nám přináší štěstí a klid.Proto jsou tyto vlastnosti v základě duchovní....." pak to pokračuje čím je každému jeho náboženství čím může být a meditace končí "Možná,že pozitivní duševní myšlenka je mým pojetím spirituality."

Myslím, že tohle mi řeklo povídání Vaví víly. Někdy mne jeho meditace nakopnou ale někdy o nich hodně jen přemýšlím.

Z. Vave 13.3.2018 22:21

Re: Kdysi jsem si zakoupila

Hezké, moc, Jenny.

To zastavení se je důležité, ale pořád si říkáme, že na něj není čas. A přitom ten čas máme, ne že ne.

A. Rgova 13.3.2018 18:23

Asi bych podobné

motivační kartičky uvítala. Tak 3x do týdne by tam mohlo být: Ráďo klídek, bude to dobrý, když nejde o život....no a 4x klidně nějaká vyšší moudra. Jeden by celý den měl čím prokládat přicházející "radosti".

Děláš dobře Vave, neber tu předchozí větu jako zlehčování. Vždyť třeba to vědomí moci svět kolem sebe zvládat a tvořit k obrazu svému je nejvíc. V každodenním mumraji je, ale někdy těžké si toto uvědomovat a k vlastní síle směřovat. Každý připomenutí se počítá

Z. Vave 13.3.2018 19:04

Re: Asi bych podobné

:) Ráďo, já to tak neberu. Kartičky jsou jako berličky, zrovna teď mi něco dávají, pomáhají. Ono je vlastně jedno, co Tě vede k zamyšlení a meditaci.

A klídek, Ráďo, bude to dobrý! :)

M. Crossette 13.3.2018 17:42

co se týče kartiček :)

Když jsem po maturitě pracovala jako aupair v Paříži, šla jsem jednou kolem takové "skříně-vědmy" a moje zvědavost zvítězila. Po vhození mince, jsem položila ruku na "hřebíkovou dlaň" a přitlačila. Po chvilce mi vědma vyhodila malou kartičku(dlouho jsem ji měla schovanou, pak se někam ztratila). Stálo na ní, abych se vyvarovala hazardu, přes něj prý moje cesta ke štěstí nevede. Vzala jsem si to k srdce, nikdy jsem hazardu nepropadla :)Pravda, několikrát jsme s manželem pokoušeli osud a zakoupili stírací losy. Myslím, že jsme jednou vyhráli $25 (los stál dolar). Věštkyně měla pravdu, zbohatnout a dojít štěstí přes hazard mi nebylo dáno do vínku. Bylo to poprvé a naposledy, co jsem si od někoho (živého či umělého) nechala věštit budoucnost. Nechávám se životem překvapit :).

T. Zana 13.3.2018 12:40

Četla jsem už ráno

A od té doby přemýšlím, co si o tom myslím :-))

Kartičky (taky existují takové hezké malinké knížečky)by pro mne asi nebyly, ukrutně nesnáším takové to prvoplánové poučování a tohle mi tak bohužel zní. Moje mínus...

Jiná věc je, že nějakým způsobem se zastavit a chvíli přemýšlet o tom, co dělám, proč to dělám, co se děje - to je určitě vhodné a užitečné a prospěšné... akorát na to máme málokdy v životě čas a energii, protože jsme věčně v poklusu a žijeme spíš tím, co je třeba udělat večer, zítra, příští týden a napřesrok.

Je moc fajn, když se člověku povede se takhle zastavit.

Z. Vave 13.3.2018 11:12

Po pravdě jsem nechtěla

tak úplně rozebírat dnešní školství, protože o něm nemám dostatečný přehled. Podle mého by školství nejen mělo vzdělávat, ale hlavně by mělo naučit či doučit radosti ze vzdělávání ty děti, pro které to není samozřejmé. Zdaleka ne všechny děti pocházejí z rodin, kde jsou vysokoškolsky vzdělaní lidé po generace a kde je přirozené nejen klást otázky a dostávat na ně odpovědi, ale děti jsou od mala ke kladení otázek povzbuzováni. Na druhé straně přibývá lidí totálně nepraktických, kteří nemají valnou představu o tom, co je řemeslný fortel a co to obnáší.

Mluví se o návratu dílen a o tom, že je to krok zpátky. Já měla dílny docela ráda a nejraději je měli ti, kdo v nich uměli, na rozdíl od ostatních školních předmětů, příležitost vyniknout. Dílny nebyly špatné, ačkoli naše výrobky dokázaly spolehlivě zohyzdit každou domácnost, většinou nebohých prarodičů.

Proč nezavést ne vyloženě dílny, ale předmět, ve kterém by žáci ve skupinách skupiny po pěti šesti pracovali celý rok na projektu, který si museli vymyslet a jehož výsledkem by bylo něco funkčního, hmatatelného. Pro veřejné prostranství, školku, domov důchodců ...

A ještě lépe, takový předmět by měl existovat od první třídy, samozřejmě projekty by byly adekvátní věku. Třeba by se tím pomalu začalo odstraňovat ono MY a ONI, které tady straší čím dál víc. A třeba by mezi MY a ONI časem vznikla větší úcta ve stylu Já pán, ty pán.

O. Joklová 13.3.2018 13:51

Re: Po pravdě jsem nechtěla

Vaví, moje Kačenka učí ve školce (neboli mateřské škole, chicht) a vím od ní, že s dětmi každý rok celý rok na nějakém projektu pracují, samozřejmě úměrně věku a výsledkem není přímo hmotný produkt - leda by se za něj považovala např. společná veliká malba doplňovaná průběžně celý rok :-))))))

vím, že ona tyto projekty vymýšlí (a je v tom fakt dobrá, chluby chlub), prostě jde o to, aby děti provázel nějaký dlouhodobý motiv, něco o čem přemýšlejí a co zvelebují a doplňují - asi je to z jiného soudku než jsi měla na mysli ty, ale já tuto záležitost velice oceňuju a obdivuju

bohužel to asi neumím konkrétně doložit nebo zpodobit, jeden ten její projekt mám doma uložený, ale jak to sem dát, žejo... ale snad jste pochopili, co mám na mysli

Z. Lika 13.3.2018 14:04

Re: Po pravdě jsem nechtěla

Bedo, jestli to jde vyfotit, pověs to na rajče a dej odkaz.

O. Joklová 13.3.2018 14:48

Re: Po pravdě jsem nechtěla

Liko, já mám Kačky text, kde je ten projekt vymyšlený a popsaný, ne ty koláže, malby a jánevím co všechno k tomu ty děcka potom dělají, to asi zůstává někde ve školce

D. Ruščáková 13.3.2018 9:59

Vave

pěkné zamyšlení!

Souhlasím s tím, že vychovává rodina, ona má dát dětem všechny základy, ne škola. Jenže na většině škol se pořád s dětmi zachází takovým způsobem, že i ti nadšení prvňáčci rychle ztrácejí chuť a elán se učit a to je veliká ztráta. Potíže nemá, kdo je poslušný a dělá jen věci, které má, moc se neptá a nezapomíná domácí úkoly :P (Hm, kolik lidí s touto definicí výchovy souhlasí?) Neschvaluju výchovu bez mantinelů, ty jsem nastavila svým dětem, psům a vlastně teď i vnukům. Ale podpora osobního rozvoje, kreativity, svobodného uvažování...To je něco úplně jiného! Jak rozumím tvému postesknutí! I proto velmi chápu touhu rodičů, kterým záleží na tom, aby jejich děti zažili jiný způsob vzdělávání. A podporuju to.

Z. Matylda 13.3.2018 10:30

Re: Vave

Hm, ano, souhlasím. Rozhodně základem výchovy je rodina. Popsaný jedinec je budoucí učitelka :)

Mantinely jsem dětem nastavila, ale zároveň je podporovala ve spoustě věcí, třeba už jen proto, aby si je vyzkoušely(za což mě mnozí často odsuzovali, že jim to dovolím a netrvám na jednom mnou vybraném kroužku a podobně). A často jsem u Kačky suplovala školu, což mě štve, ale jinou možnost jsem neměla. Moje děti obvykle vyčuhovaly z obecného průměru, ale zabejčeně se toho držely (Kaččin výrok- blbce v černých hadrech se stříbrnými řetězy jim dělat nebudu), jenže ani v současné době se to nenosí (viz výrok učitelky na třídních schůzkách- vaše dcera neumí zapadnout do kolektivu, protože nemluví sprostě, což je obecný úzus). No a s Kubou to bylo obdobné...

Z. Yga 13.3.2018 10:43

Re: Vave

Jo jo - nezapadá do kolektivu, co s tím budete dělat?! - to je snad mantra třídních učitelek! Kde já to jenom slyšela?!! Terka taky nezapadala - dokázala se naučit, nechodila do parku pokuřovat za pomník padlým a nechlastala jak starý námořník (bohužel to vše její spolužáci již od sedmé třídy), ale každou volnou chvilku prožila u koní! No tak tam nezapadla - a dodnes nezapadá - asi si o ní povídají, že je dóst namyšlená a divná, když ani na srazy nechodí. Na gymplu, kde hodně děcek mělo docela odlišné zájmy než většina, naráz do kolektivu zapadla (a na výšce dtto) ...

Vyzkoušela si hodně kroužků (i když já vždy trvala na tom, aby vybraný kroužek dochodila až do konce roku) - skauti, dramatický, klávesy (cca 5 roků) a výtvarka (cca 3 roky) - tak snad jí to něco přineslo (rofl) ...

Z. Matylda 13.3.2018 12:31

Re: Vave

Museli dochodit zaplacené :)

Z. Vave 13.3.2018 10:46

Re: Vave

Děkuju, Dede. :)

A. Lex 13.3.2018 9:30

Vave moc hezké

Jak jsem také dost nesystematická, tak by si u mne kartičky moc neužily. Ale zamýšlet se nad okolnostmi, které mne právě v životě míjí, to ano. Ať už v osobním životě, nebo v politicko-společenském dění. Lidé se opravdu nedokáží zamyslet nad tím, proč je to tak a ne jinak. Asi je pohodlnější přejímat cizí názory (a že jich dnes díky internetu je), hlavně nevybočovat a zapadnout do stáda.

A dole, jak píše Xerxová. Naprostý souhlas. Škola nemusí a nemá zastupovat výchovu. Škola je zde od toho, aby mladého člověka něco naučila, ve smyslu naučit vědomosti. To bohužel naprostá většina (i mých vrstevníků) nechápe. Všechno negativní, co potká jejich potomky a prapotomky háže na školu. Ale vychovávat musí rodiče! To je ta zodpovědnost, kterou na sebe berou při narození dítěte.

Z. Lika 13.3.2018 9:18

Mám vzpomínku

Vyrůstala jsem v době, kdy bylo velmi radno být zglajšaltovaný.

Na základní škole jsme však měli spolužačku, která se velmi lišila: nápadně a legračně oblékaná, tlusté brýle, neforemná postava, mašle ve vlasech, hlučná, středem pozornosti, chytrá. Byla jedináček a rodiče ji milovali, pamatuji se, že když jsem je viděla spolu, vždy se na ni usmívali a evidentně ji podporovali. Rozčilovalo mě to: Jak to, že ji neokřikují? Jak to, že jí neobléknou něco hnědého? Ta dívka byla mezi dětmi dost vysmívaná (určitě bych se zapojila taky, ale byla v jiném ročníku), jenže ona si z toho nic nedělala, absolutně nic. Neměla v sobě žádnou zášť nebo ironii (rodiče byli laskaví) a silou své pozitivní osobnosti si prostě dokázala děti získat, aniž by o to usilovala. Po letech jsem se s ní setkala - měla vysoké vzdělání a dařilo se jí. Což o to, to mohla říct spousta lidí, jenže ona se nebála přijímat odpovědnost a brát všechno z lepší stránky. Vlídnost a pozitivní přístup jí zůstaly - a oblečená byla velmi šik :-) Věřím a doufám, že se jí dodnes daří dobře.

Z. Vave 13.3.2018 10:08

Re: Mám vzpomínku

Musela to být opravdu silná osobnost, když se nenechala uklovat do hnědi a šedi. A bylo moc dobře vědět, že takové osobnosti existují. Děkuju.

Z. Lika 13.3.2018 10:15

Re: Mám vzpomínku

Nepochybně to byla zásluha jejích rodičů. Měli to prostě "v rodině" :-)

O. Joklová 13.3.2018 13:53

Re: Mám vzpomínku

také si myslím, že je moc dobře, že jste mohli něco takového vidět - i když se vám samotným třeba nepodařilo tak vybočit, ale ten zážitek, tuto zkušenost jste si v sobě nesli a ono to nejspíše někde nějaké ovoce přineslo, možná i napořád :-)))))

A. Rgova 13.3.2018 18:15

Re: Mám vzpomínku

To je tak pěkný, dík Liko za odvyprávění

Z. Lika 13.3.2018 6:59

OT: Podívejte se na druhý článek

O maďarském vižlákovi. Jestli můžete, sdílejte ho!

Děkuji za něj.

Z. Lika 13.3.2018 6:59

Síla myšlení

je bez diskuse obrovská, takže přeji, ať se ho daří "zapřáhnout" a vyhnat hlodavé červíky nedůvěry a život si užít. Jinak souhlasím s Xerxovou, sílu rodiny ve výchově škola nenahradí (a ani nepřebije, bohužel). Může se stát, že se dítě setká v pravou chvíli s pravou osobností, o niž se může opřít.

Přeji krásný den!

Z. Xerxová 13.3.2018 6:46

hezký den

hezké úterý všem Zvířetníkům a zvířátkům... :o)

Kdyžono těch opravdu dobrých škol je maličko. A bohužel hodně škol, co slibují, že jsou jiné.... zase skoro nic nenaučí. Nejde vše vyhledat na internetu - když nevíš co hledat a jak hledat a jaké tušit souvislosti...

Někdy mám pocit, že se role školy přeceňuje. Protože ten, kdo je má učit chodit hrdě a vzpřímeně životem je rodina.

Z. Vave 13.3.2018 10:07

Re: hezký den

Nemyslela jsem to tak, že by škola byla samospasitelná. Zmiňovala jsem výchovu a vzdělání obecně. Základ je jistě v rodině, ale stejně jako může probíhat vzdělávání doma, tak naopak ve škole probíhá výchova naprosto přirozeně, protože děti se musí učit být spolu a spolu také řešit nejen úlohy, ale vše, co se v rámci třídy-školy-města či země děje.