Š. Hašek 12.2.2018 21:20

Já jedu zas.

Crna Gora.

Tam to "všechno funguje jinak", myslím na těch horách (to není Špindl, ani Kitzbühel). Je to tam nakonec podobné těm bulharským. Místama k nerozeznání.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Farda 12.2.2018 16:56

Parádní čtení.

Děkuji! :-)

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Krátký 12.2.2018 8:34

I moje vzpomínky jsou téměř shodné

do Bulharska jsem se dostal poprvé v roce 1974 s vlakovým zájezdem ČSD za pár kč pro celou rodinu do jejich stanového kempu v Albeně. Ten zážitek s třemi lokomotivami přes rumunské hory nahoru a s pěti lokomotivami z kopce - nádhera. Ale pak to v roce 1980 začalo naostro a tak jsem v Bulharsku odsloužil plných sedm let dohlížením na servisní činnost postupně až 500 ČS montérů po BG fabrikách a cca 150.000,- km cestou necestou služebními i soukromou Š 120 LS - i tu cestu na chýžu Bandericu pod Pirinem. Tehdy ta naše auta nebyla na takovou nadmořskou výšku dobře seřízená, takže i pro ně to byl velký výkon - a černý kouř z výfuku. Do Banska za 10 dní odjíždím už podesáté si zalyžovat - nádhera se slušnejma cenama - jen těch 1400 km z Prahy jedním směrem - ale jsme čtyři střídající se řidiči za volantem a z 90% po dálnici a mě je teprve 75 roků - takže paráda. www.banskoski.com - zkuste si to sami

• reagovat
• nahlásit příspěvek

A. Hrbek 12.2.2018 7:42

Bulharsko má v tomto ohledu řadu výhod

počínaje Vitošou přímo nad hlavním městě, přes překrásnou Rilu, divoký Pirin až po proslulý průsmyk Šipka.

Bulharsko bylo za minulého období jednou z nejnavštěvovanějších destinacím a to nejen kvůli moři.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Fridrich 12.2.2018 7:15

Hezký příběh. Projeli jsme také tuto část

Hezký příběh. Projeli jsme také tuto část Balkánu s rodinou-dvě malé děti, vozem Škoda 100 přes Mad'arsko, Rumunsko-Arad, Temešvár a trajektem přes Dunaj - Calafat-Vidin a Bulharskem přes Varnu, Burgas do tehdy nejjižnějšího kempu v Achtopolu kousek od Turecka.. Byly to " zážitky " dnes nepředstavitelné..

• reagovat
• nahlásit příspěvek

V. Braun 12.2.2018 2:21

Bulharsko

Na Pirinu jsem pravda nebyl, ovšem na Rile a v Rodopech ano, kdysi hodně dávno za mlada. Což znamenalo dvoudenní cestu vlakem a všechno sebou v báglu, v Rodopech pak ještě ozvláštněno tím, že jsme neměli ani mapu. Cestu jsme prohazovat nemuseli, zato bylo zase spaní převážně mimo kempy, případně ne zrovna příjemné setkání s polodivokými psy. Také sestup 1500 výškových metrů pro nákup chleba a opětovný výstup byl také zpestření, to vše s 15 kilovou krosnou.

Hned bych si to dal zase, jen kdyby mi také zase bylo těch plus mínus dvacet let.

• reagovat
• nahlásit příspěvek