Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996Diskuse k článku
105 PLUS: Předvánoční vzpomínání
Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
|
M. Sedláková 20.12.2017 8:52Moc krásné povídání o Vánocích Vzpomněla jsem si na své dětství. Sice nás nebývalo tolik, ale bylo to podobné. Dodnes si vzpomínám na to krásné napětí a čekání na dárky. U nás se také napřed muselo umýt nádobí a babička Marie jedla tak pomalu. A já byla tak netrpělivá. I svým dětem jsem se to snažila vytvořit. Věřili do první třídy. Ale dodnes se u nás zvoní zvonečkem. |
|
Z. Vave 19.12.2017 19:27Děkuji za milé komentáře. Vlastně je tohle vzpomínání směsí útržků vzpomínek na různé Štedré dny, ale ony ty dny si byly tak podobné, i když každý byl jiný a neopakovatelný. :) |
|
|
Z. Tora 19.12.2017 18:38Krásné povídání hodně podobně to probíhalo i u nás... |
|
Z. Hanča 19.12.2017 18:20Krásná vzpomínka, milá Vave! Když jsem já byla malá holka, scházely se na Štědrý den u babičky a dědy rodiny jejich dětí - ne pokaždé všechny čtyři, ale vždycky nás bylo hodně. My děti jsme vyhlížely z velikých oken na náměstí, jestli zahlédneme ježíškovskou záři, ale vždycky jsme ji nějak přehlédly a nakonec zazvonil zvonek a otevřít Ježíškovi musel jít jediný strejda, který nosil brýle, aby tu oslnivou zář snesl. :-)) A mně se zdá, jakoby každý rok, když jsme Ježíška vyhlížely, padal sníh. Jo, ale taky nebylo povoleno hned se na dárky vrhnout, nejdřív se totiž zpívaly koledy! |
|
|
Z. Verenka 19.12.2017 17:14ako cez kopirák sme to mali aj my.Drahá Vave to bolo dnes prekrásne spomínanie.Prvýkrát som to čítala nad ránom po návrate z adresy,kde ma rozčúlil jeden primitívny hulvát-tento príspevok bol ako balzám. Aj my sme mali izbu zamknutú,cez kľ.dierku sme sa so sestrou dívali,či teda už....To šušťanie papiera počujem aj teraz .O šiestej večer vždy niekto zazvonil na dvere bytu/no niekto-bol to samozrejme Ježiško,pretože nikto za dverami nebol a my sme leteli do izby a považte už bolo otvorené,stromček žiaril,okno bolo vždy pootvorené,kadiaľ Ježiško a anjeli mizli. A ja stará baba to dodržiavam./som jak ten Labus-viď príspevok pred pár dňami od Zany. Vave hrozne ˇmoc a moc ďakujem. |
|
D. Ruščáková 19.12.2017 16:40Re: vánoční počasí Máš pravdu, je nádherně. Když jsem ale viděla předpověď, tak nás holt příští týden zase čeká doba bahnitá. Brr. Díky mrazům jsem se odvážila podívat u nás na Hrubá luka (u Labe) a je to horší, než jsem čekala, skoro pětina jejich rozlohy je více či méně pod vodou a bahno jednoznačně vítězí (ani se nepodařilo odvézt do řádků posečenou trávu, už tak jsou louky od traktorů silně poničené. U nás už sucho fakt nehrozí - pro letošek :P |
|
|
Z. Lika 19.12.2017 15:46Pěkná vzpomínka Děti bývají opravdu velmi rozčilené, často to musejí vylítat a vykřičet. Nejlepší je procházka :-) Snad bude v domácnostech co nejméně horeček a hodně veselí :-) |
|
Z. Xerxová 19.12.2017 15:26vánoční počasí tady je už několik dní báječné zimní počasí. Včerejšek byl jak z reklamních fotek (jasno, mrazivo, jiskřivě čistý sníh) a teď opět sype a sype... Škoda, že to asi nevydrží, obleva má přijít značná... Ale hory už o sníh nepřijdou - je tam třičtvrtě metru přírodního |
|
|
Z. Lída 19.12.2017 13:27Re: to je jako moje Vánoce Šárko dík za radu, hned to vyzkouším. Bezva nápad! |
|
Š. Matyášová 19.12.2017 13:18Re: to je jako moje Vánoce svíčku stačí namočit do solného roztoku a nechat uschnout,pak kapat také nebude...já mám zásobu svíček, po medu vonících, z NDR :-D , také nekapou..ty jen dám do svícínků,které nezapaluji,ale nádherně voní.... |
|
|
Z. Lída 19.12.2017 13:12Re: to je jako moje Vánoce Bedo, já ty kroucené žluté a červené svíčky ještě mám!! Asi jsme jich měli doma slušnou zásobu. A velice si je šetřím, jsou to jediné svíčky, které nekapou a dohoří až do konce. Což se o těch dnešních nedá říct. Tak je dávám do keramického betlému na stůl:-) |
|
|
O. Joklová 19.12.2017 12:58to je jako moje Vánoce Vaví, tvoje vzpomínky jsou taaaaak podobné těm mým!!!! velkým plechovým lavorem se dvěma uchy na bramborový salát počínaje (ještě roky do něj dělala salát potom už moje Kačenka a z toho dnešního plastového mi to dodnes přijde divný), přes betlém vystřižený z papíru (postavy přilepené na špejli a zastrkané do polystarenové podložky), i přes tu rybí hlavu s divnýma očima (kterou jsem potom vařila já a dnes už Kačenka, ano dokonce i ona ty rybí hlavy vaří a já vím, jak má z podobných věcí jinak hrůzu), až po ozdobený vánoční stromeček s hořícími svíčkami a jiskřícími prskavkami a pod ním hromádka dárků... dlouho jsme měli opravdické svíčky (které se před Vánoci sháněly, byly takové kroucené, žluté a červené) a ani prskavek se nikdo nebál, že něco podpálí a ze všeho snad nejvíc to těšení a napětí, které bylo tak silné, že až bolelo, a tak silné, že si už dnes ten pocit nedokážu přesně vybavit, jen vím, že to bylo to nejvíc co jsem kdy prožívala, stromek taky ozdobil a dárky nachystal táta a potom se zvonilo na zvoneček - hodně z toho dodržujeme dodnes a snad se dočkám i toho, že zase budou pod stromečkem malé děti, to je asi moje největší přání vůbec... třeba mi ho jednou Ježíšek nadělí Ježíška jsem si představovala stejně jako Yga, jako Jezulátko - malého chlapečka v "noční košili", celého zářícího svatozáří :-)))) |
|
T. Zana 19.12.2017 12:35Re: Milá Vave Huu, tak strašidelný vánoce, to muselo být něco! Když tak o tom přemýšlím, přijde mi, že dnešní děti jsou vlastně docela ochuzený o hluboký zážitky. |
|
Z. Yga 19.12.2017 12:17Re: Milá Vave, I my praktikovali (když už jsme byli samostatná rodina) ježíška před večeří, ale vždy až po vycházce - aby mohl v klidu Ježíšek nachystat stromeček a dárečky. Však jsme venku pilně koukali, kde už všude byl, kde už všude září jeho stromečková navštívenka. To bylo radosti, když po vycházce po otevření vchodových dveří za skleněnou výplní zářila různobarevná světýlka!! Ježíšek na nás nezapomněl, budou šťastné a veselé ... |
|
|
T. Zana 19.12.2017 12:11Krásné vánoční vzpomínání Úplně se vidím. Jasně, to šustění! A zazvonění! Dokud u nás synek bydlel, vždycky se ke stromečku zvonilo :-) Ten plechovej lavor mám doma... i když loni už jsem salát dávala do malý (menší) misky, protože ho sice máme rádi, ale zase až do Novýho roku ne :-/ Aaach, opravdický svíčky na stromě... Vlastně mi vždycky trochu páchly, ale ten první pohled na rozsvícený stromek za to stál. A společné zpívání u stromečku! To se dá dělat, jen když je víc lidí najednou. Nás bývalo šest. Vavísku, díky, udělala jsi mi radost! |
|
|
T. Zana 19.12.2017 11:59Re: Milá Vave, Jé, u nás Ježíšek taky chodil před večeří a navíc hned po setmění - takže tak kolem čtvrté. Bylo to kvůli babiččinu bratru, který u nás fungoval místo dědečků, kteří už nežili. Strejček bydlel na druhém konci Prahy, ale na Štědrý den chodil k nám, což znamenalo, že večeře byla tak v půl šesté a pak už musel spěchat na poslední tramvaj. |
|
Z. Jitur 19.12.2017 11:15díky za krásné... předvánoční vzpomínání... doufám, že takových krásných vzpomínek máme každý z nás hodně! |
|
|
Z. Lída 19.12.2017 10:57Milá Vave, Ty ale umíš vzít za srdce! Krásné vzpomínky, tolik podobné těm mým. Jednou, to mi bylo asi pět let, jsem dostala z očekávání Ježíška v podvečer horečku. Musela jsem do postele a jen jsem z ní koukala na stromeček a dárky. A od té doby se u nás Ježíšek zjevoval před večeří, prohlédla jsem si dárky a spokojeně jsme se navečeřeli až potom. Měla jsem chápavé a milující rodiče a jsem jim dodnes vděčná za krásné dětství ( a mnoho jiného samozřejmě). Díky, udělala jsi mi krásný den! |
|
|
D. Ruščáková 19.12.2017 10:10Milá Vave, to je půvabné vzpomínání! Já jsem tak ráda, že nás doma předlouhou večeří nikdy netrápili - tedy když jsme byli opravdu malí. Cukroví a káva se vždy jedly až po dárcích:)) Mám mnoho radostných vzpomínek na dětské Vánoce a mým absolutně nej dárkem byl modrobílý plyšový pes (Bolk, mám ho doteď:)) a modrobílý kočárek na panenky. Panenky samotné mě nijak zvlášť nezajímaly, ale ten kočárek! Ten byl! A houpací!:))) |
|
Z. Inka 19.12.2017 10:09Re: ta panenka no a jak to dokáže na celý život poznamenat....I když já bych asi nikdy nedokázala nic tak děsně prožívat, o tom zdobení ani nemluvím |
|
Z. Jenny 19.12.2017 9:59Milá Alenko, vzpomínky nám zůstaly, hlavně to těšení,napětí, tváře zčervenalé napětím, skoro malá horečka, pak stromeček, na to se nezapomíná. Ostatní si nosíme v sobě a každá z nás se vyrovnává po svém. Nejvíc jsem se těšívala až zalehnu ke zdroji tepla , v blízkosti stromečku a otevřu první z komínku obdržených knih. Pamatuji i překrásné Vánoce v rodném domě a pak se synem. Tobě přeji nádherné Vánoce v útulně připraveném bydlíku, hlavně proto, že budou první a nejkrásnější z budoucích. |
|
|
Z. Jenny 19.12.2017 9:52Re: ta panenka Inko, taktéž. Smutné a ty nervy, chjo. |
|
Z. Olčava 19.12.2017 8:33ach ano moc děkuji Vave za tvoje vzpomínky, vždycky se s tebou propadnu do těch mých. U nás to bylo podobné, ta večeře byla nekonečná. Vzpomínám, jak jsem asi v pěti letech našla pod stromečkem miminko, ale nebylo to obyčejné miminko, bylo živé! Ne nebyl to sourozenec, byla to panenka na klíček, ležela na zádech a kopala nožičkama a mávala ručkama. Nevím, jak to naši udělali, natáhli ten klíček předem a já stála nad miminkem a byla jsem u vytržení. Kdepak je miminku konec, tehdy jsem byla nejšťastnější holčička na světě. |
|
A. Lex 19.12.2017 8:32Ach Vave, je to krásné vzpomínání. Přenesla jsi mne do stejného dětství, jaké jsem prožívala i já. Jako miliony dětí vyrůstající v politickém marasmu v polovině minulého století, ale jejichž rodiny dokázaly uchovat tak nádherné tradice našich, českých a moravských Vánoc. Ježíšek, Vánoční Stromeček, dárečky (doufám, že tentokrát Alenka našla od Ježíška tu pravou pananeku). Babička také převlékla malou bílou zástěru s volánkem. A slyším i mého dědynka a tatínka, jak tiše šeptají, že slyší zvoneček. Díky Vave. |
|
Z. Matylda 19.12.2017 8:24Malá holčička tu panenku možná dostala, možná nedostala- taky jsme toužila po čurací panence-chlapečkovi a nikdy ji nedostala... a pak jsem měla jiné touhy, byť tahle mi v paměti uvázla nejvíc (a dneska teda nechápu, proč to pro mě bylo tak důležitý). Rodinná legenda říká, že Ježíšek se spouští na zlatém řetězu z nebe na Hády (místní kopec s rezervací) a pak naděluje. Vánoce jsem mívala s prarodiči, pokud oni chtěli. Když se mi narodily děti, zvala jsem na Vánoce celou rodinu a kdo chtěl přijít, přišel. Určitě mí rodiče a babička s dědou, někdy i brácha s rodinou. Vánoce jen ve čtyřech lidech by mi přišly zvláštní :) |
|
|
Z. Inka 19.12.2017 8:11ta panenka tam doufám byla, protože jinak asi Alenka byla trochu smutná. Když jsem byla malá, strašně jsem se těšila na dárky, tatínek to vždycky prodlužoval, ještě si zapálil a byl by klidně pil i kafe....Bohužel mamince se s dárkem málokdy trefil a zavděčil, takže čím jsme byly starší, tím nám tu radost víc a víc kazila. Teď si uvědomuji, že nejvíc jsem se vždycky bála, že se jí to nebude líbit ( a bojím se i dnes a možná i víc ). |
|
|
Š. Matyášová 19.12.2017 7:14Tak tu sedím a myslím na malou-velkou Alenku... která i přes všechno má zářivé střípky vzpomínek,ze kterých se posilovalo světýlko naděje,co pro ni zářilo a září a dodává jí energii na cestě,ze které nesešla a nezabloudila do temnot... krásné vzpomínání, já vánoce s prarodiči nikdy nezažila,už jich nebylo a mamka se moc snažila,aby vánoce u nás byly alespoň pro mne krásné a stálo jí to hodně sil, abych nevěděla....a tak jí to vracím a dělám jí vánoce také krásné,jako ona dělávala mně. |
|
Z. Dalmi 19.12.2017 7:08Jako bych tam byla :-) My jdeme po večeři s holčičkami vyhlížet Ježíška ven. Heč, už jsme jednou viděli světýlko na obloze. To byl určitě ON! |
|
|
Z. Xerxová 19.12.2017 6:56hezký den hezké úterý všem Zvířetníkům a zvířátkům :o) ... Krásné vzpomínání malé Alenky. Vavís - dík... Naše babička na nás byla hodná. Nikdy nemohla dojíst kapra a dala si jen kousek, že nemá hlad a že si nechá na později... Šlo jí obírání ryby pomalu a nechtěla nás nechat napnuté déle, než bylo třeba :o) |
|
|
Z. Yga 19.12.2017 6:16Milá Vave To je tak krásný příběh, úplně to vidím a cítím napětí tří holčiček, jestlipak letos Ježíšek přiletí a co nechá pod stromečkem. Moc, moc bych přála Alence tu panenku - nemusí být ani mluvící a chodící, ale třebas s česacími vlásky a s oblečky. Já si zase Ježíška vždycky představovala jako Jezulátko - malého chlapečka v "noční košili", celého zářícího svatozáří. Nikdy jsem nepřemýšlela nad tím, jak ty dárky donese - konečně, vždyť je čarovný, on už si poradí. P.s. Já nevím, co ti dospělí na tom mají, takhle trápit malá děvčátka a protahují večeři k nepřečkání a ještě uklidit a vůbec...(:o))) U nás to bývalo jak přes kopírák - navíc my měli kuchyni až za verandou a světnice, kde Ježíšek naděloval, měla dveře do tmavé chodby - hůůů, bylo strašidelné tam chodit tajně načuhovat, jestli už...postupně jsme se u těch dvěří vystřídali všichni, myslím, že aj stařeček byli napnutý, jestli už svatý chlapeček dorazil - i když by to nikdy neprozradili! |
