J. Roubal 12.11.2017 12:28

Je to míjející se diskuse...

Debata, u kterého kandidáta podpis platí, navrhne-li poslanec nebo senátor více kandidátů, je zbytečná. Pokud platí to že jeden poslanec nebo senátor může navrhnout pouze jednoho kandidáta, je to zřejmé a nemusí to být nikde explicitně kodifikováno. Platí podpora na návrhu, který byl podán jako první, protože byl v souladu se zákonem. Ten druhý a případné další už v souladu se zákonem nejsou a tedy ani nemůže být podpora poslance nebo kandidáta uznána.

Pokud to neplatí, což je ale méně pravděpodobné, protože právní výklad vyšší instance hovoří jinak, než si Ústavu vyložilo MV, pak samozřejmě není o čem diskutovat.

Ještě v minulých volbách byl výklad MV v souladu s názory ústavních právníků. Před letošními volbami to ale MV změnilo a nese za to tedy plnou odpovědnost. Jakékoliv úvahy, že kandidát jednal v dobré víře, resp. na základě informací MV, jsou sice logicky správné, ale nemohou vést k nějakému pardonu, který by znamenal, že se v tomto případě nebudeme řídit zákony. Černého Petra má teď v rukou MV, a dobře mu tak. Pokud se jeho rozhodnutí někomu nebude líbit, může se proti němu odvolat a konečné vyjádření by měly mít příslušné soudy. Takhle to prostě v právním státě funguje, jinak to možné není. Ano, můžeme se dostat do velmi složité situace, ale rozhodně jsme se do ní nedostali tím, že někdo nechce aby Topolánek kandidoval. Ten problém vznikl totiž dávno před tím, než někoho vůbec napadlo, že by vůbec kandidovat chtěl. Vznikl na MV a jsme zvědavý, jak se s touto odpovědností ministerstvo vypořádá.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

V. Hošek 11.11.2017 15:51

Bože, bože pro koho to píšete p. Mládku

Ten příklad k Kovandou je opravdu ilustrativní. Každé srovnání kulhá, ale toto je úplně bez noh.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Lepka 11.11.2017 13:21

Mlácení prázdné slámy.

Jak je definována volba prezidenta ČR? Jako dvoukolová, nikoliv tříkolová a to by nesporně byla, kdyby směl jeden člověk (a nezáleží na funkci ve státě) navrhnout jen jednoho kandidáta. Je mi líto, ale z tohoto úhlu pohledu je snaha autora jednoznačně diskriminační.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Ráž 11.11.2017 12:43

Když už si hrajeme se slovíčky

Výklad zaslouží zejména co znamená, když zákonodárce použil ve větě "Navrhující poslanci, navrhující senátoři nebo navrhující občan mohou podat pouze jednu kandidátní listinu" slovo "podat" nikoliv slovo "podepsat". Vzhledem k tomu, že termín "podat" je v zákoně použit ve větě "Kandidátní listina se podává nejpozději 66 dnů přede dnem volby prezidenta republiky Ministerstvu vnitra....atd" vylučuje to výklad, že význam slovního spojení podat kandidátní listinu je totožný s významem slovního spojení podepsat kandidátní listinu.

Z uvedeného vyplývá: Jestliže skupina deseti poslanců se rozhodne podpořit kandidáta "A", tak na formulář kandidátní listiny se postupně podepíší a jeden z nich podá(!) v zastoupení této konkrétní množiny senátorů tuto listinu na MV. Nikde jsem nezaznamenal ustanovení, které zakazuje poslanci nebo senátorovi, jako jednotlivci, být členem jiné množiny senátorů, kteří svými podpisy na jiné kandidátní listině podpoří kandidáta "B", kterou poté pověřený člen, v zastoupení této množiny podá na registrační místo.

Když bychom připustili výklad o přípustnosti jen jednoho možného podpisu senátora, tak který podpis platí? To bude zrušena registrace všech kandidátů ne jejichž kandidátních listinách se objevily duplicitní podpisy? Absurdní! Jestliže právní předpis má s použití logiky významového výkladu slova několik stejně hodnověrných výkladů, nemůže občanu být, jen na základě subjektivního použití jednoho z možných výkladů, odňato Ústavou zaručené právo být volen. Jako podpůrný argument použiji i to, že kandidát Topolánek jednal v souladu s právním výkladem zveřejněným v "Informaci MV o podmínkách kandidatury".

Závěr: Při jakémkoliv výkladu ustanovení o mezích daných zákonem, musí být šetřeno jejich podstaty a smyslu. Kdyby zákonodárce nechtěl, aby senátor podpořil více kandidátů, dá se předpokládat, že by to vyjádřil v zákoně zcela jasně, s použitím slovních výrazů "nesmí" "je zakázáno" a pod.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Moravcová 11.11.2017 10:27

Vždycky ti "nezávislí" pomazaní

ústavní soudci zasmradí "duchem" zákona, když nedokážou jednoznačně vysvětlit zákon ve svůj prospěch nebo ve prospěch jejich koňů

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Dostál 11.11.2017 6:42

Kterého kandidáta tedy vyřadíme, pane autore?

Mám to chápat tak, že když jeden poslanec podpoří dva kandidáty, tak je zle? Kterého kandidáta tedy vyřadit - prvního, druhého, nebo oba? Dotáhněte prosím svoje úvahy až do konce.

To, co se teď v médiích odehrává, naznačuje, že jde zřejmě především o to, aby byl vyřazen pan Topolánek. Zřejmě je tedy pro některého z mocných kandidátů vážnou a nepohodlnou konkurencí. Známý detektiv vždy hledal motiv a ptal se: komu je to ku prospěchu? A jesuité říkali: účel světí prostředky (ať jsou jakékoliv).

A pro šťouraly dodávám, že pana Topolánka nepovažuji za stoprocentně čistého a naprosto charakterního člověka. Jen vidím, že vychyluje jazýček vah, a to je pro některé jiné kandidáty zjevně nebezpečné.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Moravcová 11.11.2017 6:37

jenže skupina

20 poslanců nebo 10 senátorů se může jakkoliv u každého kandidáta měnit. Stačí změnit jediného poslance nebo senátora a už je to jiná skupina. Takže opravdu máte jen účelová vysvětlení. Navíc podmínky měly být stanoveny jasně před vyhlášením voleb. Tečka. Kandidáti se jistě na MV informivali, co je třeba.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Zeman 11.11.2017 4:53

Podle mě je to dost jedno

I kdyby Ústavní soud nakrásně rozhodl, že Ministerstvo vnitra si věc vyložilo nesprávně, pak to stejně nejspíše nemůže mít účinek vyřazení kandidáta. A to proto, že čl. 57 Ústavy jediné dvě podmínky volitelnosti občana do funkce prezidenta stanovuje ty, že kandidát je volitelný do Senátu a nebyl předtím dvakrát za sebou zvolen prezidentem - a je pak tedy úplně jedno zda Ministerstvo pochybilo nebo ne, protože samo právo občana kandidovat při splnění oněch dvou podmínek už patrně nemůže být zvráceno ani rozhodnutím Ústavního soudu. Jakmile totiž každému z navržených kandidátů právo zúčastnit se voleb jako kandidát na prezidenta vzniklo dnem registrace kandidátní listiny Ministerstvem vnitra, pak zda předtím Ministerstvo či senátoři, kteří využili jeho výkladu, pochybili nebo ne, je úplně jedno, protože za jejich případné pochybení kandidát jednak nenese žádnou odpovědnost a druhak tyto ústavní orgány také nejsou nijak nositeli onoho samotného práva občana kandidovat, práva, které obecně vyplývá z čl. 21/4 Listiny - a ten k obecnému právu ucházet se o úřad ve volbách stanovuje jen jedinou obecnou podmínku, a to tu, že podmínky přístupu k oněm voleným funkcím, zde funkci prezidenta, jsou rovné - což by byly ať už by Ministerstvo v tomto případě pochybilo čili nic.

Ústavní soud by dle mého názoru téměř jistě preferoval základní politické právo občana v Listině, před nějakými žabomyšími válkami, kolik který poslanec nebo senátor může čeho podepsat.

Jediným možným smyslem takového přezkumu by tedy snad pak bylo vydání judikátu, aby se příště tato otázka již nemusela znovu řešit.

• reagovat
• nahlásit příspěvek