I. Procházková 14.9.2017 23:55

Bejvávalo ...

... křusky jsem taky nosila, ale někdy v polovině 50. let už jaksi přestaly být in, jelikož přišly do módy galoše a tatranky. Galoše pro menší děti byly většinou červené nebo bílé, starší a dospělí nosili šedé - říkalo se jim šedý mor (s kožešinkou nebo bez). Tatranky byly kotníkové šedé filcové zimní boty na tkaničky a s podrážkou, lemovanou po stranách vroubkovanou světle šedou hmotou. Krásně to v nich klouzalo (skoro jako v křuskách), vyráběli jsme v nich na sněhu klouzačky (v Praze-Břevnově).

Akorát, že oděvy, látky a obuv (a další výrobky, např. hračky) byly na "body" (ty vypadaly trochu jinak, než potravinové lístky). Mě máma s tetou kupovaly panenku (1952), chtěla jsem plaváčka, ale neměly dostatečný počet bodů, tak mi koupily hadrovou s celuloidovou hlavou, byla oblečená do krásných červených šatů a čepečku. Dneska by to byla paráda, stála by fůru peněz.

Hnědé "řádkové" punčocháče, věčně štupované - to byla taky "pěkná" paráda! Dnešní děti by je na sebe nevzaly snad ani pod trestem smrti. Hubertusy, montgomeráky - taky děs! Pamatuju, že hubertus se musel nazývat "Dukla" plášť, jelikož název hubertus prý příliš připomínal staré kapitalistické časy. Mojí mámě ho jednou nutili v oděvech, nakonec musela zbaběle prchnout.

Jako děti jsme se kvůli kvalitě oblečení nebo módě vzájemně neposmívaly (socky jsme byli téměř všichni), ale zato kdo byl příliš teple oblečený (třeba na jaře ještě nosil punčocháče místo podkolenek/ponožek), tak ten to slíznul - obvyklá věta byla "jééé, von/vona se paří"! No a v teplákách jsme chodili do školy běžně, ani záplata nebývala na závadu. Byly pohodlné, akorát v zimě ve sněhu se brzo promáčely. Jak říkám - bejvávalo!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

A. Alda 14.9.2017 13:18

Musím se přiznat, že netuším,

co znamená slovo outfit. Ani outlet. A spousta dalších divných slov, které se dnes v novinách a na reklamních plakátech vystkytují.

Ale vím, co je to outloň. To je druh primáta..

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Lepka 14.9.2017 11:53

Jsem poněkud mladší,

přesto mám děsivou vzpomínku na dobu normalizační, kdy jsem, tuším, že v dvaasedmdesátém, venčil bratránka a na pískovišti byli jeho vrstevníci v jednotné uniformičce jakéhosi kabátku s molitanovou vložkou a s kloboučkem, jediným to modelem, které dokázal socialistický průmysl vyprodukovat. Nechybělo moc a rodičům jsem vrátil jiné dítě, naštěstí už se ke mně hlásil sám.

Jo a dospělí měli tenkrát na výběr buď fasované montérky nebo tesilky cca za 4oo-500 Kčs nebo tuzexoví džíny, bratru za 1200 až 2000 / v přepočtu, samozřejmě/. To vše při běžné mzdě 1800-2500.

Jo jo, plánovitá ekonomika! A blbci je furt volí!!!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

F. Svoboda 14.9.2017 10:30

Hezká vzpomínka.

Z mého ranného dětství mám některé také hrůzostrašné vzpomínky. Dodnes mám v paměti pestrobarevnou košili, která byla zřejmě s kopřiv, neboť příšerně škrábala a její oblékání vždy ze mne vypudilo mnoho slz. Od té doby vůbec nesnáším vzor PEPITO, z kterého jsem měl ušitý - přešitý "slušivý " obléček. Zdravím všechny a přeji jim ̈, aby podobné zkušenosti nezažili, i když možná, že by byly i jim dobré k porovnání jak se nám dnes výborně ( ale pouze materiálně ) žije.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

K. Bečka 14.9.2017 9:42

holá pravda

Holá pravda, pane Karpenko, pamatujete si dobře, i textil a boty byly na lístky, můj tatínek byl vyučený krejčí, leccos mi přešil nebo upravil, ale pumpky, huberťák a montgomerák patřily k mému dětství a mládí jako samozřejmost. Ale nejhorší bylo období, kdy jsme neměli nárok na dlouhé kalhoty. V těch štupovaých punčocháčích jsem se nejvíc styděl.

Někdy je dobré vzpomenout na ty idylické časy. Jen si nevzpomínám, kdy jsem si poprvé směl vzít do školy hodinky.

• reagovat
• nahlásit příspěvek