M. Crossette 6.9.2017 18:01

také jsem chodila do tanečních

do základních i pokročilých, tenkrát to pro děvče byla skoro povinnost :) Šaty jsem měla troje, jedny jsem si ušila sama, dvoje maminčina kamarádka-švadlena. Chodila jsem do Lucerny, kde kurzy vedl mistr O.Landa. On byl už postarší(tedy pro nás "mláďata"), poměrně malý a mírně baculatý. Ale tancoval skvěle. Když jeho partnerka několikrát nepřišla, "nahrazovala" jsem mu jí já, ani nevím, proč si vybíral právě mně, já z toho byla vždy sice poctěna, ale také děsně nervózní a měla jsem pocit, že pak kluci ze mně měli mindrák, když při střídání partner "padli na mne". Samozřejmě jsem pak byla i na několika plesech se svým pravidelným tanečním partnerem. Kamarádka se mě sice několikrát snažila přemluvit jít s ní na nědělní čaje, ale nešla jsem, tam mě to netáhlo. Asi proto, že tam hrála většinou "moderní" hudba a mě tancovat na ní nebavilo, můj "rytmus" patřil klasickým tancům. Můj tatínek byl skvělý tanečník, maminka též a i my s bratrem jsem tancovali rádi. Do tanečních jsme chodily s maminkou pěšky, z Žitné do Lucerny to nebylo daleko. Ale když v zimě fičelo, byla to pro mě hrůza. Sice jsme do tanečních šla v teplých kozačkách a až v šatně se přezouvala, ale stejně jsem se bála, že cestou nastydnu (k tomu mi vždy stačila chvilka prochladnutí) a budu muset "odbíhat" na záchod. Nejhorší bylo, že já trpěla na lišeje. Stačilo ledové ofouknutí a už jsem měla ve tváři rudé hyzdící fleky, které někdy dost rychle zmizely, jindy ne a já z toho bývala nešťastná. Jenže jsem si vzala muže, který nejenže netančí, ale při několika "přincených" pokusech jsem zjistila, že má fakt obě nohy levé, bylo to pro něho utrpení atak jsem to vzdala. Už jsme spolu nikdy netančili a naposledy jsem si zatančila na synovcově svatbě před 5 lety.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

A. Rgova 6.9.2017 16:04

Tanec moc oblibuju

taneční jsem měla fakt ráda, byť to bylo i o utrpení. Tanečníků jsem znala minimum a byla zbytečně vysoká, žádná krasava, takže sem tam jsem si zpočátku trochu poseděla. Nicméně tančím toooolik ráda a nemám vrozený rytmus ani hudební sluch, bylo nutné najít způsob jak ty standartní kroky pochopit. Marné pokusy spolužaček mě naučit polku v tělocvičně byly sice výborné pro vyvolání bouřlivého všeobecného veselí (nestěžuju si-taky jsem se bavila), ale já už toužila chodit po zábavách a tam jsem směla až po tanečních - dohodnuto doma. A navíc mě to kroužení sálem přitahovalo jako magnet.

Mým štěstím byl manželský taneční pár rozhodnutý naučit i největší kopyta a tajně zakoukaný spolužák ze základky, který začal do tanečních také chodit. Krom jeho absenci kvůli nějaké rodinné oslavě jsem pak "tančila" pořád. A i proto zvládla polku i valčík na našich každovíkendových zábavách. Jednu chvilku jsme hrozili na metal a druhou klouzali parketem při valčíčku. Vesničtí klluci a holky polku a valčík uměli všichni. První přítel tančil skvěle, s ním jsem si létání užila. Muž tančil rád, ale uměl tak akorát ploužák a modernu. Pražák bez tanečních :o). Mladí v rodině to mají s tanečními všelijaké, musím to s nimi probrat. Děkuju Renato za článek. Pobavilo. Hodně.

Určitě je dobré je absolvovat.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

A. Bytová 6.9.2017 15:50

To

bych chtěla vidět taky! Tedy - jak polka sejmula USA Embassy. :)

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Vave 6.9.2017 11:57

Místo do tanečních

jsme si chodili sednout "Ke Kacál(k)ovi", což byla blízká kavárna a vinárna v jednom. Nesnášela jsem šaty a to, že jsem větší dřevo než kluci. :) Dodnes mám problém s párovými tanci, při kterých ztuhnu a zpanikařím, ačkoli sama se při určité hudbě dokážu uvolnit a pohyb si užít.

Děkuju Ti za vtipný článek, Renátko.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Maw 6.9.2017 11:18

moc se mi clanek libil a i pobavil :)

ja na stredni byla asocial, ze em do tanecnich nemusela byla jedna z tech skvelych veci. nemam rada blizkost s cizima lidma - fyzickou, a oblect se fo satu by pro me byla nocni mura. dnes to je jinak s mym tehdy pritelem, ktery tanci rad, jsem absolvivala s vedomim ze do toho jdu dobrovolne a celkem jsem si to i pres zdravitni potize kolenove uzila a na nasi svatbe se mi pak znalost tancu i hodila. bavilo by me si jit zatancit i jen tak, lec skoda, ze moznosti jsou kvuli casovemu vytizeni male...

a vim, ze kdyby me rodice do tance tenjrat nutili, budu k nemu mit programovy odpor pres saty a sahani na ty cizi lidi a NIKDY si nezatancim uz. o 10 let pozdeji v tanecnich pro dospele jsem mohla mit kalhoty a sveho partnera a tanec tak pro me konecne byl to, co pro ty mlade - neco, na co se cela skola tesila a mluvila. 16tky z postovnich sluzeb se radostne malovaly pro kluky z elektra a kluci z elektra si ochotne nazouvali lakyrky pro fesandy od posty... ja holka z elektra byla navic a tak jsem ochotne zustala doma:)

• reagovat
• nahlásit příspěvek

O. Joklová 6.9.2017 11:04

no, tak to jsem tady černá vovec

neb já jsem do tanečních nechodila, prostě jsem nechtěla - i když chodila skoro celá třída (teda holky, kluci pak chodili ve druháku)... je pravda, že jsem se pak cítila trochu "mimo", když to všichni ve škole probírali, ale ani to by mě nepřimělo

přitom ale na gymplácký ples i na maškarní jsem vždycky šla :-DDDDDD

• reagovat
• nahlásit příspěvek

A. Lex 6.9.2017 10:40

Taneční mne nikdy

neoslovily. Sice jsem se naučila tančit, ale navštěvovala jsem je se skřípěním zubů a když jsem mohla, tak jsem se ulejvala. Od té doby mne neoslovovaly ani plesy, ani jiné candrbály. Halt mám jiný způsob života. Raději venku v přírodě.

Včera jsme díky celodenní odstávce elektriky v naší vísce a díky E.ONu, ujeli do přírody a za poznáním kousek dál, na okraj Vysočiny, za Černou horu. Fotky ze včerejška jsou tady

http://dig.rajce.net/Lysice_a_Kozarov

Musela jsem fotit většinou mobilem, protože jsem nechala SD kartu doma v počítači. Mobilování mi moc nejde, neb špatně vidím na LCDéčko a navíc můj mobil nemá antiklepku. Musela jsem šetřit místem na vnitřní kartě foťáku, no prostě fotonervy :-) .

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Sedláková 6.9.2017 10:39

Do tanečních jsem chodila.

Bylo mi sladkých 16let a byla jsem v prváku na střední škole.

Vzpomínám na to ráda, ale mnoho z taneční výuky ve mě nezbylo.

Tančit s manželem nechodíme. On má od dětství kratší jednu nohu a i když zvládl co se dalo, tak tanec a jízdu na bruslích ne.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Iva 6.9.2017 10:13

Do tanečních

jsem chodila v České Lípě. Ale nebavilo mě to, jedním z důvodů bylo to, že jsem nechodila se svými spolužáky - dojížděla jsem do školy skoro dvacet kilometrů, naši nikdy neměli auto a tak jsem nemohla chodit do kurzu v pracovní dny. Dokonce z prodloužené jsem musela šlapat od vlaku domů (s mátí) přes čtyři kilometry. MLP netančí, nikdy jsme na nějakém plese nebyli.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Lída 6.9.2017 9:37

Jéé

taneční, těch jsem si užila!! Základní, pokračovačky i speciální(podmínka stálý tanečník - Vláďa), vše absolvované v Radiopaláci u tanečního mistra Oplta. Krásný časy to byly. A potom odpolední čaje v Lékařském domě, v Národním domě na Vinohradech, na Žofíně a tak různě :-) Jen Fučíkárnu jsem neměla ráda, tam to bylo jako na nádraží! A pak jsem z Prahy odešla. vdala se a tancovala už jen okolo plotny a okolo dětí. Ale i to bylo hezký! Ale na svou "taneční kariéru" moc ráda vzpomínám.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Jenny 6.9.2017 9:10

Oóó,

to se vynořilo vzpomínek.:-)Do tanečních jsem chodila ráda,měly jsme se spolužačkou stejné šaty, bílý piket s černými puntíky a něco na střídání. Taneční mistr Liebiger byl impozantní známá postava, tančil se svou dcerou a my vděčně klopýtali v taktu foxtrotu a jiných tanců. Můj tanečník byl bohužel stálý neb kvůli mně absolvoval taneční již podruhé, já to nevěděla a ani si toho nevážila,hihihi.

Naštěstí Pepa tančil dobře a protančili jsme se až do tanečního kroužku a předváděček na plesích. Takže za mně, dobrýý. Základy společenského chování patří k vzdělání ,jen mladí pánové v tanečních hodinách připomínali spíš dostihové koně kombinované s útěkářem Kájinkem. :-) Renato, díky!!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Miki 6.9.2017 9:05

Jé taneční :-)

Ty svoje jsem bohužel kvůli operaci nedokončila a bylo mi to moc líto. Tou dobou ségra uměla už perfektně šít a tak jsem měla na závěrečnou kolonu nachystané nádherné šaty z burdy. Zato dcerunka byla tak nadšená, že s celou partou šli dva roky po sobě. Vtipné bylo, že tancmajstr, který učil ji, učil už i MLP a dokonce i moji maminku :-))).

S MLP jsme zamlada párkrát na plese byli, ale dost brzy to ustalo. Teď si spíš užívám takové ty klasické vesnické bály, kam jsme s flamencem zvány jako "kulturní vložka" :-) Většinou tam s holkama zůstaneme dýl a zatančíme si aspoň tu modernu.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Inka 6.9.2017 8:21

Děkuji Renato

potřebovala jsem se zasmát....

Já do tanečních nechodila, neb jsem v době tanečních neměla standardní postavu tanečnice a hoši se za mnou ohlíželi spíše pobaveni. Nedalo se předpokládat, že bych - při tehdejším nedostatku tanečníků - nějak mnoho natancovala. Kupodivu do tanečních nechodily ani moje děti, což mi trochu líto bylo...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Yga 6.9.2017 8:21

Jó taneční!

Taky jsem chodila, ale nějaké extra zážitky si nepamatuju. Snad jen to, že tenkrát jsem bydlela na intru a chodit pěšky z centra Břeclavi do Staré, kde na Obecňáku produkce propukala, v zimě a v tanečních střevíčkách bylo o zdraví (:o)).

Jinak bych docela ráda chodila do tanečních pro dospělé, ale Jeník je zásadně proti - ty svoje tři taneční kroky považuje za dostatečné a dokáže je použít jak na polku, tak na valčík, tango i mazurku a ploužák (:o))))!

Na taneční merendu chodíme dvakrát ročně - tancovačka na Den železničářů (je to něco jako čaje blahé paměti, ale pár polek se tam najde) a ples železničářů - v sále klasická dechna "na Vlachovce", v předsálí cimbálka a v patře disko - tam si vybere každý.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

K. Holubová 6.9.2017 8:19

Tančit umím

i bez tanečních. Byla jsem tam asi 3x. Vzhledem k tomu, že jsem trpěla od narození těžkým exémem (dodnes mám zjizvené ruce), tak šaty s dekoltem, obnaženýma rukama atd. jsem odmítala. Styděla jsem se. V roláku a dlouhých rukávech to do tanečních nešlo. Krom toho můj první tanečník byl fakt dokonalé střevo, ovšem netuším, jak se mu dařilo neustále mne oslovovat. Když už to přerostlo v to, že mne vytrvale zval na rande a jeho otec (velmi milý člověk) si přisedl k mé mamince a začal se jí dvořit, jsem to vzdala natrvalo peníze nepeníze. Tančit jsem se naučila doma a tančím celkem ráda. Ovšem na plesy nechodím - nemám s kým a když už, tak jsme chodili na moravský, country, hasičský v Krkonoších apod. Rozhodně by mne nikdo nedostal na nějakou snobárnu.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

T. Zana 6.9.2017 8:11

Tak to já jsem z druhé strany spektra :-)

Pohybově nijak extra nadaná, navíc z generace, kterou hudba v tanečních vyloženě bolela :-)

Vždycky jsem záviděla klukům, kteří se tiše ulili někam stranou, aby tam kecali a smáli se (nejspíš nám tančícím).

Synkovi jsem jasně a důrazně řekla, že s ním tančit rozhodně nebudu :DD

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Matylda 6.9.2017 8:00

Tak do tanečních

jsem samozřejmě chodila a Mušketýr taky. Naučil s etam tančit polku atletickým způsobem- třemi skoky kolem celého sálu a kondička je nutná. Až tady na vsi jsme se naučili tancovat tu "Vlachovku", protože tímhle způsobem lze na hodech tancovat až do rána.

Pokud se nám chce, tak na nějaký ples jdeme, ale spíš na tancovačku u nás na vsi. Tady bývá většinou hudba "tři na tři", tedy chvíli moderna, chvíli klasika. Letos to bylo i na hodové zábavě, kde jsem očekávala dechovku- a tancovat s okrojovaným mladíkem na "Jahody mražený" se mi nechtělo, tak jsme nešli.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Š. Matyášová 6.9.2017 7:29

chtěla jsem utéct už z té první hodiny...

taneční mistr pan Černý, si zákeřně vybral na předvádění korza a komunikace, ze všech holek zrovna mne. Měla jsme šaty barvy přezrálého manga,se stojáčkem s malým kanýrkem a sedlo na knoflíčky místo obnaženého dekoltu, pak šaty splývaly a dole přecházely do kanýru, rukávy byly hodinkové, pamatuju si i cenu,360,-Kčs a byly z jugodovozu. Nevím, co ho to napadlo...asi tušil,že toužím být úplně někde jinde. Matka se na balkoně Muzea dmula pýchou,já se dole toužila propadnout do horoucích pekel. představa, že po tomhle "ántré", pro mne nikdo nepřijde a já tam zůstanu na ocet, byla šílená. Tancmajster se uklonil, představil se, , já s euklonila,představila se jemu, pak mi nabídl rámě a vyzval mne ke korzu. Chvíli jsme kráčeli po smekavých parketách a on mne nechával získat jistotu chůze na zlatých střevíčcích s vyšším podpatkem. Poté jsme s ezastavili,on požádal hudbu a začal valčík. Uměl vést dokonale. Několikrát jsme obkroužili sál. Při tanci jsme zpozorovala mistrovou paní Černou,jak i ona brázdí parket s mladíkem v obleku. Efekt počátku tanečních se dostavil.Když to šlo nám, naučej se to i ostatní.Mistr mne doprovodil na místo, jak hudba dohrála. Poděkoval,usadil mne,uklonil se a odešel za manželkou do středu parketu,aby sdělili všem, že takto se zadává,takto se hovoří a takto se tančí. A vyzval pány,aby se zadali...můj tanečník,ke mě dojel ve skluzu po kolenou,jen aby všechny ostatní předběhl. O tom, jak se v tanečních,hrála hra :král opic..o tom snad někdy v článku tady...až vyhrabu fotky z tanečních....

• reagovat
• nahlásit příspěvek