Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996Diskuse k článku
MLSOTNÍK: Moje první vaření
Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
|
O. Joklová 25.8.2017 11:44Re: Sharko, abytooooooooooooooooo :-DDDDDD |
|
A. Bytová 25.8.2017 11:43Re: hezký den Ygo, dík, já se tedy po nějaké té "brutalitě" poohlédnu. :) |
|
|
O. Joklová 25.8.2017 11:43moc milá vzpomínka sharko a velice dojemná - jak jsi chtěla aby maminka měla po návratu domů teplou večeři... a ona se k tomu skvěle postavila, když prostřela nejlepší ubrus :-))))) u sebe si to nějak nepamatuju, ale doopravdy vařit jsem asi začala nejspíš taky až ve vlastní domácnosti, jako řada jiných tady... vařím docela dobře, ale nějak extra mě to nebaví, bohužel... a teda nejsem zrovna experimentátor, asi vařím furt dokola ty samý ověřený recepty dobře a ráda vaří Kačka, která začala ve čtrnácti, kdy já jsem lehla a s ochromenou nohou jsem ležela na gauči a vydávala instrukce - a ona vařila... pak už se postupně naučila i sama |
|
|
A. Bytová 25.8.2017 11:39Sharko, až jsem se ňák dojala skrzevá ten slavnostní ubrus. K vaření jsem prvně přičichla s babí, ale ona mě k ničemu nechtěla moc pustit a navíc byla "dle mne" naprosto umanutá ohledně hrnců. "Tohle je hrnec na brambory, kolikrát ti to mám povídat, a tenhle na rejži." A tak mě z kuchyně postupně vypudila. :) Avšak nedávno jsem se přistihla, že nepříčetně vřeštím na člena domácnosti - "šiši polož to, TOHLE je hrnec na polívku!" :D |
|
T. Zana 25.8.2017 11:15Moc hezká vzpomínka S námi bydlela babička, taky jsem s ní vařila. I když k tomu vaření mě moc nepouštěla, spíš jsme spolu pekly. Její buchty, bábovku a koláč dělám dodnes :-) |
|
Š. Matyášová 25.8.2017 11:02Re: jako matka pochopitelně víš co tam bude chodit lidí? Jen se to rozkřikne... |
|
Z. Jenny 25.8.2017 10:47Sharko, moc hezká a milá, velmi milá, vzpomínka. Maminka se zachovala krásně a dcerunku pochválila. To já jsem se jakživ žádné pochvaly od rodičů nedočkala. Mně a kamarádku učila vařit její maminka u nich doma a to abychom se zbůhdarma neválely v knížkách, nehrály karty, nemluvily o klucích, nelítaly po městě či stadionu atd. Začínaly jsme gulášem, protože ten byl podle paní F. nejdůležitější. :-) Pak přišlo na zelí, maso,koláče atd. Do dnes jsem jí za to vděčná i když zkušenosti teprve dělají kuchařku. MLP a děti si nikdy nestěžovali, jen chválili a kamarádům jsem taky vařívala ve velkém. Dnes vařím pro dva a většinou neutrefím míru a tak máme na vařeno na dýl. :-) Jen minutky mizí závratnou rychlostí. Taky ráda experimentuji ale to si netroufám dávat v plénum. |
|
Z. Inka 25.8.2017 10:25Re: jako matka pochopitelně No, jestli to budeš využívat jako teď, tak to si moc nezavařím |
|
|
Z. Inka 25.8.2017 10:25Re: jako matka pochopitelně Alex, vzhledem k tomu, že Bimbo trpěl s žaludkem už jako mladý, moje kuchyně se tomu přizpůsobovala. Ale ty recepty fakt hledám kvůlivá tloustnutí, díky péči Bimbo se žaludkem problémy už leta nemá a letos dokonce vyzkoušel i lečo, které miluje a 30 let ho nejedl, protože mu vážně nedělalo dobře. Ale protože opravdu rád dobře jí, nějaká ta kila se lety nabalila a tak předpokládám, že pokud se chci věnovat své vařící vášni, musím opatrně |
|
|
Š. Matyášová 25.8.2017 10:07Re: přesně tak Alex a i ta poválečná,taky skoro nic nebylo.... |
|
Z. Yga 25.8.2017 10:02Re: hezký den Jéje - to jsem si opět připomněla krásné povídání od brutus Abyt a navíc i ta diskuse byla veselá. Je na čase, aby Abyt po nás zase nějakou tou brutalitou hodila (:o)). Jinak přeji krásnou oslavu a že diamantovým rodičům přeji krásné další společné roky. |
|
Z. Olčava 25.8.2017 9:56Sharko, to je moc hezká vzpomínka, při čtení jsem se smála, usmívala a nakonec i na slzy došlo. Já si nevzpomínám na svoje první jídlo, tak nějak jsem do toho vaření vklouzla už jako holka, maminka chodila z práce a to už jsem mívala rozvaříno (tedy jako, že už jsem začala) a s maminkou jsme dokončovaly. A když jsem chtěla maminku překvapit, tak jsem vytřela a když přišla z práce, tak jsem dělala jako že nic, ale tak strašně jsem se těšila, až si toho všimne a pochválí mě. Nebo jsem umyla okna, jenže to nebylo moc vidět, neboť když maminka přišla z práce, už byla tma. A mě při téhle vzpomínce jímá hrůza, protože jsme bydleli v pátém patře, okno jako hrom a já stála na šicím stroji (tedy na tom stolku, stroj byl zapuštěn), co byl pod oknem a vůbec mi to nepřišlo. Dneska mi dělá potíž umýt okno v druhém patře, stojím na zemi a nejraději bych u toho měla horolezecké jištění. |
|
|
Z. Yga 25.8.2017 9:47Re: Můj první pokus Jejda Alex, u nás jak přes kopírák - teda ne u mne, ale u naší Terky. Dokud žila doma, tak si uvařila maximálně rýži s oliváčem a semínky (toto jídlo byla schopna jíst půl roku bez přerušení), jinak žila jen koňmi. Ale jakmile začala bydlet s přítelem - ejhle krupice, kynuté knedlíky a honzovské buchty jak od Magdaleny Dobromily (to já je vůbec nedělám). |
|
|
Z. Lika 25.8.2017 9:42Re: hezký den Jen pro vysvětlení, nač s Sharkou narážíme :-) 1url.cz/htZHu |
|
A. Lex 25.8.2017 9:34Re: Sharko, to je ta válečná generace! On ten šílený nedostatek surovin na přípravu jídla, naučil ženy skvěle vařit " z ničeho". Stále si pamatuji, co mi vyprávěla moje babička, která prožila obě světové a byla skvělá kuchařka a hospodyně. Ta musela ve válečných letech ovládat kouzla. |
|
|
Š. Matyášová 25.8.2017 9:33Re: Můj první pokus že by Alex platilo to o lásce a žaludku? :-D je krásný být s někým tak dlouho,nenudit se s ním a ještě to tak upřímně napsat.... |
|
|
A. Lex 25.8.2017 9:22Re: jako matka pochopitelně Inko, přesně! Také hledám odlehčená seniorská jídla! :-) ! On žlučníček, žaloudeček a slinivka už nejsou to, co bývalí. |
|
|
A. Lex 25.8.2017 9:17Můj první pokus s vařením byl také tak nějak v osmi letech a byl to bramborový guláš. Také kuchyň vypadala jako po výbuchu, já jsem ještě stihla umýt nádobí ve studené vodě. Ale i mně se dostalo ocenění od obou rodičů :-) . Tahle aktivita mne opustila na dlouhou řadu let. Měla jsem zájmy v konírnách a u psů. Vařit jsem začala až jsem se seznámila s mým mužem, začali jsme spolu žít a v říjnu to bude už čtyřicet let. |
|
|
Š. Matyášová 25.8.2017 9:08Re: Vařit jsem se učila nerada Matyldo,na kuchařským učňáku začínají loupáním a krájením cibule...asi proto,pak vaří rádo jen několik vyučených... |
|
|
Š. Matyášová 25.8.2017 9:07Re: ano,taková sekyrková polívka....to je skvělý jídlo :-D ne, vážně, ze zbytků nebo z mála, dovedla a dovede vytvořit chutné jídlo... |
|
Z. Matylda 25.8.2017 8:53Vařit jsem se učila nerada protože ta pomoc obvykle spočívala v "oškrabej brambory", což člověka nic nenaučí a je silně netvůrčí, a tak jsem zdrhala při první příležitosti- třeba když se mamka otočila :). Ale když už jsem v té kuchyni byla, tak jsme přece jen něco odkoukala, ale myslím, že v kotlíku nad ohněm jsem uměla vařit dřív než na sporáku, tábory člověka naučily :)O prázdninách u babičky jsem se učila tradiční bramborové jídla, ovocné knedle a kynuté těsto, ale pořádně jsem se to těsto naučila stejně až jako dospělá, kdy jsem pochopila, že to nejde žádnou super pomůckou urychlit ani přechytračit, tam je potřeba klasický postup a dostatek času.... |
|
|
Š. Matyášová 25.8.2017 8:46Re: jako matka pochopitelně a já proč si s celou Tvojí rodinou ,tak rozumím :-D až budeš v důchodu,tak se těším, jak otevřeš hotel Inka a to i pro lidi (zatím je kočičí a na ulici) a vaříš jen pro rodinu a známé...to budou fronty, už od rána... :-D |
|
|
Š. Matyášová 25.8.2017 8:44Re: hezký den a pozor na zuby :-D |
|
|
Z. Maw 25.8.2017 8:30tak to je opravdu dar uvarit z niceho skvele jidlo a jiste se to hodi:) |
|
|
Z. Lika 25.8.2017 8:21Re: hezký den Tak to budou diamantové koláčky :-) Přeji hezkou oslavu. |
|
|
Z. Inka 25.8.2017 8:11jako matka pochopitelně trnu, že se Ti nic nestalo... Asi bych byla stejně šťastná jako když jsem zjistila, že Kuba zkoumá hořlavost všeho, co najde.... Vaření - to mne nějakým způsobem popadlo a už nepustilo a určitě to neměla na svědomí ani moje rodička, ani její maminka, moje babička. Tatínek vařil takovým tím chlapským způsobem, desatero koření, ale postupy jsem asi odkoukala od něj. Ne že by mne máma odháněla, ale když vařila ona, dělala u toho dalších deset věcí. Poprvé myslím že to bylo na střední, ale nejvíc jsem se naučila na začátku manželství. Vařit někomu, kdo rád jí je mnohem lepší než vařit. No a když máte pár kroků nucený výsek, brambory deputátní, kamarádi místo práce sedí na rybách - to máte zdroje kvalitních surovin. Už nikdy jsem neupekla tak dobrý roastbeef jako tehdy, neb jsem ho pekla ze tří kil roštěné a ten byl. No a když už mne to vaření chytlo, díky dvěma skautským oddílům plným hladových vlčat a světlušek jsem ještě dopracovala pečení. Dneska hledám odlehčující recepty pro obézní důchodce, které jsou chutné a těším se na dny, kdy se budu moct vaření opravdu věnovat |
|
|
Š. Matyášová 25.8.2017 8:00Re: Tvoje máma geniálně Milá Liko, máš ruční starej mlejnek na strouhanku? tak si usnadni práci,skvěle se na něm strouhá mrkfa i další kořenová zelenina i sýr typu cihla.. |
|
|
Š. Matyášová 25.8.2017 7:59Re: Milá Sharko, Milá Ygo, na česnečce není co zkazit,leda přesolit...asi by ji nějak zachránila..taky ji mohla zcedit a honem uvařit vodu a dodat potřebné ingredience, když mě poslala s košem a u nás jsou popelnice dost daleko ,takže by to nějak stihla:-D Ta historka o dlažkách je super :-D Kynuté nedělá , jak jsme již několikrát zmínila,já a kynuté si nerozumíme..z droždí tak pomazánku nebo knedlíčky.... |
|
|
Z. Lika 25.8.2017 7:57Tvoje máma geniálně vystihla tvůj osobní dějinný milník - a patřičně ho s tebou oslavila. Milovala jsem, když jsem mohla při vaření nějakým tvůrčím způsobem pomáhat. Co jsem nenáviděla, bylo "oškrabat mrkfu" - jak jsem byla malá, připadalo mi, že je mrkví nekonečná hromada. A potom to strouhání! Připadalo mi to jako těžká práce. Ten dojem "těžká práce" při mrkvovém salátu mi přetrval až do středního věku, kdy jsem si salát zopákla a s úžasem zjistila, že mám mnohem větší sílu a vzhledem k dospělé výšce se můžu mnohem líp do struhadla opřít. Takže bude mrkvový salát :-) Děkuju moc, Sharko. |
|
|
Z. Yga 25.8.2017 7:34Milá Sharko, dojemné první vaření - a je fajn, že to nakonec dobře dopadlo. Jenom si říkám, co by maminka dělala, kdyby ta polívka nebyla dobrá ... U nás se chválilo za snahu - i když ... první "pomoc mamince", kterou vymyslely moje starší sestřičky (já ještě byla za komínem), bylo umýt verendu. Ta byla dlážděná velkými dlaždicemi (měly zelenou barvu - ještě je mám před očima) a tak děvčičky myly a myly. A protože byly ještě malinkaté (tři a dva roky - hlídali je stařeček a ten byly rádi, že se děvčičky tak hezky a potichu hrají), tak vodu na tu dlážku měli v noční váze (po našem v kakáču) a hadr na podlahu byl taťkuj kapesník. Když přišli živitelé z pola-rola, otevřeli dvérca na verandu a vyhrnula se potopa (:o)). "Já nevím, proč se to mamce nelíbilo, dyť na každou dlaždici jsme si dávaly čistou vodu!" dodnes vrtá hlavou starší Máničce. A mladší Danuška dodává "Jo, a tu vodu jsem musela zase nosit já!" A k vaření - tak vařit jsem se naučila tak nějak postupně, a spíš odkoukáváním. Ale když jsem byla už na měšťance (od šesté třídy výš), tak než došla matička z práce, musely být uvařené minimálně knedle (poctivé kynuté a pěkně nadýchané) a často i celý oběd. A do dneška vařím tak, jak jsem se to naučila v dětství. |
