29.3.2024 | Svátek má Taťána


Diskuse k článku

HISTORIE: Odvaha našich předků je inspirující i dnes

K dnešnímu setkání jste vybrali dvě důležitá výročí, vzpomínku na narození prezidenta Edvarda Beneše a připomenutí atentátu na Heydricha. Dovolte mi k oběma těmto tématům říci pár slov.

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
Š. Hašek 1.6.2017 9:46

Re: Pěkně napsáno.

Také si to myslím.

Š. Hašek 1.6.2017 9:44

Re: K tomu Benešovi mám trochu výhrady.

K presidentu Benešovi mám stále méně výhrad. Vysvětlím.

Po všech těch hrůzách druhé války (začala za diváckého přihlížení Británie a Francie) muselo dojít k tomu, že si velká část občanů (nejen v ČSR, ale i v Evropě) začala klást docela jednoduchou otázku: Jak tedy dál, když ta slavná demokracie nedokázala zabránit válce a šílenému vraždění a plenění (Polsko, zejména SSSR)??

Nechtěl bych být v kůži presidenta Beneše, ostatně po bitvě každý generál.

Umím si představit docela dobře tu vlnu levičáctví (nemusíme hned mluvit o bolševismu), která se rozlila Evropou. Zvláště, když německý nadlid si bolševismus pozval až do Berlína.

President Beneš "ve spoustě věcí vůbec nejede", jako představitel malinkého státu často "pouze přihlížel". A snažil se, dle možností. Detaily nechávám stranou, o ty se totiž postarala Gottwaldova banda.

O. Dvořák 1.6.2017 9:40

Manifest nacionalismu

Proč ne, pan exprezident má na takový názor právo. Ale ať netvrdí, že není nacionalista, až mu to někdo připomene.

J. Vlček 1.6.2017 9:30

Re: Eda a Vašek

Pane Jelínku, je vidět, že k výborné napsanému článku autora, neumí singl Jelínek napsat nic jiného, než pitomost, což ostatně ve vašem případě není ojedinělost.

M. Prokop 1.6.2017 8:57

Re: A opakem

Já.

A nezazlívám mu ho.

Horší byl Pithart a "slyším trávu růst".

M. Prokop 1.6.2017 8:55

Re: Beneš by, dle mého soudu,

V roce 1938 nemohl uspět. V roce 1948 asi taky ne, ale bohužel k němu dost sám napomohl.

Ta otázka je provokativně pitomá.

M. Prokop 1.6.2017 8:53

K tomu Benešovi mám trochu výhrady.

Byl dobrý jako Masarykův ministr, jako president už méně. S Mnichovem nic dělat nemohl, se Sovětským svazem a se Stalinem toho udělal až příliš.

Dějiny by nezměnil, ale mohly mít důstojnější průběh (na výsledek, jako Finsko a Rakousko si pomýšlet netroufám, ostudný počet voličů komunistů v roce 1946 a vůbec vznik NF Beneš nezavinil, jen spoluzavinil).

D. Stirský 1.6.2017 8:35

Ano, Beneš byl v mnohém Klausovi podobný.

Byl velmi pracovitý, houževnatý, hodně sebestředný: JÁ jsem vždycky říkal, že... Lnul silně k Moskvě, prohlédl až těsně před smrtí. U Beneše i u V. K. také nelze nevidět silný vliv manželek. Čím se Beneš lišil od Masaryka? A Klaus od Havla? Masaryk a Havel byli pro mnohé (a dosud také jsou) i autoritami morálními, zamýšleli se nad obecnějšími otázkami lidské existence, apelovali na pravdu, na morálku. Výroky typu "nebát se a nekrást" či "pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí" u Beneše a ani u Klause nenajdeme. Benešovy zásluhy o vznik samostatného čsl. státu jsou neoddiskutovatelné. Stejně jako se V. K. uměl dohodnout s Mečiarem na poklidném rozdělení republiky, na což často zapomínáme a nebo to umíme jen přihlouple kritizovat.

E. Erat 1.6.2017 8:16

Pěkně napsáno.

J. Jelínek 1.6.2017 8:05

Eda a Vašek

To by tedy bylo duo.

D. Stirský 1.6.2017 7:44

Beneš by, dle mého soudu,

velmi, velmi, velmi kontroverzní postava. Kalusovi musí být sympatický svojí houževnatostí a pracovitostí, což mu upříti nelze. Jenže dvakráte neuspěl: V r. 1938 a v r. 1948. Navíc byl až patologicky mstivý, podobně jako je dnes Zeman. Po r. 45 nezabránil perzekuci mnoha lidí ze strany komunistů, byť mohl. A obdivoval se, stejně jako Klaus a Zeman, mocnému slovanskému dubisku na východě. Také byl dosti sebestředný, stejně jako Klaus. S čím souhlasím, je hodnocení atentátu. Hrdinský čin par excellence. Byť jsem slyšel i tuto provokativní otázku: Nechyběli nám lidé povraždění za 2. heydrichiády v r. 1948? Nebylo jich mnoho (ve srovnání s hrůzami války), ale šlo o lidi, kterých nebývá mnoho v národě(skuteční vlastenci, hrdinové, pár desítek či stovek skutečné národní elity, čili pěkně česky: výkvětu toho nejlepšího z Čechů, Moravanů a Slezanů).

J. Babička 1.6.2017 6:54

poznámka.

Co jsem četl o Benešovi od jeho přátel co ho znali, tak se shodují, že Beneš byl veskrze levicový člověk. To mu také zabranovalo vidět Sověty realisticky a jak přiznává ve svých pamětech, nakonec Stalinovi naletěl. Gen Moravec, jeho spolupracovník o něm píše, že jak byl Beneš chtrý tak si neuvědomoval, že je představitelem malého národa a jeho možnosti jsou omezené. A tak se snažil jednat s moctnostmi jako rovný s rovným.

A nezapomente, že když jednal se Stalinaem a skomunisty, tak to byl jiný člověk než před válkou. Když měl jet do Moskvy, tak u trpěl mozkovou mrtvici, takovou, že na dva dny přestal vidět. Jednání muselo být odloženo. Jenže jak mu to pak myslelo? Když v 48 jednal s komunisty, tak to již byla po několika mrtvicích jenom troska člověka. A lpěl zatvrzele na moci, ,když na to již nestačil.

J. Babička 1.6.2017 6:42

Re: A opakem

Kdo pamatuje na jeho prohlášení, že nikdy nebyl antikomunistou.

K. Vážný 1.6.2017 3:05

Beneš?

E. Beneš se jistě velkou měrou zasloužil o vznik ČSR. Jeho potíž byla, že ustrnul ve své zahraniční politice v Versailles a v Trianonu a málo vnímal, že protiněmecká rétorika i politika už v druhé polovině 20.let nebyla na pořadu dne. Zůstal iracionálním nacionalistou.

Problém TGM byl, že ho vnucoval prakticky do každé vlády, jako ministra. Proto EB prakticky "ukradl" vedení národně-socialistické, ale i ve vládě panské koalice, kde nár-soc. jako socialistická strana nebyla, byl alespoň jako "bezpartijní" MZV. Rozhodně nepřispěl nějakému česko-němecekému narovnání za první republiky, ale ani k dosažení lepších vztahů s ostatními sousedy (hl. Polskem a Maďarskem). Marně ho premiér Švehla varoval, že při požáru je třeba aby hasili blízcí sousedi a ne dalecí příbuzní. Při dojednávání Rýnského garančního paktu pro Belgii a Francii se mu již nepodařilo dojednat garanci našich hranic Německem. Místo toho měla nastoupit arbitráž vítězů WW1, což se nakonec v poněkud perverzní formě v Mnichově stalo.

Za třetí republiky by bylo potřeba nikoli někoho, kdo podporoval a vyhlašoval retribuce, ale spíše spravedlnost, zákaz excesů a v přijatelné míře postupný smír. Retribuce vůči Němcům ovlivnili vlastní vnitronárodní retribuce ve směru nespravedlnosti a ty pak nástup komunismu. Ostatně moskevsko-košická epizoda vlády k ničemu jinému nesměřovala.

P. Dvořák 1.6.2017 2:54

Re: A opakem

Ještě že na něho nejde svést, že pro svoje zvolení nechal na WC zatknout poslance. Na to byl jiný expert.

Z. Susnar 1.6.2017 2:50

Re: A opakem

:):):)

D. Novak 1.6.2017 0:24

A opakem

je Václav Klaus. Velký bojovník proti marxismus. Nejprve byl vězněn v trezoru Státní banky Československé, poté byl za svoje postoje mučen v Prognostickém ústavu a vrcholem boje proti marxismus bylo plazení po čtyřech před Grebeníčkem (nikoliv seniorem) před volbou prezidenta.... .