J. Jurax 30.5.2017 1:43

No, při vší úctě,

tady si autor problematiku španělské občanské války trochu ohnul a přizpůsobil, aby mu to pasovalo do kýženého závěru. Kupříkladu že republikánská vláda byla podporována taky Francií Lidové fronty (i Ferák létal na francouzských bombardérech Potez 54 - viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Potez_540 - a byl v něm sestřelen nad Malrkou a posléze vyměněn v rámci výměny zajatců), velitelem bombardovací eskadry republikánů byl spisovatel André Malraux (román Naděje), později v letech 1945 – 1946 působivší ve funkci ministra informací ve vládě Charlese de Gaulla a v letech 1958 – 1969 ministra kultury.

Ferák zahynul při přepravě ze SSSR k čs. leteckým jednotkám ve Velké Británii v konvoji z Murmaňska - přežil potopení britského křižníku Edinburgh torpédovaného ponorkou, nalodil se na křižník Trinidad, na němž byl zabit leteckou pumou.

Jinak spolehlivých údajů o něm je celkem poskrovnu, na netu se dá najít třeba http://forum.valka.cz/topic/view/29724/Ferak-Jan nebo http://www.mocr.army.cz/informacni-servis/zpravodajstvi/demaskujici-studie-z-vhu-o-_uzasnem_-ferakovi-vysla-i-ve-spanelsku-78256/

• reagovat
• nahlásit příspěvek

A. Alda 29.5.2017 12:11

To je jako s tím Krieglem.

Akorát tomu strana v roce 1968 uhnula ostře doleva rychleji, než se na to stačil připravit. Ale vítězové byli velkorysí - nejen, že ho nepopravili, ale dokonce ho ani nezavřeli.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

P. Vaňura 29.5.2017 11:29

Ono je to ještě jinak, "republikáni" totiž nezačali

vraždit a vypalovat kláštery až roku 1936, ale už po vzniku republiky roku 1931. Roku 1936 se situace ale vyhrotila tak, že přiměla armádu k zásahu!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

P. Burda 29.5.2017 10:38

Pan Frýbort se mýlí

nikoli od Husitských válek, ale patrně "odjakživa" byl dobrý úmysl cestou ke zlu. Samozřejmě, že ne každý dobrý úmysl - a možná, že ne ke každěmu zlu - mají spolek.

Jinak považuji článek za velice trefný. Volba ze dvou velkých zel, ale ve Španělsku vyhrálo to menší.

Franco, ač diktátor a původně i fašista, dostal dosti zaostalé Španělsko mezi průmyslově vspělé státy. Gottwad a jeho pokračovatelé dostal jeden z nejvyspělejších států světa mezi rozvojové. (Ano, učili nás, že jsme ti nejpokrokovější, ale věřili tomu alespoň soudruzi z ÚV KSČ?) Španělsko jsme po desetiletí od pádu Gottwaldových učedníků dohnali ve výrobě automobilů - taky si u nás dělají auta jiní. Kdy doženeme Španělsko v ostatních hospodářských ukazatelích? Nejen tabulkových, ale i skutečných?

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Štrobl 29.5.2017 7:58

Jen bych doplnil

Nejpovážlivějším rysem celého vývoje byl rychle rostoucí vliv komunistů. Získali při volbách v roce 1936 jen sedmnáct poslanců – mezi nimi Dolores Ibarruriovou, zvanou La passionaria (vášnivá), která prý prokousla jednomu knězi hrdlo – a tak zorganizovali 5. dubna puč. V násilnostech vedla militantní levice složená z mládežnických pouličních gangů, anarchistů a revoluční marxistické strany (POUM). Z mládežnických gangů se rekrutovali sadističtí vrazi, kteří se později za občanské války dopouštěli nejhorších stalinských zvěrstev. V květnu anarchisté a členové POUM začali obsazovat továrny, zemědělci zabírali velké statky a rozdělovali si půdu. Zároveň docházelo k ukrutnostem a zvěrstvům, kterým nová republikánská policie zvaná úderné gardy, buď nečinně přihlížela, nebo se k nim připojovala. Civilní garda nesměla opouštět kasárna a většina armády byla poslána na dovolenou. V červnu již činil seznam zločinů těchto levicových tlup 160 vypálených kostelů, 269 převážně politických vražd, 1 287 případů násilného napadení, 69 demolovaných kanceláří politických stran, 113 „generálních stávek“, 228 dílčích stávek, 10 vyrabovaných redakcí. Protože vláda na toto řádění nereagovala, poskytly stížnosti konzervativním velitelům onu „řádnou občanskou podporu“, kterou považovali za předpoklad k zásahu. Poslední kapkou bylo, když se 11. července našla mrtvola pravicového politika Calva Sotela, kterého zavraždily levicové úderné gardy jako odvetu za zabití dvou svých příslušníků pravicovou skupinou.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Babička 29.5.2017 4:47

moje poznámka

Nejen pan Frýbort, on s tím španělskem se dostal u komunistů do maléru i Hemmingway. A prohlásili o něm, že ve svém románu "Komu zvoní hrana" hrubě překroutil skutečnost a v zájmu západních imperialistů pomluvil republikány. Popisuje tam v jednom odstavci, jak komunisté vyvraždili všechnu buržoasii ve vesnici, včetně faráře, tím že přinutili ostatní proletářské vesničany, aby je ubodali vidlemi a umlátili klacky.

Také v jednom díle se levicový španělský šlechtic, José de Vilallonga, (Hovory s Carlosem, králem španělským) se zminuje o masakru který spáchali komunisté v Madridu.

Ono to bylo tak. Franco prohlásil, že Madrid padne, protože na něho táhnou jeho 4 kolony se všech světových stran a že má ještě pátou kolonu přímo v Madridu. Komunisty v Madridu zachvátila panika a vydali se do ulic zatýkat buržoasii. Úplně stačilo, že měl někdo kravatu, nebo klobouk. Pak je nahnali k tankovému příjkopu před městem, kde je postříleli. Zavraždili tak něco přes 5000 lidí.

Proč to píši. Když nastoupil na trůn, Francem vybraný král, Juan Carlos, tak bylo nutno zlegalisovat komunistickou stranu, aby nové španělsko bylo uvítáno v rodině evropských národů, alespon těch západních. Komunističtí vůdcové žili v exilu v Moskvě a dotyčný šlechtic vyjednával s předsedou španělské komuniistické strany o podmínkách k návratu. A tam uvádí, že mu řekl, o tom, jaké má problémy s tím, že mu v tom masakru zahynulo 5 příbuzných a on slyšel, že tomu dotyčný soudruh velel. Kdepak ujistil ho ten souduh, uvědomte si, že sem byl mladý a takovému mladíkovi by nikdo veleni nesvěřil. Byl jen řadovým střelcem. I rozzářilo se liberální srdce šlechticovo, když se dozvěděl, že je to člověk vlasně nevinný a od té doby jsou přátelé.

Budu pokračovat.

• reagovat
• nahlásit příspěvek