29.3.2024 | Svátek má Taťána


Diskuse k článku

POLEMIKA: Hyperaktivita není zlobení - výprask to nevyřeší!

Nedávno (konkrétně 25.3.2017) vyšel v této sekci článek pana Frýborta s názvem Hyperaktivita, porucha nemocného času. Neříkám, že nemá pravdu v ničem, jistě se shoduji v tom, že fyzický trest úměrný věku dítěte a konkrétní situaci je zcela jistě na místě víc, než 100x opakované vysvětlování, které nepřineslo žádné ovoce. Ale to je tak všechno.

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
M. Polláková 18.4.2017 7:13

Budeme mít školního psychologa

"Nevím, jestli vás diagnóza vašeho syna potěší paní, ale prošetřil jsem jak jeho kantory, tak i jeho a dospěl jsem k názoru, že netrpí dyslexií, ani dysgrafií, nemá poruchu pozornosti a není ani hyperaktivní ani hloupý. Váš syn je prostě jenom takovej malej, sprostej, drzej a línej hajzlík."

Nejdůležitější je nyní k maturitě mít u všech, u těch viz popis výše, potvrzení z pedagogicko-psychologické poradny, aby byl úředně potvrzen zvláštní přístup u maturity.

Jinak těm, kteří to opravdu potřebují se pomůže.

R. Langer 18.4.2017 6:31

Já jsem byl jako malý velmi "hyperaktivní", a pár na zadek mě většinou na určitou dobu dost uklidnilo. Ale ano, nechalo to na mě bohužel trvalé negativní následky v tom smyslu, že si teď myslím, že za nevhodné chování na nevhodném místě musí následovat zasloužený trest. Až tak mě rodiče zdeformovali.

J. Jurax 19.4.2017 0:35

Re:

No jo, takto zdeformovaný se snad do dnešní společnosti ani nehodíte ... a rozhodně to nezkoušejte v politice ... :-)

P. Boublíková 18.4.2017 6:26

Ale...

Vážená paní Medunová, mohu napsat, že paušalizující článek s jednoduchým pohledem pana Frýborta se mi také vůbec nelíbil a váš pohled na problematiku hyperaktivních dětí je mi blízký a rozumím mu.

Jenže každá mince má dvě strany. Po nástupu dcery do školky jsem zjistila, že v její třídě se vyskytuje chlapeček navlas podobný vašemu staršímu synkovi. Měl to "v hlavě nastavené" tak, že na sebe strhával veškerou pozornost učitelek, které byly nuceny se věnovat pouze jemu. Jakákoliv kolektivní práce s dětmi - čtení pohádek, zpívání, kreslení, společné hry - nebyla možná, hošík prudil natolik, že jakékoliv hromadné aktivity zničil. Ba co víc, byl k ostatním dětem agresivní - kromě toho, že je vyrušoval a bral jim hračky je též bil, kopal, štípal... Jednoho krásného dne mi dcera při odchodu ze školky předvedla dokonalý otisk jeho zubů na svém stehně. Zamířila jsem s ní rovnou na zdravotní středisko, kde jsem nechala úraz zapsat do zdravotní dokumentace, nechala si udělat výpis a druhý den jsem ho předala ředitelce školky s tím, že pokud se bude situace opakovat, obrátím se okamžitě na školní inspekci. Netuším, jak to ve školce zařídili, ale od té doby byl od hošíka pokoj.

R. Langer 18.4.2017 6:41

Ano, protože dnes se totiž zaměňuje velice často a ráda za tu "hyperaktivitu" sociopatie. Přitom není zase tak těžké to u dítěte poznat. Ale protože se dnes dospělí musí dětí "bát", je často velkým problémem takové chování řešit.

M. Krátký 18.4.2017 12:40

Re: Ale...

ano - moje vnučka Vanesa chodila do školky od 3 do 4 let - potom už to dál nešlo - společně s ní tam chodila "dívenka" Debora a ta se Vanesce pořád pošklebovala, že ještě neumí správně písmenko R - až to došlo tak daleko, že ji Vaneska nafackovala a přestala do školky chodit - letos to zkusíme do jiné školky - bude už muset - je jí už 5 - hezký den

Z. Rychlý 18.4.2017 1:46

Vy budete raději

100x tolerovat, případně nevidět, i když víte, že jeden trest po třetím vysvětlování by situaci uspokojivě vyřešil. Hloupé. Hyperaktivita jistě může být vyvolaná psychickým problémem na hranici patologie, ale takový psychicky nenarušený, pouze nevychovaný spratek by po čumáku dostat měl, už jen kvůli jeho vlastnímu dobru. Tresty je jistě třeba šetřit, ale nekorigovat nevhodné jednání je chyba mnohem horší. Nemusíte fackovat, takový odebraný smártfoun je trest přímo děsivý, a zatím jen norský Barnevernet ho považuje za důvod ke svěření dítka do náhradní rodiny. To je jádro článku pana Frýborta.

Vy jste asi onemocněla všeobjímající korektností a velebnou úctou k právům dítěte. Jenomže pýcha na vlastní morální nadřazenost předchází pád. Výmluva na hyperaktivitu dítěte může být také zástěrkou vlastní nevšímavosti, či neschopnosti.

Z. Lapil 18.4.2017 11:42

Re: Vy budete raději

Váš příspěvek na mě dělá dojem, že jste četl jiný článek.