19.4.2024 | Svátek má Rostislav


Diskuse k článku

105 PLUS: Síla života

Každý z nás si určitě někdy všiml malé rostlinky, vyrůstající z písku, deroucí se na svět mezi kameny...

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
Z. Jenny 12.4.2017 18:32

Přečetla

jsem až dnes.Budu o všem přemýšlet. Milá Vave, ať už se přihodilo cokliv,vím, že zase vstaneme a půjdeme, to nám bylo dáno do vínku. Snad je to dobře nebo taky možná bohužel,vše stojí hodně úsilí avšak jinak nelze. Hodně sil všem, co jako houževnaté rostlinky vykouknou opět do slunce.

R. Menšíková 11.4.2017 22:59

Přečetla jsem ráno

a přečetla jsem nyní. Moudrá slova...

A. Rgova 11.4.2017 22:26

Šťastnou cestu.

A. Rgova 11.4.2017 22:22

Co tak ponuře Vavi? Prijde mi to ponuré.Nevím čím? Z článku i komentů mi vyplývá nějaká změna. Chtěná? Obávaná?Být to o mě tak už tou nejistotou bych věděla,že změnu vlastně nechci.

Ja tedy o lpěni moc nevim. Dům mých rodičů?Jo.Nejbližší rodina?Jo. Zvířata?Jo.Jinak se kolem mne všechno často rozvíří a po usazení žiji jinde jinak. Každá dekáda jiná.Někdy pětiletka. Co nepoztrácím daruji. Od druhých beru co už nepotřebují. Na věcech mi nelze lpět. Mou prací je druhým pomáhat domovy stavět. Po svém jsem asi zatím dostatečně netoužila. Tak pro mě změny nejsou nijak problematické. Změny zásadní mi vlastně nijak nevadí, asi to tak se mnou má být. Bylo by vlastně fajn mít domek stěhovatelný. Dřevěnou skládanku, ne umělohmotnou potvoru na nápravě.Až poznám dost jedno místo,přeskládat se na jiné. Všechno jinak co pár let s pořád stejnou skromnou domácností. Jo to by se mi vlastně moc líbilo.. Nikdy jsem si nevybudovala dobre bydlo,tak ani nevím jaké to je,když pálí.

Jsme všelijací. Někdy mi připadá jakoby co nebolí nestálo za nic. Proč jen se u všeho tejrat. Hodně by šlo s lehkostí. Nebát se. Z Duny vím,že strach zabíjí myšlení :o). A ne že by někdy nevyhrával. Je nutné pro nové zavírat staré? Leckdy lze nechat dveře otevřené, vyrazit ven,sem tam se ohlédnout a někdy třeba se lze i vrátit.

Z. Vave 11.4.2017 22:03

Děkuju všem

za přečtení i za komentáře. Byla jsem přes den mimo internet a tak se sem dostávám až teď.

Věřím, že síla života nám všem pomůže.

A Hančo, pozdravuj Maričku, prosím, a užij si svůj velký výlet.

E. Šusová 11.4.2017 21:23

Re: Obdivovala jsem

Tak si ten velký výlet užij a Maričku i jejího muže moc pozdravuj. A pokud budeš mít možnost-podrbej Trixie.

T. Zana 11.4.2017 18:36

Re: Obdivovala jsem

Jé, pozdravuj Maričku :-)

O. Joklová 11.4.2017 17:30

hodně těžké téma

a jako škarohlíd ho raději nebudu komentovat, abych neodradila ty statečnější

Z. Hanča 11.4.2017 17:13

Obdivovala jsem

loni i předloni petunie. Měla jsem je ve velkém truhlíku a ve spárách dlažby se zachytilo spousta semínek, ze kterých statečně vyrostly a stačily rozkvést jejich dcerušky. Protože byly tak obdivuhodně životaschopné, dostávaly ode mne svůj pravidelný příděl vody.

Když musí člověk zapustit své kořínky jinde / znovu, je to vždy těžké. Nějaká ta živá voda, třeba ve formě porozumění, podpory nebo dobrého slova, se pak velmi hodí!

A já vám teď zamávám a zítra letím taky přes vodu, přes tu slanou. Když nám to vyjde, měla bych se potkat s Maričkou. Možná někdy nahlédnu, ale spíš ne, tak se tu zatím mějte hezky!

T. Zana 11.4.2017 11:44

Vave!

Držím palce tobě i všem dalším, o kterých tahle stopětka je. Tohle je jedna z věcí, které není snadné psát, natož pak žít.

E. Šusová 11.4.2017 11:33

Vave, to je.........

myslím nejsilnější 105 , kterou jsem já četla. A nějak k tomu nejde víc dodat. A tak přeju - i všem ostatním- aby to přešlapování, které s sebou nese určité obavy a strach, nebylo moc dlouhý a taky, aby ten vítr, který nás popostrčí, byl co nejmíň podobný uragánu, který nás ve vzduchu protočí. Protože to tak bohužel někdy je. Držím palce.

Z. Matylda 11.4.2017 11:17

Ty změny

jsou někdy dost ztuha, ale mohly by být k lepšímu...

Z. Lika 11.4.2017 10:52

Síla života

je jedna z nejsilnějších :-) Je to optimistické, nadějné, ale někdy to dá sakra zabrat. Když na chodníku zakopávám o boule vyboulené kořeny stromů, nenadávám na jednu stranu, ale chválím tu druhou :-)

Z. Jitur 11.4.2017 9:27

moc krásných...

myšlenek a slov, díky za ně. Zrovna před sebou valím problém, kdy si chvíli říkám, že ho nezvládnu ustát, tohle mne povzbudilo, dík

V. Glover 11.4.2017 8:09

Máš pravdu

Já jsem taky kolikrát koukala na nějakou zelenou rostlinku jak se dere ze škvíry v asfaltu ke slunci nebo strom zaklíněný ve skalách jak žije z ničeho a obdivovala jsem, jakou mají vůli žít. S výjimkou kytek co si sázím na záhony, ty naopak vůli existovat nemají žádnou.

Z. Xerxová 11.4.2017 6:14

hezký den

hezké úterý všem Zvířetníkům a zvířátkům :o) těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej. A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp.

A zase ta Vavís... A zase mě nutí hned po ránu hodně přemýšlet. Těžké téma... Moc těžké.