Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996Diskuse k článku
PSI: Procházky se psem
Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
|
Z. Oskarina 8.3.2017 3:46Maričko, dovoluji si Vás tak pojmenovat, protože sleduji Vás a Vašeho muže v dojemném vztahu k Trixie. Ta mi tolik připomíná mého milovaného amstafa, vybarvením, exteriérem, povahou, vším. Tak jsem dnes Vaše vyprávění četla s dojetím, ano, náš staford byl taky "čmuchal" a procházky nebývaly dlouhé, spíš jsem pořád stála a čekala, nebo sledovala, co je předmětem zájmu (mohlo to být ledacos odporné...psí či lidské...). Znám i tu úzkost, když se dělo něco neznámého a on znejistěl, choval se úplně stejně. Zprudka dýchal, nespolupracoval, jen domů, domů. Přitom jsme ho měli od štěněte a byl v naší rodině milován, pevně zakotvený, nevím, co to v nich je:.. S aportem jsme taky neuspěli - odchodili jsme základy poslušnosti, tak nějak to šlo, když nebyl nablízku jiný pes :-). Oni milují rituály, pravidla musí být dodržována -a u vás jsou mazleni, s láskou, péčí a porozuměním pro jejich slabůstky a zvláštnosti. A fotky s odhaleným bříškem - výraz velké důvěry, tu měl hlavně můj muž, ten ho hladil a drbal na bříšku, pod ramínky, pes blažený! Já "žárlila", vyčítala jsem psovi, kdo tě krmí, dává ti vodičku, frolíky a jiné mlsky, léčí ti bebíčka..ale ty ne, páníček je páníček, viĎ! On na mě zíral, a pak se zase rozvalil před mužem. No, já si ty své mazlicí chvilky taky ukradla... Pište, pište! Je to pro mne vždycky, jako by se mi ten náš pacholek vrátil a chvíli jsem s ním ještě zase mohla být! Vaším prostřednictvím! Moc děkuji! |
|
M. Crossette 9.3.2017 17:38Re: Maričko, Milé Oskarino, oslovení "je povoleno", mockrát děkuji za dlouhý a milý komentář! My přesně nevíme, jaké geny Trixie v sobě ukrývá. Ale dost brzy jsme si říkali, že by právě ze staforda mohla něco mít. No a teď mi to tak trochu potvrzujete :) Myslím, že každý, kdo někdy dostane možnost "nakouknout do duše" těchto ras jim prostě musí propadnout! Když jdu večer vedle pro Trixie, často ji najdu spící v její velké kleci(otevřené)zabořenou do péřového polštáře. Jak mě zahlédne, "rozevře svoji náruč", já pozvánku přijmu a natlačím se vedle ní. Ovinu svoje ruce kolem jejího těla a chvíli tam spolu jen tak ležíme. Ona mi blaženě funí do obličeje, chvilkami mokrým čumákem přejede přes celou tvář s občasným přídavkem mini-lízanců. Kdyby se tenhle blažený oboustranný pocit dal měřit, ručička by se určitě vyklonila do +maxima :) |
|
V. Glover 7.3.2017 13:05Příroda Maričko jako vždycky krásně píšeš. Vyvážíte pejsky ven vždy autem nebo máte prostor na vycházjy i v okolí domu? Tady v Anglii není prakticky žádná příroda a u nás v okolí Londýna už vůbec ne, každý londýnský suburb a okolní města seamlessly přecházejí jedno do druhého, kolikrát uvažuju kam bych s pejskem vlastně mohla jít na vycházky, až nějakého budu mít. |
|
E. Šusová 6.3.2017 22:18Ježíš Maričko!! To je tak krásný čtení! Sedím tu jak trubka a usmívám se. Jak šťastnými jste ty dvě feňule udělali. Nejen oni vaše životy, ale stejnou měrou i vy ty jejich jste obohatili. Vážně krása. Přemýšlím nad tím, zda u našich psů je tak výrazný rozdíl ve stylu venčení. Ale řekla bych, že v podstatě ne. Jen docentka Talířová je zatím pochopitelně tou výjimkou, ale já doufám, že se to podaří změnit. Jinak všichni naši zrzaví milovali a milují svižné tempo /ne že by Talinka svižné tempo nemilovala :-D. Všichni naši zrzaví milovali a milují hru s námi a práci s námi /to se Talinka teprve učí, ale pokud ji nevytrhne něco jiného, už si hru s námi taky užívá/ a všichni naši zrzaví chodili a chodí navolno. Tady má Talířka ještě velké rezervy, ale jistých pokroků jest dosaženo. Každopádně má teď vzhledem k hárání stejně utrum, takže to se nepočítá. Maričko-ještě jednou díky za moc prima čtení na dobrou noc. |
|
|
M. Crossette 7.3.2017 1:52Re: Ježíš Maričko!! To je tak krásný čtení! Petro, to jsem ráda, že sis hezky početla a úsměv na tváři je vždy lepší, než slzy. Svižný běh k tvým ohařům a docentce T. patří, mají to v genech. No a vy oba ty geny "jen" udržujete v kondici. A to jak ve městě, tak v přírodě, formami, na které my tedy rozhodně nemáme. Naštěstí si myslím, že by na psa jako je Trixie nefungovaly (je na to příliš pomalá a hlavně paličatá - když nechce, tak nechce). A myslím, že ani na Sadie ne, ona se spokojeně drží budovatelského sloganu "kupředu levá, zpátky ni krok":). |
|
Z. Hanča 6.3.2017 21:20Maričko, tvoje články o zvířatech, ať už domácích či venkovních, se tak dobře čtou! A Trixie i Sadie to s vámi doopravdy vyhrály! Jinak z vlastní zkušenosti souhlasím s tím, že nutnost chodit na psí procházky je velmi blahodárná. Můj muž je také už v důchodu a měl by sklon k vysedávání doma, což mu Denis naštěstí netoleruje, a tak je páníček denně na čerstvém vzduchu. Na druhou procházku chodí Denis se mnou. Není vyloženě tryskací ani čmuchací typ - nejnadšenější je vždy na začátku procházky, to vyrazí jak sprinter. Rád tryská taky ve volném prostoru, po loukách. Jinak rejdí s čenichem u země. Jinak mě vždy fascinuje, jak si Trixie až vášnivě pochutnává na ovoci a zelenině a teď tady čtu, že i Sadie chroupe mrkev! Myslím, že žádné ovoce ani zeleninu jako samostatný pamlsek bych do Denise nedostala, dostává jen jako zpestření k masu trošku mrkve, salátu nebo jablka. Zkoušela jsem mu podat mrkev - vzal ji, aby neurazil, odnesl stranou a nechal být. |
|
|
M. Crossette 6.3.2017 22:03Re: Maričko, tvoje články o zvířatech, Hančo děkuji! V Montgomery v parku, v jehož středu je naše divadlo je i překrásný oplocený psí park. Fakt park, protože jeho velikost je ohromná, jsou tam zákoutí skupinek stromů, lavičky, cachtadla a spousta volného prostoru. Vždy jedeme s dostatečnou časovou rezervou právě abychom se mohli u psího parku na chvíli zastavit. To je prostě nádhera psy pozorovat jak lítají a páníčci nemají strach, že jim zmizí. Když jsme tam byli minulý měsíc, bylo zrovna krásně jarně a psů, jen těch, co jsem stačila zahlédnout jsem napočítala 22 a to jsme koukali jen na ty ve "velkém výběhu", byl tam ještě jeden pro male psy. Co kdybys zkusila nejprve nechat mrkev nacucnout nějakým masovým bujónem - třeba by se do ní Denis zakousl a tak by si na chuť bujonovo-mrkvovou zvykl a pak by si ani neuvědomil, kdyby ta bujonová zmizela :) |
|
|
E. Šusová 6.3.2017 22:23Re: Maričko, tvoje články o zvířatech, Naši všichni pesani zeleninu a ovoce dlabali/dlabou, leč Talířová předčila všechny moje očekávání. Chci-li opravdu vyjádřit nadšení z toho, jak pěkně poslechla, docílím toho hozením celého jablka :-). Vzhledem k tomu, že odměňuju každý malý úspěch, musela bych nosit celou nůši, řeším to tedy tím, že před odchodem na procházku si nakrájím dvě jablka a vyrážíme. Kolegyně mě proklíná, jak levné odměny mám k dispozici /sklep na chalupě, ještě stále nějaké zásoby má :-) ) |
|
Z. Vave 6.3.2017 19:06Maričko, musím se opakovat: oba jste prostě úžasní a vašim vlastním i nevlastním zvířátkům se s vámi báječně žije. Píďulka byla rozhodně čuchací a zvolna se procházecí. Anka byla nejdřív prdlouš lítací, ale na stará kolena byla čím dál víc čuchací. Poslední měsíc už nechtěla chodit na vycházky vůbec, vystačila si s tím, že se vyvenčila za domem a očuchávala si blízké okolí do 50 metrů od domu. Zato důkladněji než důkladně. A často. Kolikrát chtěla ven, ani nic neudělala, jen si pozorně četla vzkazy. |
|
|
M. Crossette 6.3.2017 19:45Re: Maričko, musím se opakovat: Milá Vave, děkuji. A znovu opakuji, jak je mi líto, že Andulka už běhá za Dunou bez vás. Jí se běhá lehce, tebe bude ještě dlouho bolet srdce. Ale také u vás měla krásný život. Víš, ono je to u hodně starých lidí stejné jako u psů. Jak jim energie ubývá, také jim stačí(vyhovují) už jen krátké procházky, jen se "jít provětrat", okouknout svůj rajón kolem domu, popovídat si, třeba posedět na lavičce se sousedy. A pak se zase spokojeně vrátit "na pelíšek". Přesně jako to do posledních dnů dělala Anka. |
|
|
Z. Vave 7.3.2017 7:08Re: Maričko, musím se opakovat: Děkuju, Maričko. ... Ano, stačily jí už krátké procházky. Myslím, že si už přestala i věřit. Ale ještě v lednu a zkraje února moc ráda chodila kolem potoka ... i v potoce. |
|
|
E. Šusová 6.3.2017 22:26Re: Maričko, musím se opakovat: Vave!! To jsem nevěděla! Moc mě to mrzí a foukám na dálku na duši! Doufám, že si tentokrát s Ešuskem ten coursing dají, že ho tentokrát strhne k běhu. Běhej si vesele Anduličko. |
|
|
Z. Vave 7.3.2017 7:06Re: Maričko, musím se opakovat: Děkuju, Petro. ... Jo, to byl nezapomenutelný běh, jak si Ešusek šel očuchávat kytičky a Ty bys to nejraději oběhla za něj. :) |
|
Z. Jenny 6.3.2017 15:56Maričko, takoví lidé , jako jste vy s manželem, to je pro zvířátka požehnáním. Krásně jsem si početla a užila vašich procházek. Dovedu si představit Trixii, jak se bojí jezdit mimo teritorium a chápu její strachy. Taky jsem se kdysi nasmála, jak pozná,že je čas milovaných ostružin.Sadie,je čmuchací, tak nějak mi její mordička ukazuje na tu čmuchalku. :-) Jste moc hodní ! Moje nynější dorostenky rády čmuchají i tryskají, obě . Hlavně za společným klacíkem, balonkem, kolečkem atd. Důležité je aby to byl jen jeden předmět, dva jsou nuda neb není nad to, když každá chce právě ten předmět té druhé. teď se zrovna tahaly asi hodinu o jeden provazový suk ale v míru, jen bublání. Za chvíli jdeme tryskat. :-) Maričko díky, moc hezkýý. |
|
|
M. Crossette 6.3.2017 19:33Re: Maričko, Milá Jenny, díky, však tvoje dvě psí krasavice a jedna staruška se také mají báječně, jsou milované horem dolem a také bys pro ně dala ruku do ohně! Ano, ten Trixin strach "že se jí snad zbavujeme" mi tenkrát faktt vehnal slzy do očí. No nové poznání. Ostružiny už tu kvetou, některé už dokonce mají zelené plody a Trixie si je kontroluje. Vypadá to, že jich letos zase bude hojně, tak se má na co těšit. Trixie také umí pelášit za něčím hozeným. Jenže to pak nechce dát, rozhodně není aportovací pes. V sobotu jsem byla u kamarádky na oslavě jejich 60. Má krásnou a moc milou fenku z útulku. Protože na oslavě bylo hodně lidí, fenka musela zůstat venku. Seděla přitisknutá u skleněných dveří a mě ji přišlo líto. Tak jsem za ní v jednu chvíli šla na zahradu a házela ji klacíky. Byla nadšená a táák krásně mi je vracela, že jsme si to užívaly obě! Ona by běhala do nekonečna, ale to bych já byla nespolečenská a hru jsem musela skončit. Ale holka si alespoň trochu vybila energii, šla si odpočívat do trávy a už "nežadonila" u dveří. |
|
|
Z. Jenny 6.3.2017 21:35Re: Maričko, ....a už "nežadonila" u dveří. No vždyť říkám, hodná Marička, moc hodná,díky. |
|
|
E. Šusová 6.3.2017 22:28Re: Maričko, :-), přesně, moc hodná Marička, moc. |
|
Z. Dalmi 6.3.2017 15:08Jé Maričko, to je krásné povídání. Vrátím se večer až po procházce s našimi hafany a povím, jak to je u nás. |
|
|
Z. Dalmi 6.3.2017 18:01Re: Jé Maričko, Ejsinka je zvědavá baba. Všude vleze, do každých vrátek, na všechno se jde podívat. Nasazuji jim obojky, Sorbon sedí a čeká, Ejsi kolem mě udělá deset otoček. Venku Sorbon kluše krokem kočárového koně, pečlivě sleduje okolí. Vidí velmi dobře, cítí výborně, takže musím být stejně ve střehu, protože pokud zahlédne zvěř, probudí se v něm setr. A to je pak mazec! Ejsi je pokušitelka. Běží vedle Sorbona a svádí ho k nepravostem. Úplně vidím, jak pohybem "říká"- pojď, poběžíme. Mrskne zadkem a jsou v tahu. Už je tak vytrénovaná, že mu stačí. Na louce je můžeme nechat takhle proběhnout, vidíme je do velké dálky a oni opravdu jen závodí. Sorbon se vrátí dřív, je neuvěřitelně rychlý. Počkáme na ten zvětšující se bílý flek a když už je to Ejsinka, můžeme jít domů. My se moc neutaháme a psi jsou šťastní a spokojení. Chvála odlehlým a posekaným loukám... |
|
|
M. Crossette 6.3.2017 19:19Re: Jé Maričko, Jé milá Dalmi, tohle se moc hezky četlo, úplně to vidím :D Pohled na dva spokojené "hravě pelášící" psy musí být radost. A ten vás spokojený pocit vidět je, jak si spolu užívají. A Trixie, když chce také umí "klusat jako koník" což nás extra těší, protože bývaly doby, kdy nejen kulhala, ale občas dokonce po třech. Také tu máme rozlehlá místa, jen jsou bohužel vždy "ohraničená" silnicemi a Trixie auta pronásleduje, tak když nějaké v dálce zahlédneme, musí okamžitě na flexi. Hihi, musela jsem komentář přesušit, protože volal manžel, že sedí u domu. Na fotce co to v albu ukazuje není Sadie slyšet:) Ona mě nejen očekává, ale podupává, vrtí ocasem a "mručo-štěká", takové nedočkavé "no dělej, dělej". Jedna z tří mrkví byla extra dlouhá a tlustá, tak jsem ji zase rozlomila a tu druhou půlku dala do ruksaku na lavici. Kdepak, Sadie se nedala ošidit, šmejdila kolam lavice, až mrkev vyčmuchala a musela dostat. Teď jak jsem si sem znovu sedla, z okna vidím projíždět naše auto, na zadním sedadle spokojená Sadie s hlavou ven z otevřeho okna (prý její nejnovější záliba, říkal choť). |
|
|
Z. Dalmi 6.3.2017 19:58Re: Jé Maričko, Musím zkusit tu mrkev, ale myslím, že nepochodím. Zato buráky si dopřávám jen tehdy, když mě ani jeden nevidí, jinak se ode mne nehnou a touhou slintají. Další rozdíl je v tom, že Ejsi je žravá, všechno chce. Sorbon ofrňuje, aby ho jeden prosil, jestli náhodou nechce žrádlo. Pustí do misky Ejsinu i kocoura. Někdy! Jindy je žene pryč. Náladový jedlík - nežíra. Pozdravuji vaše holky, jsou moc sympatické a vy jste naprosto úžasní. |
|
|
M. Crossette 6.3.2017 20:10Re: Jé Maričko, Dalmi, mrkve zkus. ALE, když tu asi před třemi lety byl manželův synovec, jeho fenka (také Sadie) mrkve vyplivovala. No sice si ji vzala, ožužlala a pak vyplivla. Marně jsem ji mrkev nabízela opakovaně, ne a ne. Také neví co by Trixie odmítla sbaštit (jako Eji), zatím jsem nic takového nenašla. Předevčírem jsem si dělala kefírový jogurt. Do vykapaného kefíru jsem si pak zamíchala malinovou marmeládu. A Trixie mi při tom slintala u nohou. Normálně ji vždy trochu čistého kefíru odleji, má ho ráda. Tak jsem jí teď dala lžíci toho malinového, ona ho téměř vdechla a žebrala o přídavek. Tak jsem se s ní poctivě o ten zbytek podělila :) |
|
|
Z. Jenny 6.3.2017 21:38Re: Jé Maričko, Dalmi, to musí být dusot, dvakrát čtyři tlapajzny v trysku. :-) |
|
K. Miháliková 6.3.2017 14:23Môžem len potvrdiť km11: že predstava, jak na mňa tá nemá tvár čaká, ja neprichádzam a ona nevie, čo sa deje a je sklamaná, je naozaj veľmi silná motivácia. Úplne tvojho manžela chápem, psovi sa nedá brnknúť na mobil a vyhovoriť sa, že dnes mi do toho niečo prišlo... Ste s manželom "a match made in heaven" a všetky zvieratká, ktoré vám prechádzajú životom, majú šťastie, že vás majú :) |
|
|
M. Crossette 6.3.2017 18:53Re: Môžem len potvrdiť Km,moc děkuji. A přesně jak píšeš, manžel také Sadie nemůže "brnknout", že dneska procházka musí odpadnout. Ale nezapomene to sdělit její paničce Kris. Sadie někdy čeká na zahradě (za ohradou), ale spíše je uvnitř domu, protože Kris ví, že si ji manžel vyzvedne (a pak ji zase dovnitř vrátí). Takže když nemůže, včas to Kris zavolá, aby ji někdo z rodiny přes poledne zajel vyvenčit (a je mu to vyždy táák líto, že ten den prostě nemohl a další den pak je procházka extra dlouhá "na usmířenou"). |
|
A. Lex 6.3.2017 11:57Maričko, nejenom, že obě pejsky to s Vámi dvěma vyhrály, ale jak tak vidím na fotkách, všechny tyhle aktivity se zvířaty úžasně prospívají i Vám dvěma! Canisterapie a felinoterapie v praxi, jako když vyšije!!! Ta obětavost, kterou zvířatům věnujete, je úžasná! Díky, za všechna zvířata, která se s Vámi dvěma potkala! |
|
Z. Lika 6.3.2017 10:39Opravdu symbióza :-) Pravidelný režim a dlouhé procházky prospívají i lidem, a psi jsou výtečnou motivací k obojímu. Pěkně jsem se s vámi na fotkách prošla - je to pro mě exotika: pole s bavlnou, pole s buráky, krásný park s jezírkem a skoro prázdný... No a co se hadů týče, bohatě mi stačí ti zdejší, plaší a přinejhorším k přežití :-) Děkuju, Maričko, moc pěkné pondělí jsi mi zařídila! |
|
|
M. Crossette 6.3.2017 18:45Re: Opravdu symbióza :-) Ano Liko, jak jsem napsala u Dede, užíváme si všichni. Jen tem můj chodící režim není tak pravidelný, k jakému bych se měla přinutit. Jó, však já bych také byla raději, kdyby tady byly jen užovy a slepýši :) Ale toho ostatního, co se nám tu líbí je víc, tak prostě Alabamu "bereme i s hady" :) |
|
M. Pajakerryková 6.3.2017 10:22já tak ráda čtu Maričko Tvoje články!! Ty holky psí se mají, že vás mají :) jaro je tu a s ním jehňátka a tak je zas Chicco celou vychajdu na vodítku. Jak se dívá po ovečkách potvora. Dnes nás opustí první štěně, jsem zvědavá, kterou holčičku si vyberou, musím jim sundat obojky, aby nebyli ovlivněni barvou :) |
|
T. Zana 6.3.2017 10:52Re: já tak ráda čtu Jé, napiš, jak vybírali a jak šla první pejska do světa :-) |
