28.3.2024 | Svátek má Soňa


Diskuse k článku

SPOLEČNOST: Charita dnes a dříve

Poláci prý říkají, že Češi mají tvrdá srdce, neradi se o cokoli dělí a nejsou ochotni přispívat na dobročinné účely. S tím však nelze souhlasit. Tak hned historická zkušenost nelichotivý náhled na českou povahu vyvrací.

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
K. Loskot 27.1.2017 18:22

Před třiceti lety jsem rád přispěl na oběti

zemětřesení v Arménii, později třeba na Kuře nebo po záplavách u nás.

Dnes už mé srdce naprosto ztvrdlo, protože v malé republice máme stovky neziskovek, které jenom parazitují a občas jimi koupení novináři udělají PR v televizi nebo v novinách. Na to už jim neskáči.

Takže mám jediné heslo - vykuř.

Z. Lapil 27.1.2017 13:41

Dovolím si touto cestou poděkovat nikoliv

motostřelecké divizi majora Ticháčka (viz https://www.youtube.com/watch?v=L5HTqd1AZzk), nýbrž jednomu německému pekaři.

Někdy od r. 2000 jezdíme zpívat do Postupimi - Babelsbergu (http://www.potsdam.de/content/boehmische-hirtenmesse) a on loni dostal nápad, upekl speciální várku chleba "koupí bochníku přispějete", a my si za to mohli koupit vlastní elektroklavír na zkoušky.

Nevím, je-li to hodno názvu charita, ale rozhodně je to milý příspěvek ke kultivaci meinárodních kontaktů.

O. Zuckerová 27.1.2017 16:21

Článek je moc dobrý

a hlavně "nakousl" dnes málo frekventované téma, neboť v prvním zápalu po převratu v 89. se víceméně ujal názor, že být asociální znamená být "pravicový". Dnes má více lidí zkušenosti s nesnázemi, do nichž se lze dostat úplně nezaviněně, proto téma charity - pravé i předstírané - bude asi častěji na pořadu dne.

I. Patta 27.1.2017 13:19

Kdyby jen to.

Ta "institucionalizace dobročinnosti dnešních obludných rozměrů" je nejen skutečná, bohužel někdy také problematická. Co je ale mnohem horší, je fakt, že na sociální účely stát v roce 2016 vynaložil více než 41 % státního rozpočtu. Přitom značná část z těch 560 miliard korun v rozpočtové kapitole ministerstva práce za rok 2016 se rozplynula bez viditelného efektu. Co je vůbec nejhorší, naše rodiny s dětmi, když se podíváme na porodnost, strádají jako v době Velké války (I. světové)! Jak je to možné? Je to díky ministerstvu financí. Pan Andrej Babiš na jedné straně peníze doslova vyhazuje (nárůst ročního rozpočtu MPSV ČR ve srovnání s rokem 2013 je 88 mld. Kč) a na druhé straně rodiče nadměrně zdaňuje. Jen za rok 2016 dělalo nadměrné zdanění platů u rodičů vychovávajících děti 50 miliard korun. Je to okrádání rodin o peníze, které si rodiče sami vydělali. Okrádání o peníze dříve určené na výchovu dětí v rodině. Na jedno dítě a jeden měsíc se jedná o okrádání pracujících rodičů ve výši 2 200,- Kč, přitom počítám se zohledněním pouze poloviny (!) nákladů na výchovu dětí v rodině. Jedná se nepochybně o praxi, která spadá pod vyhlášku č. 32/1955 Sb., článek II, písm. c,d.

K. Loskot 27.1.2017 18:26

Re: Kdyby jen to.

Máte zcela zavádějící modré informace. Na sociální účely se nevynaloží 41 % státního rozpočtu, protože naprostá většina z toho cca 37 % jsou platby důchodů, na které jsme buď desetiletí platili a dnes to platí mladá generace svým rodičům či prarodičům.

Státním rozpočtem to jen protéká a dříve si z toho chytrák KLaus i něco vzal.

V každé slušné zemi jsou důchodové platby odděleny od státního rozpočtu.

I. Patta 27.1.2017 23:39

Re: Kdyby jen to.

Zkuste si to trochu přerovnat v hlavě a ne jen prskat kolem sebe. Zákon č. 589/1992 Sb., je o pojistném na sociální zabezpečení. Tak co se vám nelíbí, když jsem psal o výdajích na sociální účely. Když už toho víte tolik o platbách důchodů, zkuste definici starobních důchodů vyplácených z I. důchodového pilíře.

Karelkarel 27.1.2017 12:42

Starají se spíše o zahraniční chudáky

Problém s charitativními neziskovkami je také v tom, že se mnohem raději starají o chudáky v cizích zemích (Asie, Afrika). Na domácí sotva přežívající staré a nemocné důchodce z vysoka kašlou. To není tak atraktivní, jako jezdit z vybraných peněz do ciziny.

A. Alda 27.1.2017 8:55

Děkuji za připomenutí paní Glazarové.

Jedna z největších spisovatelek píšících česky. Nesmírně si jí vážím. Četl jsem od ní všechno, co vyšlo. A to se jinak románům psaným ženami raději vyhýbám.

I v ostatních věcech ve Vašem článku s Vámi souhlasím. Až na tu zmínku o trestu veřejných prací.

Trest veřejně prospěšné práce si vymyslel ten darebák Josef II. Zatímco v sousedním Prusku bylo zametení před vlastním prahem věcí osobní i rodinné cti a v sobotu odpoledne vyrazili všichni občané Prusského království s košťaty ven, aby zametli a v neděli mohli jít do kostela po čistých ulicích, v Rakousku uklízeli veřejná prostranství odsouzenci a tím se to stalo v očích občanů ponižující činností, které je lépe se osobně vyhnout a kterou má zabezpečit obec či stát.

P. Hlosta 27.1.2017 8:01

Autor má pravdu!

Autor má pravdu! Charita se změnila na způsob obživy a je to jistěné státem. Kdybych to neznal ze života několika lidí v rodinných vazbách, netroufal bych si to tvrdit, protože charita je cosi posvátného a slušnému člověku je zapovězeno skutečnou charitu jakkoliv napadat.

Kupříkladu starost o tělesně hendikepované nějakou vleklou nemocí, co si práci nemohou zajistit v současných ekonomických podmínkách, by se zdála jako bezproblémový příklad. Má zkušenost je ale taková, že firma, rozhodně nezisková, protože naprosto prodělečná, funguje nadále bez ohrožení nějakým krachem. Jak je to účetně možné, netuším. Co vím ale, že zaměstnanci jsou posílaní Úřadem práce. Jejich množství je ne dostatečné, ale přemrštěně vysoké v té firmě. Jde to do takového extrému, že zaměstnanec(nkyně) může pro zdůvodnění nemocenských potíží přijít do práce kdykoliv a bohatě to využívá na úkor práce druhých, tzn. pracuje tak vždy pár dnů, až tři, než opět se hodí marod aspoň na týden a to bez lékařského potvrzení. Majitel firmy to toleruje, spoluzaměstnanci pracují za flákače. Nutno podotknout, že enormní výkony se nepožadují nikdy na nikoho a pochopitelně je neodvádí ani zaměstnavatel. Tak lehce se žije v neziskově vedené firmě.

Dá se říct, že tohle charita není, ale povídejte to státnímu systému, který byl zaveden v idei pomoci potřebným. A tak se prostředky na pomoc potřebným rozhází vidlemi do neužitečného prostoru a efektem je to, že charita nebyla, ale pomohlo se parazitování! Jednou nás paraziti sežerou a k tomu nám pomáhej.... ideologický nesmysl!

P. Vaníček 27.1.2017 7:50

Když vidím ty vyčůránky netahavé

ve všech možných i nemožných spolcích,vzal bych bič a hnal je pryč.To se dělá dobro za státní ,ale většina prostředků jde do jejich kapes.A ty názvy různých obskurních dobroserů! Pak si je pozvou obstarožní odrostlí a obtloustlí svazáci do ČT,aby těm pitomcům (to myslejí tu lůzu která ani neumí zvolit ty správné) předvedli svou pravdu a lásku.

B. Michal 27.1.2017 7:00

Myslím, že štěkáte a nesprávný strom

Charitu dnes dělají různé organizace, ale pokud dělají charitu v prvém smyslu slova (Charita, Diakonie, Armáda Spásy, ale i spousta menších), tak co jsem potkal, moc přezaměstnanosti tam není. A z platu poskytovatele terénních služeb se zbohatnout nedá.

Ty církevní byly dřív financovány z majetku nadací, ale ten komunisti v 50.letech ukradli.

Z. Lapil 27.1.2017 13:27

Re: Myslím, že štěkáte a nesprávný strom

Sožité na tom je, že pravdu máte vy i autor článku. Na nás "vobyčejnejch lidech" potom je, abychom si ohlídali, komu ty peníze dáváme. Líbí se mi, když (velká) necharitativní firma vyhlásí sbírku s tím, že vybranou částku zdvojnásobí.

E. Vašátko 27.1.2017 6:53

Ona je charita a "charita"

Přispívám každoročně na různé charitativní účely, ale po zkušenostech jsem došel k tomu, že smysl má pouze adresná charita, u té ostatní spíš financuji příslušnou "neziskovku" Po návštěvě Indie a skutečně nepředstavitelné bídě, kterou jsem tam na ulicích viděl, jsem "adoptoval" na doporučení církevní diecéze v HK malé dítě a platil jsem na něj řadu let na jeho školní vzdělání. Každý rok jsem dostal potvrzení od místní katolické školy, fotku kluka a dopis, abych viděl jak prospívá. O skutečné pomoci mě ale přesvědčilo, když po dokončení základní školy jsem nabídl, že zvýším roční příspěvek z 10 na 15 K (vyšší stupeň = vyšší náklady) mě diecéze oznámila, že to není zapotřebí a že stávající výše stačí. Zkuste něco podobného nabídnout některé stávající neziskovce a budete platit do nekonečna. Po ukončení školy mě sama diecéze požádala o ukončení platby, protože se chlapec už uživí sám. Tomu říkám charita. Vím, že lidské bídy je na světě tolik, že ji žádný jednotlivec změnit nemůže, ale docela rád bych viděl vyúčtování stávajících "charit" o tom, kolik peněz vybrali a kolik jich skutečně odevzdali potřebným a na co.

I. Patta 27.1.2017 13:25

Re: Ona je charita a "charita"

To je hezké. Nic proti tomu. Jen bych se rád dověděl, zda jste Vy sám, ve své domácnosti, vychoval děti.

E. Vašátko 27.1.2017 16:27

Jistě, už mám dvě vnoučata a jedno už dospělé.