28.3.2024 | Svátek má Soňa


Diskuse k článku

GLOSA: Nebeská je láska nebeská...

Nadpis tohoto článku je poněkud zavádějící, neboť následující text se bude týkat lásky manželské, která je poněkud jiná. Téma nebylo zvoleno náhodně, protože 10. únor je Světovým dnem manželství.

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
M. Bílý 27.1.2017 13:23

Byl jsem (šťastně) ženatý 65 let.

Byl jsem (šťastně) ženatý 65 let bez jednoho měsíce a tří dnů. Na zádušní mši pravil kněz: "Dělám faráře 35 let, ale aby pozůstalý manžel řekl: kdybych se znovu narodil vzal bych si zase jenom ji, to se mi ještě nestalo."

V čem to vězí? Základ bude jistě genetický a pak je tu zřejmě rodičovský vzor. Dále též to, že jsem neskočil do manželství po hlavě ale zvažoval je-li to ta pravá. Časem jsem zjistil, že je to velmi chytrá ženská. Příklad: když jsme vlastními silami rekonstruovali byt a mně nezbýval čas spočítat ztráty pro návrh etážového topení řekla mi (měla RG a abikurs na ekonomii): "Půjč mi normu já ji nastuduju a ztráty spočítám." Provedla to bezchybně (hřeju se dodnes). Podobných příkladů by bylo dost a dost. Celou dobu trvání manželství jsem byl přesvědčený, že je chytřejší než já, ale ona oponovala, že jsme na tom zhruba stejně.

A za velmi důležité považuji i to, že nám sex vydržel do vysokého věku.Měli jsme dvě chytré děti (VŠ) a čtyři vnoučata (kromě vnuka VŠ). Vnuk vystudoval strojní průmyslovku a dnes (v šestadvaceti letech) šéfuje pětistům zaměstnancům a jezdí služebně po světě.

Měli jsme i společné zájmy: o výtvarná umění, o vážnou hudbu a cestování. Občas jsme spolu absolvovali dálkové pochody (sami, ne organizovaně) já jsem je pěstoval víc.

Chybí mi, moc na ni vzpomínám.

V. Vaclavik 27.1.2017 12:21

V tech dele trvajicich manzelstvich

a 'predstavit jake by to bylo bez toho druheho', jak pise autorka, tak tam jde v naproste vetsine jen o prostou zvyklost na toho druheho, o lasku tam jde jen vzacne.

Ohledne tech neurovnanych rodin, jak pise nize pan Alda, tak drive to tak nebylo, protoze lide nebyli emancipovani, nedovolili by si jit od sebe kvuli tlaku svych rodicu, pribuznych a vubec sveho sirsiho okoli. Rozchod by drive znamenal treba i ztratu zamestnani, nebo nemoznost postupu v kariere, coz dnes naprosto nehrozi. Drive rozovod vazne ohrozoval i dalsi zivobyti zen a deti, proste to byla uplne jina doba.

A lasky bylo tenkrat jeste min, nez dnes, a i dnes je ji malo jak safranu a to co je za ni kolikrat povazovano je ekvivalent 'kociciho zlata', tedy falesne. Lidi se dnes berou, nebo spolu chodi, protoze nesnesou byt sami se sebou, jsou to trosky mentalne zavisle na ostatnich. Proto ten fenomen 'socialnich siti', facebooku a toho vseho. A to je myslim jine, nez to byvalo drive, kdy nasi rodice a prarodice byli v tomto ohledu mnohem vice dospeli.

A. Alda 27.1.2017 9:57

Pěkně napsáno.

Jenomže dnes už to asi nikomu nic moc neříká.

Děti, které vyrostly jen s matkou nebo s matkou a jejími střídajícími se partnery a vlastní otce viděly jednou za 14 dnů na pár hodin, měly-li vůbec aspoň takovou možnost, už těžko mohou spolu vytvářet solidní a trvalá manželství. Jistě se to stává, ale jako všechny výjimky je i toto velmi výjimečné.

P. Lenc 27.1.2017 11:34

Re: Pěkně napsáno.

Ano, degradace rodiny znamená pouze jedno.Naprostou devastaci naší civilizace.