19.4.2024 | Svátek má Rostislav


Diskuse k článku

BEST OF HYENA: Ve sněhu

A najednou je tady sníh! Nemáme ho tady ve Zvoli mnoho, sotva pár čísel, ale o zábavu je postaráno. Když napadl, vedl jsem pejsky na procházku – obvyklá cesta: naší ulicí, pak zahnout doprava, po cestě přes pole k lesu.

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Výpis zvoleného vlákna.
Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
J. Kraus 13.1.2017 17:56

Jak vidno, se psy a skunky

ve Zvoli je to podobné jako u nás s kosíky a jabkama (nechce se mi psát jablky). Ta jabka jsou polonahnilé vytříděné kusy nebo natlučené a olezlé padavky. Není pamětníka, že by kdy ptáci sezobali celá jabka včetně šlupky, ale doba je k tomu zřejmě dotlačila. A nejen na periferii Prahy, zbavené domácího zvířectva, ovocných stromů i všelijakých keřů s bobulemi. Na chalupě jsem vždy na podzim vyvezl do pole několik (mnoho) kýblů padavek. Před pár lety jsem to neudělal, že tu patlaninu vezmu na jaře hráběma. A na jaře pod jabloněmi nic, ani jediný zbytek po nějakém jablíčku, vše dočista sežráno, sezobáno. Od té doby padavky nevyvážím a mám o starost míň. U nás doma sbírat musím, ale přes zimu to ptáci postupně všechno zlikvidují. Standardní počet jablek k okamžité konsumaci je pět, asi v půlmetrových distancích, aby se konsumenti nepoprali. Jenže oni se stejně perou. Kolem jednoho jabka změť kosíků, máchání křídly, křik, rozčilení, adrenalin. Ostatních jablek si nikdo nevšímá. Když si to mezi sebou vyřídí, posadí se nad bojištěm každý na jednu větev a hlídají zásoby. Kromě nich tam občas přilítne párek hrdliček nebo straka, ti mají přednost. Malé ptáky nevidět, ti mají krmítko na parapetu. A zase, ne aby ukázněně přilétl jeden, nazobal se a nechal místo dalšímu. Několik sejkorků doslova v divém reji všechno rozmetá a jen málo pomáhá, že krmítko je ve velké misce pod květináč. Pak půldne nic. Podle matčina pozorování kromě sejkorků občas přilítne červenka, asi dvakrát vrabec, jinak nikdo. Před pár lety byli nejčastější zvonkové, párkrát za zimu proklepával stromy strakapoud a datel. Špaček byl u nás kdysi docela vzácný. Teď už několik let na podzim přilétají velká štěbetající hejna, pobudou, jedním dvěma klofnutími poznamenají půlku jablek na stromě a pokračují na jih. Jako děti jsme se učili znát hejly, strnady, stehlíky, chocholoušů bylo někdy víc než vrabců, dnes takoví exoti nejsou vidět ani na chalupě. Možná už na nás čekají někde tam, v té vyšší dimensi.