J. Kanioková 26.12.2016 17:30

""aktuálně trpí depresivními

a úzkostnými poruchami každý třetí občan EU""

Když toto čtu, nedělá se mi volno. Vím, že zvýšení počtu různých problémů v dennodenním životě přibývá, svět je složitější a náročnější na potřebu "neztratit stopu", přesto viním za neschopnost se s tím vyrovnat - výchovu, "rozmazlenost", umění žít jen v pohodě, v pohodlí. "Opatrovnický svět"

Vzpomenu si vždy na babičku na počátku minulého století - 12 dětí a manžel padlý v WWI. Moje mamka byla z nich nejmladší, a její vzpomínání na dětství.. hodně drsné, ale vyrostla z ní statečná ženská, velmi statečná. A nikdy žádné depky, prostě se už jako dítě musela smířit s realitou. Podobně jsem vnímala babičku, i když jsem ji zažila jako už hodně starou ženu. A takových byla jistě většina. Neměli čas se utápět ve snech, coby kdyby. Děti byly nuceny od malinka poznávat, že život není peříčko a někdy je parádní podrazák, a že jejich budoucnost je jen a jen na nich samotných.

Dnešní trend dětské výchovy je téměř zcela opačný... a pak z nich vyrůstají třeba hroutící se puberťáci, kteří před "tíhou světa" utíkají ke drogám, či sebevraždám. A další, kteří neunesou "odpovědnost" za rodinu, a utíkají k jiným "chápavějším" partnerům. A depky, úzkosti, a "že jim svět nerozumí", a "všichni jim ubližují"...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

P. Vaňura 26.12.2016 11:31

Zdaleka nejsou první!

http://www.vfn.cz/pracoviste/kliniky-a-oddeleni/denni-sanatorium-horni-palata/denni-stacionar/o-nas/

• reagovat
• nahlásit příspěvek

K. Janyška 26.12.2016 9:48

No a ?

Co je komu po tom ? Dzp.

• reagovat
• nahlásit příspěvek