E. Šusová 13.12.2016 15:21

Jak říkám

máme s Taly při její velikosti a dynamice pohybu ještě štěstí, že nevyjíždí. Teda takhle ona vyráží - nebo můžu-li už trošku použít minulý čas vyrážívala, dneska už je to fakt lepší -taky na lidi, psy, cyklisty, pohybující se předměty, ale ne s tím, že by právě vyjela, Takže řešíme čistě "jen" ovladatelnost a nebezpečnost v pohybu, nemusíme řešit to, že by po někom, něčem vyjela. Leč ani v radostnosti tohle dělat nemůže, protože jak říkám, když se takhle nařítí k babičce s pidipsíkem, nejen že je vyděsí, ona je opravdu přizabije, ze psa vyrobí fotku a z babičky invalidu. Projev jinak s Danečkem podobný, lítat tryskat a být svobodná lidinepotřebující jednotka. Dnešní procházka s téměř civilizovaným psem, který byl schopný si při spatření našeho veterináře (který nás mimochodem před časem dosti politoval, když viděl její projevy a stejně jako osttatní pravil jedno slovo - psycho :-D) s jeho feňulí, sednout, čekat, nezmítat se, neřítit se za psem, alébrž čekat, následně se otočit a civilizovaně odejtí, když po levici byli dva pekinézi. Jo bez vodítka by to bylo jiný, ale tohle už je zatr. rozdíl ve vnímání. Jo a mazlení už si taky užívá, to ano. Nejlepší mazlení je když ji páníček chová - chovanku naši, vomudlává mu uši. Mně se na klín nevejde, ale my zase spolu spáváme na jejím pelíšku, když je jdu večer pohladit, sednu s i k nim a nečekaně vytuhnu tak na tři hoďky :-D

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Jitča 13.12.2016 12:50

Petro, hodně sil!!!!

Dostala jsem se sem až dnes, článek i diskuzi přečetla jedním dechem (práce je prozatím odložena na liště ;-) ) a moc vám držím palce, ať se to ve slečně co nejdřív přepne na trvalou Milušku. Jste úžasní a věřím, že teď, po navázání vztahu, už to půjde rychleji a veseleji! A jen poznámka k myslivcům - také jsem v šesté třídě napsala do dotazníku, že chci být hajnou, a také děkuji osudu, že mě to nakonec neumožnil. Jejich logika vůči zvířatům volně žijícím i vlastním je neuvěřitelná... Ano, mám jednoho kamaráda z dětství, který se stal myslivcem a vím, že les miluje a dělá pro zvěř hodně, ale stejně bych asi neměla odvahu bavit se s ním např. o výcviku loveckých psů či o lesní "škodné". Žádného dalšího, aspoň trochu normálního myslivce neznám, zato magorů jsem mezi nimi potkala hodně...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

A. Rgova 13.12.2016 12:46

Talinka

Petro od včera mám v hlavě !Už se ten tálinskej rybník ..." dokonce jsem se o vycházce přistihla zpívat. Potichu, do kapuce, nebojte paní učitelko ze ZŠ, co Vám můj zpěv přišel tak děsnej, že jsem si prvně zazpívala až po letech po základce. Opivená :o)).

Taky jsem při čtení trnula jestli a kdy se objeví úlevný "už to trošku jde". Jako by Ti život do cesty poslal ořech k rozlousknutí. Kdo, když ne Ty s Tvou fantazií a schopnostmi mezidruhový komunikace by měl napravovat takový třeštidlo nekomunikativní. Moc moc doufám, že vydrží Tvý záda. O snahu a trpělivost se nebojím. Těch máš neuvěřitelnou zásobu. Jak to tady čtu. Držím všechny palce, aby s vám dařilo najít pohodový spolužití.

Když k nám přišel Dan, byl to pro nás taky ořech. Třetinovej oproti Tally. Sice čistotnej, ale poblázněněj, furt z místa na místo, všechno vytahat, rozervat. Ječet. Strachovej a proto útočnej. Lovící cokoli. Jediná hra, která mu přišla hratelná bylo, když se mu zákeřně podařilo vyrvat vodiči z ruky vodítko,tak ho na konci drapnout do zubů a kroužit v co největší vzdálenosti, největší možnou rychlostí. Bavilo ho to chvilinku, pak vzal roha. Děsně rychle běhal. To byly nervy!!! To šel klidně na vodítku a najednou vyrazil jak dělová koule, než jsem zjistila, že po očku sleduje nebdělost, měla jsem ruku mnohokrát rozbolavělou. Dokázal se mitakhle vysmát i se stopovačkou :o)). Jinak každá do tý doby s Argem provozovaná hra a tudíž pro mě už známá byla s Danem o rvaní se, vrčení a vždycky jen stupíneček před agresí. Argo si s ním po pár dnech nechtěl hrát vůbec. Jen ho chránil před jinými psy, neumravňoval ho a vyhýbal se mu.

Kromě mazlení. Když si člověk sedl a dal Danovi možnost si přisednout nastala totální změna, lehl si co nejblíž a blaženě se nechal hladit. V tý chvíli ho lidi naštěstí zajímali.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Hanča 12.12.2016 22:06

Přečetla jsem, Petro,

článek a diskusi na jeden zátah a nemohla se odtrhnout od toho napínavýho čtení a chvílemi jsem až trnula, co bude dál.. Páni, tak náročný období si snad ani nedokážu představit. A to k Talince máte ještě Rumíčka, kterého taky nezanedbáváte. Jste úžasní, opravdu, a uvidíš, že přijde čas, že vás to bude bavit, všechny.

Jenom abys věděla, že v tom nejsi sama - máme v příbuzenstvu bulíka, 9timěsíčního puberťáka. On tak strašně miluje lidi, že je až nebezpečnej. Stačí na něj vlídně pohlédnout nebo promluvit a šílí radostí a skáče, škrábe, doráží. K dětem vůbec nemůže, ty by porážel jak kuželky. Já jsem se mazlila dobrovolně, a výsledkem byly modřiny a naražené klouby. :-)) Musíme doufat, že se zklidní, páníčka má zkušeného, tak to jistě půjde.

Vám držím palce a těším se na další díl.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Kytka 12.12.2016 20:12

Petro :-O

jen z toho čtení jsem jurodivá a orosená až na zádech. To bych NIGDY nezvládla! Moc držím palce aby jste to všichni zvládli k všeobecné spokojenosti. :o)

Olda byl taky naprosto nedotčený čímkoliv, živořil asi někde na dvorku s velkým psem a bojoval o přežití. Celý Pankrácký vršíček byl v pozoru když jsme vyrazili ven, všichni pesani byli zralí na zakousnutí a že se Olda fakt nebál ani těch velkých a to má 11 kilo. No, po sedmi letech a mojí svaté trpělivosti se konečně hodně zklidnil (přeci jen mu už bude asi 9 let), venku se chová vzorně, naučil se si se mnou hrát, ale někdy má vypnuto a je momentálně zavostalej jako ten Otík ze střediskové vesničky. Jo a naučil se mazlit jako kocour. :o)

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Tora 12.12.2016 19:24

Držím palce

Milá Petro, moc držím palce, abyste to všichni zvládli. Je to smutný, co občas lidi psům udělají. Na druhou stranu, díky za každého, jako jsi ty.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Vave 12.12.2016 19:15

Petro, musím hluboce

smeknout. Jestli měla kdy Talířová šanci, tak je to právě u Tebe. Věřím, že dokážeš zázrak a že to dáte. Budu moc ráda, když o tom přerodu budeš psát, je to fascinující, napínavé, plné citu a znalostí. Děkuju Ti.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

E. Žampachová 12.12.2016 17:20

Na tohle bych neměla

tedy hlavně fyzicky. Nesocializovaný ohař je opravdu síla. Jr to běh na dlouhou trať s nejistým výsledkem.

Problém je s pamlsky. Ti, co opravdu pozitivku znají upozorňují, že co je odměna, určuje zvíře. Takže pamlsky to být nemusí. A u blbě vedeného loveckého psa je největší odměna kořist - ať už zvěř živá, mrtvá nebo atrapa. U loveckých psů je nejdůležitější, aby byl na prvním místě člověk - snaha udělat mu radost (i vyjádřená něčím na zub). Jakmile je první kořist, na pamlsek psa neutáhneš. My nemáme ohaře, ale daleko snáz cvičitelné retrívry. A s Fleur jsme občas museli vyjednávat, že nám tu kořist přece jen předá. A to nebyla úplně ladem, jen asi mezi půl rokem a rokem jsme s ní ztratili kontakt. Dokud ji nenavážeš na člověka, bude lovit. Pamlsky nikdy nepřeváží. Klasičtí myslivci je lámou násilím a strachem. Děs. Naštěstí už se objevuje i výcvik pozitivní, ale mezi myslivci je nejvíc lidí staré školy. Ale s tím vysoce vyvinutým loveckým pudem se musí počítat. My to trochu řešili tím, že jsme měli atraktivní aportík - spárky, kožešinový dummy. A za odměnu si to směla přinést (ulovit). Tím jsme zvyšovali i naši atraktivitu - prostě páni chlupatého aportu... U Talířové je to komplikované zřejmě úplně blbým loveckým výcvikem - nevýcvikem. Přeji ti hodně štěstí. Trpělivost máš, zkušenost a fantazii taky. Tak ať to záda vydrží a z holky je časem normální pes.Jen počítej s tím, že u lovců se pozitivka musí upravit a že co je odměna určuje zvíře a nemusí to být mlsek. Setkala už jsem se s tím u několika psů. Jde to, ale pomalu. Držím palce.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

H. Williamson 12.12.2016 17:14

myslim na vas

Petro, uz ani nevim, co bych dodala. Snad jen to, ze na vas myslim a drzim palce. Jestli to nekdo dokaze, tak jste to vy.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

O. Joklová 12.12.2016 14:42

Petro, hlubokosklon,

jinak skoro nevím co napsat, četla jsem to docela s bušícím srdcem - a to díky tomu, že jsem nikdy psa neměla a o velikosti kočky máš jistě nějaké povědomí, si nejspíš vlastně vůbec nedokážu představit, jaké to všechno ve skutečnosti bylo a je

jste fakt dobří!!!!!!!!!!!!!

• reagovat
• nahlásit příspěvek