A. Sedláčková 30.10.2016 10:46

Re: dokončení

Díky za krásné povídání. Docela mne dojalo - koncem srpna nám zemřela kokřice Sendynka a její ztrátu těžce nesu. Přeji vám mnoho hezkých chvil s Gustou.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Vobr 30.10.2016 7:40

Re: dokončení

Také děkuji !!!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Lepka 28.10.2016 19:06

Re: dokončení

Půvabný fejeton. Díky.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Kraus 28.10.2016 17:33

dokončení

Podle celého plotu mám záhon na zeleninu, taky pár rybízů, kus jahod, rajčata, a hned vedle meruňku a dvě jabloně. Prostě pořád se tam nějak ometám a Gusta mi za plotem asistuje. Při tom se těžko dá mlčet, Gustu ostatně zajímá úplně všechno, a tak mu vyprávím. Člověk si přitom někdy sám něco ujasní nebo neujasní. Třeba vidím zřetelně, jak odcházíme s matkou a bratrancem do kina na Poklad na Stříbrném jezeře a otec na dvorku začíná něco řezat a stloukat. Přicházíme domů, návštěva kina byla vzácnost, a na dvorku stojí psí bouda. Jenže ten film je z roku 1962, tady ho museli promítat 1963. Jaká barevná indiánka to mohla být v roce 1961? Ani Gusta nevěděl. Došlo to tak daleko, že když přestanu povídat, začne někdy kňučet. Jindy se ale sebere a odejde a nepřišel jsem na to, proč jsou reakce různé.

Ale nezůstalo při tom. Když vidí, že něco trhám, chce taky. Dám mu jahodu, radostně odběhne a vrátí se pro další. Totéž s rybízem. Je to divné, ale Punťovi nejvíc chutnaly hrušky máslovky, hlavně ty už trochu nahnilé, z nich cukr přímo tekl. Máslovka už snad úplně vymizela, mám prořezaný pahýl, ale letos po několika letech se urodilo několik hrušek správné velikosti, slupky i chuti. A tak jsem si zvykl na to, že Gusta žere jahody a rybíz, dokud nepřišla sousedka a co ten Gustav blbne. Že jí okusuje jahody a roznáší je po zahradě, na to si zvykla, ale ten rybíz, ten mu dávám já? Takovou loyalitu je nutno odměnit. Našel jsem doma pytlík starých piškotů, občas zbyde nějaká flaksa, jednou se dokonce rozmočily a zase uschly nějaké zvlášť chutné pišingry. Ano, bez piškotu v kapse už nevycházím. Dopadlo to tak, že jak mě Gusta zdálky vidí, ať jsem kdekoli v dohledu, žene se ke plotu, opře se o něj packama a jeho verbální i mimický projev je zcela nekompromisní. Z něj by si ti migranti měli brát příklad, ale to mu neříkám, aby nezpychl. Je podzim, sklizeno, zbývá vytrhat rajčata a bude se rýt. Přes zimu se moc neuvidíme. Jaké to bude na jaře?

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Kraus 28.10.2016 17:29

Jo, ti pejskaři.

Vloni na podzim si přivezli naši sousedi, věk 78 a 74, sousedíme vzadu drátěným plotem, pejska ze sousedčiny rodné vesnice. Náhodou, ale jistě to náhoda nebyla, tam přijeli ve chvíli, kdy pejsek, mírně odrostlejší štěně, byl připravován k utopení. Slyšel už na málo lichotivé jméno Gustav a na rozdíl od některých jiných voříšků zářil inteligencí. Tak jsem to aspoň řekl sousedce, trochu tou nenadálou akvisicí zaskočenou. Sousedka je široko daleko jediná, kdo má ještě slepice a snad poslední v obci, kdo má králíky. Teď je i jediná, kdo má nečistokrevného psa.

U nás vzadu na dvoře pod přístřeškem léta budila zaslouženou pozornost dobře udržovaná, takřka vzorová psí bouda, elegantních proporcí a s klempířsky provedenou plechovou střechou. Otec ji stloukl v roce 1961 pro Punťu, který přišel do domácnosti, abych se přestal bát psů. Ty inkarnace – proboha odkud jsem to přišel, že tam nebyli psi? Jsou v životě různé zlomy. Až bude zle, pořídím si psa, říkal jsem si, když jsem boudu různě přesunoval, vymetal z ní listí nebo ji natíral. Už nepořídím, nemám boudu, je za plotem u Gusty. Řekl jsem mu hned zkraje, aby si ji považoval, že Punťa v ní prožil třináct šťastných let. A Gusta si toho skutečně považuje.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

V. Kříž 28.10.2016 17:03

Milý Astone

opravdu je vodítko příčinou nenávisti k ostatním psům? Měli jsme retrívra (zlatého), který chodil na volno a k ostatním psům byl v podstatě zlatý. Teď máme kavalíra, nebo vlastně kavalírku, kterou vodíme na špagátě, protože je to blbý pes, který se na povel nevrátí nebo se nechá přejet. A štěká na 80% psích kolegů, které vidí. I na výstavě byla štěkavější než stovka ostatních. Nějak ji budeme muset psychologicky umravnit, ale bez vodítka je to riziko.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Vobr 28.10.2016 8:58

Náš labrador Olda si nosí z ranní procházky rohlíček

... pokud jdeme kolem krámu, zastaví se a odmítá jít dál.Je třeba zajít do krámu, dát mu rohlík a pak si ho za veřejného obdivu nese domů !!!

Ti, kteří Oldu znají mu nabízejí rohlíček, když vidí,že si ho nenese !!!

MY PEJSKAŘI JSME SOLIDÁRNÍ !!!

• reagovat
• nahlásit příspěvek