R. Enatae 30.8.2016 23:00

ztrácím se v přírodě

Kdysi jsem opravdu "výživně" zabloudila nad Dalmatinovem. Zrovna jsem byla na mateřské a dohlížela na dělníky, kteří nám dělali kamennou terásku před domem. V poledne jsem nakrmila potomka, šoupla ho do postýlky, dělníkům jsem řekla, že jdu na hodinku na houby a dítě že bude spát nejméně dvě hodiny.

Vyrazila jsem do lesa za chalupou, kde jsem se během té hodiny tak zamotala do zdánlivě pravoúhlých a navazujících průseků, že jsem se vrátila po třech hodinách stopem. Dítě stále spalo, zato dělníci byli na pokraji hysterie:)

Neztrácím se ve městech, ta mají logiku. V centru kostel a radnice, soustředná stará zástavba a pak obvykle bulváry, které vedou k tomu centru. Nejraději mám Prahu, Milán a Paříž.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Jovo 30.8.2016 20:04

Bloudění.

Zano díky za pěkné povídání. A tak přidám také trochu bloudění.

Zabloudit se dá i na cestě, která je značena Klubem českých turistů. Stalo se v Brdech asi tak před padesáti roky. Trasa byla jasná - Míšov - Teslíny - Spálená bouda - Třemšín. U té boudy odbočit vpravo a po žluté hurá na Třemšín. Problém vznikne, když lesáci vykácí stromy s těmi značkami. Cestičky zarubané a v těch lesích je značné množství jiných lesních cest a křižovatek. Výhled žádný a tak se jeden snaží orientovat podle mechu na stromech a svitem slunce i když je zamračeno. Nemaje kompas, mapu ani GPS. (KdeProbohaSem.) Po několika hodinách bloudění jsme na jedné z křižovatek narazili na asfaltovou cestu. Hurá! Ta musí nutně vést do civilizace. V této době už jsem nesl pětiletého syna na ramenou. Asi po l km jsme vyšli z lesa někde u Chynské hájovny s pohledem na Věšín vzdálený asi 2 km. Byl letní podvečer a před námi cca 8km po silnici zpět do Míšova na základnu. Při vší smůle jsme měli štěstí. Po příchodu do Věšína jsme zjistili, že za 15 minut jede autobus Příbram – Plzeň se zastávkou V Míšově.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Crossette 30.8.2016 18:49

Zano, bezva téma

I když si nevzpomínám, že bych se kdy v přírodě ztratila. Jedině snad při houbaření v brdských lesích kde máme chatu, jsem se několikrát dostala ze "zóny jistoty", ale nakonec jsem se vždy nějak vymotala a našla správný směr domů.

Jinak na dlouhé toulky přírodou jsem začala chodit až s manželem a on má neuvěřitelný smysl pro směr. Já tak akorát vím, že "támhle zapadá slunce" tak "jih" bude opačně, kměn na téhle straně má větve "ofoukané" tak to bude sever...ale na kterou stranu bych se já měla dát k hledanému cíly už neuhádnu :) V Evropě se v přírodě rozhodně lépe a jistěji ztácí, než tady. U vás je velká pravděpodobnost, že "časem" z lesa vyjdete. A to buď na silnici, kde by vám někdo nabídl záchranný odvoz, nebo po ní chvíli budete šlapat a určitě dorazíte do civilizace. A tam je alespoň naděje, že "tam už se doptáte", nebo při troše štěstí tam jezdí autobus, nebo je tam alespoň spásná hospoda na doplnění sil. Přesto při našich tůrách jak třeba v Alpách, tak na Šumavě měl manžel cestu předem naplánovanou a co nejvíce jsem se držely turistických značek. Ale párkrát jsem také sešli z vytyčených tras (buď popletli značky, značky nebyly, nebo jsme prostě chtěli jít tam tím hezkým okolím). To se pak obyčené chvilkové bloudění někdy změnilo ve ztracení jen proto, že se manžel (na můj návrh) paličatě odmítl zeptat na směr, protože "on" více-méně stejně věděl, kudy jít dál. No věřila jsem mu a vždy se ukázalo, že opravdu směr věděl, ale do cíle jsme vždy šli až příliš klikatě. Takže, když už šlo do tuhého, nakonec jsem si prosadila svou a šla jsem se zeptat sama (a choť byl v skrytu duše jasně rád :).

Tady v Am. bychom se rozhodně báli jen tak si odbočit z cesty (a ztratit ji z dohledu). Následky mohou být doslova tragické. Vzhledem k rozlohám lesů a v horách drsným podmínkám je naděje poměrně malá, že se určitě "ještě do večera" vymotáte ven, nebo najdete nějaký lidský příbytek s pomocí.

Zano, díky za mail, ozvu se.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Dalmi 30.8.2016 16:12

Ráda se toulám

a ráda se zase nacházím. Málokdy bloudím, i když jsem ženská :-)

Horší je zabloudit autem - vyjela jsem v cizině špatným výjezdem na dálnici. Byla tma, listopad, pršelo, neměla jsem kapalinu do ostřikovače. Viděla jsem úplný ...nic. Nakonec jsem dalším výjezdem vyjela (po dost kilometrech jízdy venku i v tunelech), otočila se na nějakém sídlišti, dolila tu vodu a záhadně kratší cestou se vrátila na správný směr. Už jsem těmi tunely nejela a je to pro mě doteď naprostou záhadou.

Projela jsem to jindy za světla a bylo to jinak. Tak nevím...... :-)

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Vave 30.8.2016 13:17

To je krásné počtení,

milá zano, plné radosti a lásky k naší zemi. Děkuju Ti, ani nevíš, jak mě to zahřálo u srdce.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

O. Joklová 30.8.2016 11:20

zano, to je paráda

teda největší svoji Achillovu patu jsem popsala už pod Ygou, ale diskuse je celkově moc "čtivá", třeba Ešusová moc pěkně popisuje večerní města a noční přejezdy :-)))))

u nás byl specialista jeden kamarád, který vždycky vyhlásil nějakou "nábližku", a to už všichni věděli, že se cesta značně prodlouží

vlastní zážitek si ani nevzpomínám, i když už jsem určitě bloudila... nejlepší je, když jsem odkázaná na sebe, protože to si pamatuju orientační body (i třeba jako řidič) a pak zpátky bezpečně trefím - naopak jako spolujezdec se zcela spoléhám na řidiče - a potom vím prt

v cizích městech (kam jsem dychtivě jezdila po '89) jsem se vždy kupodivu docela dobře orientovala "podle čuchu", nějak jako holub vždycky vím aspoň přibližně správný směr, málokdy se spletu

• reagovat
• nahlásit příspěvek

A. Lex 30.8.2016 11:14

Zano,

krásné fotky, jako vždy! A můžeme za ně děkovat vašim ztrácecím iniciativám :-).

Také se v terénu ztrácím, ale zatím se mi podařilo rychle najít tu správnou cestu a doufám, že tohle krédo platí i pro život.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

E. Šusová 30.8.2016 9:09

Naprosto s Tebou Zano souhlasím!!

neboť to vidím úplně stejně:

"Nevím, jak vy, ale mně to přijde jako takové malé tuzemské dobrodružstvíčko.!" Jeden moc fajn z výletů byl, když jsme jen tak šli přes kopec a lesem a asi tak tudyma, možná támhle.... a došli jsme - pro mě to bylo překvápko, nevěděla jsem kam jdeme - až k Ajšadlovým na chalupu. Stejně jako miluju se toulat městem - nejlépe večerním - bez cíle a jen tak, tak miluju jít v přírodě někde někam a nějak :-)

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Matylda 30.8.2016 8:55

Ztratit se dokážu,

ale skoro vždycky se rychle najdu :) Na směrovkách na silnici mě rozčiluje jen to, že často píšou velké cíle a málokdy ty dílčí, leda až jste těsně před nimi, takže na Ostravu a Olomouc je sice hezký, ale já chci jet na Vyškov a to by mi tam mohli sakra napsat dřív, než těsně před odbočkou.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Yga 30.8.2016 8:34

Ztracena ...

Ztrácím se všude a vždy ... cesta na dovolenou (třebas třídenní) bez bloudění neexistuje (:o))). A to býváme vybaveni autoatlasem, mapami z internetu i navigací. Když jdeme s Terkou našim hajkem, nikdy nevím, kde zrovna jsem (kdo zná naše lesy, ten to nepochopí - ani zdaleka to není Boubínský prales), pokud to není cestička už stokrát prošlá.

Navíc si pletu levou a pravou stranu, sever podle mechu nedokážu určit (i kdyby, stejnak by mi to bylo naprt, protože nevím, odkud jsem přišla a taky světové strany východ a západ mi zůstaly doposud utajeny) ... já ani ty drobečky nemožu sypat, protože by je Erňa za patama zblajzl.

A přesto se ráda toulám a zatím jsem se definitivně neztratila (:o))). Ovšem smekám klobouk před těmi, kdož se orientují v krajině i v životě ...

• reagovat
• nahlásit příspěvek