Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996Diskuse k článku
ČLOVĚČINY: Mezi nebem a zemí
Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
|
H. Williamson 3.3.2016 10:58Re: Deji se mi takove a podobne veci Ty tak Liko, to vis neco, co ja nevim. My jsme fakt meli na mysli ty cernobile kravy. |
|
Z. Jitur 3.3.2016 9:43Re: Už je pozdě, ale nedá mi to... ...zažila jsem něco podobného s mým tátou. Byl po třech mrtvičkách, fyzicky špatné, hlava fungovala. I v tom stavu se snažil mi radit, co všechno mám zařídit, abych v případě jeho odchodu, měla starostí, co nejmíň. Při poslední návštěvě u něj v nemocnici, jsem odcházela, když on usnul. Loučila jsem se s ním, dala mu pusu a do ucha pošeptala, "ať to nevzdává, jestli to má cenu..." Večer mi pak volali z nemocnice, že zemřel ve spánku, nevydrželo srdíčko. A kamarádka mi pak, když jsem jí to vyprávěla říkala, "...že jsem ho tímto vlastně "propustila", přestala ho tu držet a on mohl odejít..." |
|
|
Z. Jitur 3.3.2016 9:32Re: Nestává se mi to Děkuji, ano, občas nad tím hodně přemýšlím, ale jak už jsem psala, děje se to samo, tak to musím brát... |
|
|
Z. Jitur 3.3.2016 9:32Re: Jitur, dojemné povídání -nemám z domova přístup na Net, tak tedy až dnes, Maričko, ano Terezku stále mám, letos jí bude na podzim 11 let. A díky za krásné povídání! |
|
Z. Lika 3.3.2016 7:50Re: Už je pozdě, ale nedá mi to... Ivano, udělala jsi pro ně úžasnou věc. |
|
|
Z. Lika 3.3.2016 7:50Re: Deji se mi takove a podobne veci Tak jsem googlila horu Holstein a jo, trojúhelník jako z učebnice. Původně jsem myslela i plemeno těch moc pěkných černobílých krav, kvůli zbarvení :-) |
|
|
H. Williamson 2.3.2016 23:07Re: Už je pozdě, ale nedá mi to... Ivano, to je vlastne krasny pribeh. Nejak se veci musi dat do poradku, aby duse mohla v klidu odejit. |
|
Z. Ivana 2.3.2016 22:42Už je pozdě, ale nedá mi to... Ještě vám napíšu jeden příběh. Děda měl, kromě babičky, ještě jednu dlouholetou známost. On to tajil, my předstírali, že to nevíme ;) Až do velmi pozdního věku se spolu scházeli, a když už děda špatně chodil, aspoň si telefonovali. Pak už to nějak skončilo, nevím, zda se rozešli nebo se jen přestali jeden druhému ozývat. Asi po roce děda musel do nemocnice, následovala LDN a hospic. Dlouhou dobu byl děda ve stavu, kdy jsme očekávali, že musí přijít konec. I on sám opakoval, že už to chce mít za sebou. Ale něco ho na tomto světě pořád drželo a nechtělo ho nechat odejít. Jednou mě napadlo, že vlastně ta dědova přítelkyně (o které jsme oficiálně neměli vědět) neví, v jakém je děda stavu. Vyhrabala jsem odněkud dědův přes rok nepoužívaný mobil, opsala si číslo, zavolala. V hlase té paní jsem cítila obrovskou úlevu a vděk. Byla šťastná, že má o dědovi nějaké zprávy... Hodinu po našem telefonátu děda umřel, pokojně, ve spánku. Už mohl odejít... Jsem o tom přesvědčená. |
|
|
H. Williamson 2.3.2016 22:41Re: Deji se mi takove a podobne veci Mas Liko pravdu, ze v tomto pripade to byl dar. Ale vseobecne neni o co stat. Ale da se s tim zit, v tom smyslu, ze si jeden zvykne. Proc pani Holsteinova? Povila u nas na zahrade ve skruzi dve kotatka. Rikali jsme jim napred aliens, protoze jedno kote bylo znacne velke, prevazne bile s cernyma skvrnama, kterym vevodil naprosto presny cerny trojuhelnik na vrcholu hlavy. Pak jsme usoudili, ze je to Holstein a tudiz jejich matka musela byt pani Holsteinova. |
|
|
Z. Lika 2.3.2016 22:11Re: Deji se mi takove a podobne veci Hanko, tak to je zrovna ten případ, kdy je dobré mít takový dar, přesně jak píšeš. Mohla jsi vyprovodit milovanou přítelkyni. Je to moc pěkný příběh. Hm, paní Holsteinová? Odkud to jméno? |
|
|
H. Williamson 2.3.2016 21:59Re: POZOR, POZOR, HLÁSÁNÍ!!! Vsechno nejlepsi, Bedo, vcetne slunicka v dusi. |
|
|
H. Williamson 2.3.2016 21:29Deji se mi takove a podobne veci uz od detstvi. Casto vidim budoucnost - jak ta Libuse. :)Ale fakt, nejak z niceho nic na mne padne vedomi neceho, vetsinou neco, o cem jsem vubec nepremyslela, a casto ani premyslet nemohla, protoze jsem nevedela, ze treba nekdo, predevsim v CR, je nemocny nebo umira. Ne nutne v tom divnem vedomi vim, ktera urcita osoba, ale vim, ze nekdo. A vzdycky mam pravdu. Zde relativne nedavna prihoda. Byla jsem objednana na prvni pooperacni kontrolu krcni patere v univ. nemocnici v Sev. Karoline. Asi tak 4 hodiny cesty. Planovali jsme, ze zustaneme pres noc. Chet vecer nalozil auto. Kolem 10. vecer na mne padlo to silne vedomi, ze absolutne nikam zitra rano nemuzem jet. Nevedela jsem proc, ale vedela, ze NE. Tak jsme nejeli. Rano jsem sla na verandu vypustit kocici maminu pani Holsteinovou a jejiho synka Pepu, ale mamina nebyla videt. Musela tam nekde byt, protoze jsem je vecer nakrmila a dvere byly zamcene. Nasla jsem ji zalezlou za lednickou a kdyz Chet lednicku odsunul, tak vypadala, ze je mrtva. No, jeste zila, ale uz byla na ceste za duhu. Zjevne u ni doslo k vnitrnimu krvaceni, protoze mela zaschlou krev u tlamicky a krvi zalepene oko a napul v komatu. Umrela mi v naruci asi za dve hodiny, klidne, a az do konce na mne koukala tim jednim ocickem. Je fakt, ze mela nador v brisni dutine, a dobry kamarad a vyborny vet nam rekl, ze operace a chemoterapie by ji nepomohly a spis by zasla na nedostatek svobody a modre oblohy nad hlavou. Jeste den pred smrti ji ale nic nebylo - leskly kozich, chut k jidlu, vyskakovala na zidku,kde se rada opalovala, a absolutne ani naznak nejake letargie. takze kdyz jsem vecer pred cestou rekla NE, tak mi pani Holsteinova zadne starosti nedelala. A jak jsem byla v tom smutku rada, ze mi ta nejaka sila zabranila odjet z domu. |
|
Z. Nelina 2.3.2016 21:04Liko, to umístění spaní je velice zajímavé a já s ním souhlasím. |
|
M. Crossette 2.3.2016 20:50Re: Jitur, dojemné povídání Liko, díky, že hledala :) No my máme postel s hlavou za západ, takže nohy na východ. No spí se nám dobře, milionáře nejsme (pokud "příjmy" jsou myšleny finančně), s tou leností by to také občas souhlasilo, stejně jako hledání té správné motivace (když se mám pustit do něčeho, do čeho se mi vůůbec nechce.. tak teď to mohu svádět na polohu postele). Mám "okno v nohách" a když je venku vlaho a bezvětří, otočím se hlavou "dolu" - a choť mi tím pádem čuchá nohy a já jeho :). To se mi pak spí bááječně, ale asi hlavně proto, že vdechuji úžasný, čerstvý vzduch jen necelý metr od hlavy (okna jsou nízko). Ale musí být fakt bezvětří, nebo jen mírný vánek, protože jsem na hlavu choulostivá a jak začne profukovat silnější vítr, musím se zase otočit "na západ". Každopádně je to velice zajímavé, jen bohužel člověk musí často postel dát v místnosti tam (a tak), aby prostě pasovala. Ta naše se v ložnici jinak postavit nedá. |
|
|
Z. Lika 2.3.2016 20:27Re: Jitur, dojemné povídání Maričko, na stránkách Feng Shui jsem našla obecné rady k umístění postele: Sever - velmi vhodná pro starší lidi, podporuje klid a spiritualitu, pomůže s nespavostí; Severovýchod – Příliš ostrá energie na spaní (osa země), může se projevit až nočními děsy; Východ – velmi dobrá pro mladé lidi, upevňuje profesi, ideální pro růst (děti), optimismus;Jihovýchod – podporuje dobrou komunikaci, tvořivost, aktivní život a růst; Jih – prudká energie, není dobrá pro regeneraci během spaní, podporuje vášeň; Jihozápad – příliš klidná energie (osa země), může způsobit ztrátu životní rovnováhy; Západ – dobrá pro spánek, pomáhá ke zlepšení příjmů, podporuje lenost a ztrátu motivace;Severozápad – podporuje dlouhý a hluboký spánek, vhodná pro starší lidi se zkušenostmi. Kdysi jsem spala na lůžku uprostřed místnosti a bylo to hodně nepříjemné. |
|
|
M. Crossette 2.3.2016 19:31Re: Jitur, dojemné povídání Zano, kdysi jsem někde četla, že pro správné spaní máš mít hlavu..hmmm.. teď právě že nevím na kterou světovou stranu..snad na sever??? Protože tím směrem proudí jakési vlny, které pak procházají lidským tělem a způsobují klidný spánek. Když jeden spí obráceně, i vlny proudí "proti srsti" a spánek není jak má být. Nevítě někdo něco o tom ??? |
|
|
M. Crossette 2.3.2016 19:28Re: Liko, díky Liko, to video je úžasné, kočka s láskou k hudbě :)) A Bedo, vypadá troche jako Myška, ne??? |
|
|
O. Joklová 2.3.2016 19:27všem moc děkuji za přání k narozeninám - udělali jste mi radost :-))))))) já jsem slavila s hlavobolem a tak jsem si nadělila odpolední odpočinkový film - který jsem zdárně prospala :-DDDDDDDDDDD |
|
|
M. Crossette 2.3.2016 19:25Re: Jitur, dojemné povídání Ano Liko, paní Erika prý klidně "nad kočkou" hrála na klavír. Asi jak bylo to piano obrovské, zvuk se "rozložil" a Kotěti nevadil (nebo se ji naopak libil). Bydlela v posledním 7 patře (jako my)a vyprávěla mi, že když se tam přistěhovala, klávír nešlo vynést nahoru, ani se nevešel do malého výtahu. Tak ho zabalený do hadrů popruhama vytáhli nahoru podél domu na balkón, kde vysadili široké dveře a piano protáhli. Erika hrála krásně (a její syn též)a už když jsme se znaly začínaly jí pobolívat klouby na rukách. A říkala, že to pro ni bude největší tragedie, až nebude moci hrát. Zůstaly jsme nějaký čas v kontaktu i odtud, pak se ona přestěhovala, do domu k ženatému synovi (..a klavír se asi zase sunul dolů vně domu)a bohužel jsme ztratily kontakt. Pochybuji, že ještě žije. |
|
|
O. Joklová 2.3.2016 19:12Liko, díky za ten odkaz - konečně jsem zjistila, co za skladbu to mám nastavenou jako zvonění pro kočkaře v mobilu :-)))))) i když v trošinku jiné verzi --> https://www.youtube.com/watch?v=vcT7P4QMg8E |
|
T. Zana 2.3.2016 18:25Re: POZOR, POZOR, HLÁSÁNÍ!!! Bedo, krásně si to užij! |
|
|
T. Zana 2.3.2016 18:22Re: Jitur, dojemné povídání Maričko, to je hezká vzpomínka! Ano, proutkař. Tak na tohle věřím - ne snad že bych si přímo proutkaře zvala domů, ale jak hodně jezdíme, mám vyzkoušeno, že někde spím vyloženě špatně, i když postýlka je jak malovaná. Doma jsem s tím kdysi měla problém taky, pak mi pomohlo malé posunutí při rekonstrukci ložnice. |
|
|
Z. Lika 2.3.2016 18:21Re: Mám podobnou zkušenost Člověk si zpětně vyčítá leccos, to už je taková nátura citlivých lidí. Oldík je skvělý mazač puntíků (jsou-li jaké), ten se opravdu povedl :-) |
|
|
Z. Lika 2.3.2016 18:19Re: Jsou věci mezi nebem a zemí... Ivano, to je útěšný, klidný sen, nádhera. |
|
|
Z. Lika 2.3.2016 18:18Re: Jitur, dojemné povídání Maričko, to jsou tak krásné příběhy, a dojemné. Je vidět, že jsi Kotě měla moc ráda, však na ni často vzpomínáš. Jestlipak Erika na klavír hrála, když pod ním Kotě ležela? Některé kočky milují hru na klavír, a to i jako posluchači (třeba zde https://www.youtube.com/watch?v=zIcIWTScobo). A paní Erika byla úžasná, že povolala i proutkaře, pravá milovnice koček! Ta záda tě tehdy bolela steskem a tvoje maminka měla pravdu - na stejném místě v lůžku ti prostě chyběla. |
|
|
T. Zana 2.3.2016 18:17Nestává se mi to a asi jsem i ráda...ono to není lehký dar. Krásně jsi to, Jitur, popsala. |
|
|
M. Crossette 2.3.2016 18:12Re: POZOR, POZOR, HLÁSÁNÍ!!! Bedo, všechno NEJ, NEJ, NEJ !!!! |
|
|
M. Crossette 2.3.2016 18:11Re: Jitur, dojemné povídání A ještě jinou "pozemskou" vzpomínku na Kotě. Jeden čas jsme v Německu bydleli ve výškovém domě. Přes chodbu žila moc milá stará paní (Němka před válkou žijící v Praze, ještě uměla docela hezky česky). Milovala Kotě a nabídla se, že nám ji kdykoliv pohlídá. Když jsme toho využili poprvé na necelý týden, paní Erika si k sobě odnesla veškerou kočíčí výbavu, včetně Kotětina oblíbeného proutěného košíku. Když jsme se vrátili, zvoním na Eriku. A ona , ať se jdu podívat, kde je Kotě. Spokojene spala, schoulená pod velkým křídlem piána (Er. i její syn hráli na klavír). A Erika mi vyprávěla, proč právě tam. První den prý Kotě byla dost nešťastná, mňoukala a chodila ke dveřím. Chudák Erika jí nabízela všemožné pohodlí, dobroty, nic nepomáhalo. A protože byla vůbec dost esotericky naladěná, zavolala jednomu známému, který byl..jak je to česky, uměl najít spodní vodu..je to proutkař? Pán přišel, nejprve chvilku hladil kočku a pak začal procházet bytem. A po chvíli pravil, "dej ji košík doprostřed po klavír, tam se jí bude líbit, tam jsou ty správné vlny". Erika poslechla a Kotě okamžitě do košíku zalehla, zklidnila se, přestala smutnit a vše bylo v pohodě. A takhle spokojeně spící v košíku jsem ji našla po našem návratu. My bohužel klavír něměli, ale Kotě i tak byla jasně ráda, že je zase "ve svém". Paní Erika nám pak Kotě hlídala ještě několikrát, košík vždy ležel pod piánem a hlídání proběhlo bez problémů. |
|
|
M. Crossette 2.3.2016 17:56Jitur, dojemné povídání a je mi moc líto, že Skotík už není, stejně jako kocourek Adél, který si prožil vskutku dlouhý život. A co "odchycená" Terezka, tu ještě máte? Mě take nejsem na naše zvířata napojená na tu tajemnou vlnu. Moje vzpomínka je tedy pozemská. Moje osudová kočka Kotě celé roky spávala na naší posteli. Někdy na polštáři těsně vedle mojí hlavy, ale nejvíce na mojí hrudi (spím nejraději na zádech). Maminka to neslyšela ráda, že prý takové závaží celou noc na prsou (jeden čas až 7.5kg)není zdravé, ba nebezpečné. Mě to ale dělalo radost. Když Kotě za našeho bydlení v Německu umřela, dlouho jsem ji oplakávala, nemohla jsem se s tím vyrovnat. A vlastně hned druhý den mě celou noc šíleně bolela záda, ráno jsem bývala jak rozlámaná, nevyspalá. Myslela jsem, že mě možná začala tlačit proleželá matrace. Dala jsem pod sebe poskládanou deku - nepomohlo. Měkkost jsem vyměnila za tvrdost, kdyby to bylo tím - pod matraci jsem položila prkno - záda bolela dál. Při návštěvě Prahy jsem to mamince vyprávěla s tím, že asi budu muset k lékaři. A maminka - vlastně špíše v legraci - povídá "no jo, chybí ti tam kočka na hrudi, lehni si jinam". Rozhodla jsem se to zkusit a po návratu jsme si s manželem prohodili strany postele. A já tu noc (a pak už další) po dlouhé době konečně zase spala bez bolesti zad !!! Jelikož Kotě nikdy na manželově hrudi nespala (on se v noci mele), její tíhu na té mojí straně nepocítíl. Tak nevím, bylo to opravdu tím, že mi Kotě na hrudi chyběla, nebo ne ??? |
|
Z. Kytka 2.3.2016 16:59Mám podobnou zkušenost S Dádulkou jsme byly napojeny přímo telepaticky. Zpětně jsem si vybavila, že jsem asi 2 týdny před tím než jsme jí museli odvézt na veterinární kliniku, měla při pohledu na ní sevřený hrudník, slzy v očích a říkala si, že je můj poslední pejsek. Předtucha jak hrom. Za pár dní odešla za duhu a já mám dodnes pocit viny, že jsem nedokázala být s ní. :o/ Snad se mi ten černý puntík umaže tím, že jsem Oldovi ten jeho život zachránila. <3 |
