B. Volarik 5.1.2016 21:08

Autorovi: Sqělé citáty, jen něco chybí....

Příště, až zase budete mít chuť připomínat ty debility (což je nutné, lidé rádi a rychle zapomínají) zkuste najít pár perliček z pera právnického genia Jičínského. Ten za komunismu předváděl parádní slovní ekvilibristiku.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

R. Tichý 5.1.2016 15:16

Jak asi dopadli ti myslitele po roce 1989.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

A. Alda 5.1.2016 13:56

Neznám nikoho jiného,

kdo tu Tvorbu četl. Asi jste, pane Ulči, jediný.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

D. Stirský 5.1.2016 9:56

Dnes to není jiné!

Nu, dnes lze se dočíst řadu obdobných výblitků. Já jim říkám politicko-novinářsko-celebritně-manažerská čeština, tj. čeština často používaná 4 výšeuvedenými kategoriemi lidí. Kdysi: Soudruh XY vyzvihl nutnost upevňovat demogracii vpravdě socialistickou, předal nám neocenitelné zkušennosti z budování socialismu ve své zemi a ukázal, že je ryze přesvědčeným marxistou-leninovcem nesoucím zapálenou pochodeň proletářského internacionalismu a lásky k Sovětskému Svazu. "Ať žije náš pracující lid!", dodal skromě soudruh XY. Dnes: "Pan XY vyslal signál napříč politickým spekterem, že demokracie v této naší zemi je především o zákonech a o právu a že současnou situaci, kterou vnímá jako silný příběh a mesidž pro mladou generaci, je třeba v krátkodobém horizontum interpretovat a diskutovat na koaličním půdorysun ve smylu posílení vnímání národní identity. "Je to pro mě výzva", dodal pan XY.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

P. Lenc 5.1.2016 8:21

Hezké,

jako vždy.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

F. Žůrek 5.1.2016 8:15

Pane Ulči, také děkuji

Tvrobu jsem nějak nečetl, ale užil jsem si své. Nejhorší snad byl soudruh - kariérista a nedej Bože, když jemu někdo zavazel v cestě.

Ano, ten příklad se Stálinem je příznačný.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

B. Volarik 5.1.2016 7:52

To je krása nesmírná....!

Nejvíce se mi snad líbil tenhle citátek: Obtížná představa: „V New Yorku spí na ulicích v létě třicet šest tisíc bezprizorních houslistů.“ Zpráva profesionálního pozorovatele Ivana Brože, Tvorba,

Těm třiceti šesti tisícům houslistů dodává korunu, že jsou všichni sirotci nebo opuštěné děti (bezprizornyje...Makarenko). Pokud by se všichni sešli na Times Square, vydali by na slušné hudební těleso...třeba by se i dostali i do Guinessovy knihy rekordů, stali se slavnými, zbohatli a koupili Metropolitan Operu....

• reagovat
• nahlásit příspěvek

V. P 5.1.2016 7:19

Dnešní přátelé Ruska

A věřil byste, pane Ulči, že se tu najde docela dost lidí, kteří se hodně snaží, abychom do ruského chomoutu znovu spadli? A bohužel se nejedná jenom o Filipovy soudruhy.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Krejčí 5.1.2016 6:28

Ve svém okolí

jsem neznal nikoho, kdo by četl Tribunu či Tvorbu, tato veledíla normalizovaných mozků. Po likvidaci Literárek už nebylo kde se dočíst něco smysluplného, byl to suchopár bez myšlenky, zato s vodopádem servilnosti a patolízalstvi od UV KSČ až po uliční výbory. No a tito maloduchové dnes lkají nad nedokonalostí demokracie a jak JIM tehdy bylo dobře.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. David 5.1.2016 3:06

Pane Ulči, díky za vzpomínky.

Kdysi jsem na veřejnosti prohlásil, že naše armáda byla od třicetileté války na h.o.v.n.o, a pomalu jsem skončil v "tjurmě", prý jako antisocialistický pacifista. Vono je to ale furt stejné, něco mektnete na adresu migračního či jiného engeméta a máte na krku Šabatku či nějakého Eurohujera, neb je správně multikulti nemilujete. Malý přípodotek. Byl jsem včera na pivku, v kuřácké části nás sedělo 17, v nekuřácké části 3. Bude ještě prča, až si budeme Cohibas pukat na větru a chumelelici před putykou a broukat si "panzerlied" (Ob's stürmt oder schneit, ob die Sonne uns lacht,...). Takový je svět, potažmo EU.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Kraus 5.1.2016 13:44

Jaké to bylo za komunismu.

Pokud vím, v mém okolí Tribunu, Tvorbu a podobné nikdo nečetl. Ono se to ani číst nedalo, což jsem si teď připomněl. Prostě v těch odstavečcích citací v článku pana Ulče dokážu přečíst jen prvních pár slov a pak mě zahalí mlha nepochopení. Podobně, jako když se dnes v televisi dívám na politicko-publicistický pořad déle než nějakou půlminutu. Bůhví pro koho komunista takové časopisy vydával. I vedoucí oddělení a náměstci odebírali jen Rudé Právo, pěkně viditelně každý den ve vrátnici na svoje jméno. A v sedmdesátých a osmdesátých letech už nebyl nikdo uvědomělý tak, aby tu ideologii četl, natož jí věřil. Časem dokonce někteří místo RP začali odebírat Hospodářské noviny. To je ovšem moje omezená zkušenost z velkého projekčního ústavu. Ale i jeden příbuzný, který si kvůli kariéře ve fabrice udělal VUML, si ze vší té šaškárny dělal legraci. Přesto jsme se ho všichni báli, což mu nebylo příjemné. Horší byly kádrové reservy, vybraní mladí blbci. Soukromě říkali, že jim to budou rozvracet zevnitř, ale kariéru dělali přes mrtvoly. V prostředí, odtrženém od výroby a průmyslu, na ministerstvech a ve státní správě, byla situace asi jiná. Mezi projektanty, ve fabrice na přejímce, na rozvodně byl člověk mezi svými, na úřadě se slušelo být obezřetný a držet hubu. Podobné je to i dnes, ale v mnohem větším měřítku, tak, jak se přesouvají lidé z výroby, kde je činnost k logickému myšlení přímo nutí, do všelijakých manažersko-obchodních profesí. A místo povinné Tribuny a Tvorby mají dnes pologramotní mladí bakaláři a magistři dobrovolně ČT24.

• reagovat
• nahlásit příspěvek