Z minulosti mě nejvíce fascinuje dětství. Ta věta se ke mně stále vrací právě při psaní fejetonů. Při pohledu zpět se mi jeví dětství jako nejdůležitější období života, protože tam skoro všechno bylo poprvé: první pocit strachu, štěstí, vidím a slyším první déšť, jak bubnoval do střechy na půdě, kde jsem spával, první sníh, na který padaly saze z komína, stejně jako první jaro s klubajícími se bílými sněženkami a žlutými, modrými a fialovými primulemi.