Neviditelný pes

První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Lidové noviny

23.4.2024 | Svátek má Vojtěch

Diskuse k článku

VíP: Všeobecný víkendový pokec(ník)

O chutích a vzpomínkách

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času

D. Ruščáková 4.10.2015 19:09

Liko, to je moc krásné povídání

a hlásím se též k bývalým konzumentům salátu s vyškvařenou slaninou. Dělávala ho babička a to tak, že tou tou nakrájenou opečenou křupavou slaninkou v horkém sádle přelila ten salát a teprve potom ho přelila vlažným nálevem. I tento salát zhadrovatěl, ale děsně chutně:))

A taky se musel jíst rychle, protože studené to bylo... to nebylo ono:))

Matyldo, přeju vše nej Borůvce k narozeninám a vám všem blahopřeju ke kotěcím přírůstkům, ale nejvíc kocourkům, kteří právě vyhráli báječný život:))

O. Joklová 4.10.2015 20:10

Re: Liko, to je moc krásné povídání

vlastně jsem to zapomněla napsat, ale u nás se taky (nejen ještě za babiček) dělal/dělá salát tak, že se do něj nalije vyškvařená slanina i s tím omastkem a potom teda sladkokyselý nálev - a lepší salát prostě neexistuje!!!!!!

akorát že mně nevadí ani když to vystydne a udělá se na těch listech takový film z toho omastku - klidně to nudu žrát ještě i další den, pokud zbude, mňam!!!!!!!!! :-DDDDDDDDDDDD

Z. Lika 4.10.2015 18:05

V Praze začíná pršet!

Sice opatrně, ale přece. A je pořád teplo.

M. Crossette 4.10.2015 17:37

hezký zbytek neděle přeji

Ano, také mám ráda jednoduchá jídla - bramboráky, knedlíky s vajíčkem atd. Když byla doma vzácně nějaká pečeně či husa(kachna), s bratrem jsme milovali vylizování pekáče. K tomu stačil krajíc chleba, oba jsme si klekli na židli u stolu, sklonili se nad pekáč a kouky chleba vytírali výpečky a zbytky té úžasně dobré šťávy. A dodnes, když jdu na zahradu uříznout svazeček šnitlýku - tak si vybavuji, jak přesně takhle jsme běhala v chatě na záhon pro šnitlýk, libeček, případně mrkev do maminčiných skvělých polévek. Jeden čas jsem ve státě Illinois měla velký záhon a urodilo se mi tam tolik listového salátu, že jsem už nevěděla, co s ním (okolní měli svůj, můj nechtěli). Tenkrát mi sousedka poradila, ať ho zaliji horkou zálivkou (měla název, který mi teď vypadl), podobně jako Liko popisuješ, jen myslím, že toho tuku z vyškvařené slaniny bylo víc. Tím se kopec salátových listů scvrknul na kopeček "hadrů". Muselo se to jíst hned, jak tuk začal tuhnout, bylo to dost bléé. Manžel to měl docela rád, tak jsem to udělala ještě asi 3x a hlavně proto, abych spotřebovala salát, který rychle vyrážel do květů.

Matyldo, gratuluji Borůvce. A jak jsem (odshora)četla komentáře, v tvojí zakuklené zprávě, co jste si domů přinesli, jsem také odhadla koťata - no a vida :)) To vám přeji, myslím, že jsi se jednou zmínila, že se ti zatím nepoštěstilo mít doma kotě. Tak si to všichni užívejte, takhle doba je tááák krátká. Těsím se na detaily.

Rputi, tvoje věta: "Takže zbyla myš Mařena, kterou jsem pojmenovala, aby se mi lépe nadávalo" mě tedy dostala :)))

Holt člověk u dřevěných pastiček nesedí a "popravu" nesleduje, tak pak ani nevidí ta "dojemně lesklá korálková kukadla". Picnout živou myš sedící přede mnou bych asi taky neuměla, ale na chatě jsme s nimi neměli smilování, bez pastiček jsme se neobešli. A nešlo o žádné pidimyšky!!!

Z. Lika 4.10.2015 18:06

Re: hezký zbytek neděle přeji

Hihi, Maričko, takže moje babička vlastně vařila americkou kuchyni, s tím salátem. Souhlasím, že je skoro tragédie, když na zahradě začne zrát všechno naráz a sousedi pěstují totéž. Znám s cuketama :-)

Z. Matylda 4.10.2015 14:12

A dneska

má Borůvka sedm let. Je to důstojná dáma, která vychovává všechnu zvěř doma jako o život :)

Z. Lika 4.10.2015 14:14

Re: A dneska

Matyldo, jak jste dopadli v Hodoníně?

Z. Matylda 4.10.2015 14:26

Re: A dneska

Nejspíš dobře- doma se nikdo nenudí :) Asi takhle- jeli jsme pro jednu kočku, rozhodně ne kocoura. Klidně dospělou. Tak si tipni, co doma máme.

Z. Lika 4.10.2015 14:35

Re: A dneska

Tak to máte živo :-) Borůvka dostala dárek, taky blahopřeji! Bylo by fajn, kdybys napsala článek o sžívání, ty čerstvé dojmy jsou k nezaplacení :-)

Z. Matylda 4.10.2015 14:43

Re: A dneska

Dárky.

Z. Lída 4.10.2015 15:14

Re: A dneska

Jéééé, já jsem zvědavá!!! Jaké Dárky, kolik Dárků? To se Borůvka bude mít :-))

Z. Rpuťová 4.10.2015 15:23

Re: A dneska

VZHLEDEM K VYMEZENÍ SOUDÍM, ŽE MÁTE DOMA DVĚ KOŤATA, Z NICHŽ NEJMÉNĚ JEDNO JE KOCOUR. :)))))))))))))))))))

Z. Matylda 4.10.2015 15:38

Re: A dneska

Oba.

Z. Lika 4.10.2015 15:45

Re: A dneska

Já se tu směju :DDD Psice doufám taky :-)

Z. Xerxová 4.10.2015 16:32

Re: A dneska

tak to Kačka snad ani neodjede do školy :o) Když máte doma takové vzrůšo :o)

Z. Matylda 4.10.2015 17:16

Re: A dneska

Už odjela, ale bylo jí to trochu líto :)

O. Joklová 4.10.2015 18:22

Re: A dneska

jéééééé, koťata!!!

tak má Světluška najednou dvě koče - nebo si je holky rozdělej? :-DDDD

T. Zana 4.10.2015 15:55

Re: A dneska

Jééé! Napiš o tom :-)))

Z. Vave 4.10.2015 12:39

Babiččin borůvkový koláč

se žmolenkou jsem se nikdy ani nepokusila upéct. A jak bych si ho dala!

Hezké téma, Liko. A nebezpečné! :)

T. Zana 4.10.2015 12:25

O.T.

vyúčtování je na Hadech.

Z. Matylda 4.10.2015 10:15

Taj nejlepší jídlo

pro mě bývaly bramborové placky, bramboráky, šulánky s mákem (neboli bramborové šišky), čočková polívka, babiččiny meruňkové knedle a babiččiny koláče. Poslední jmenované nikdo neuměl tak jako babička. Snažím se, snažím, ale jejího mistrovství jsem zatím nedosáhla :)

Z. Lika 4.10.2015 18:09

Re: Taj nejlepší jídlo

Až budeš babička, budeš vnoučatům vyvařovat přesně ty nezapomenutelné dobroty, o nichž budou za padesát let někde básnit :-)

Z. Rpuťová 4.10.2015 9:33

Hlásím likvidaci dalšího myše,

tentokrát doslova, neb pastičkou.

Takže zbyla myš Mařena, kterou jsem pojmenovala, aby se mi lépe nadávalo, když mi leze po stole v mých kulturních vrstvách. Vždycky ale zahlédnu leda ocásek!

Až včera! Kůrky, které jsem jim tu nechala před pobytem ve špitálu, aby mi nic neohlodaly, už byly zřejmě sežrané a tak se Mařena vydala na průzkum. A najednou koukám, mezi papíry a krabičkami s léky sedí pidimyš, má kdo ví jestli 4cm, kouká na mně a úplně jí slyším: "Plosím, já mám hlad, můžu si vzít kousek houstičky?"

A já koukám na ten mrňavej hladovej bobeček, jihnu jako blbec a slyším samu sebe: "TO víš že jo, tady máš! Papej Mařenko, papej!"

Mám to se sebou těžké....