Z. Nelina 31.8.2015 22:41

Televize v čekárnách

je asi pokrok, ovšem věc je to příšerná. Obyčejně hodně hlasitá a při delším čekání smyčka proběhne 150x, na mrtvici. Ono se ani číst nedá. A dotvrzuje to řvaní do mobilů.

A v pokoji v nemocnici? Jeden je na chcípnutí a druhý to chce mít zapnuté celý den, i když se za tu dobu věci opakují několikrát.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Zdena-B-P 31.8.2015 20:15

Nahluchlí

Protože jsem se na konci pracovní kariéry ocitla v hutích, tak bylo v provozu naprosto běžné, že starší dělníci byli nedoslýchaví. A ostatní používali (na rozdíl od těch letitých) "ochranné pomůcky" - špunty do uší. Než jsem se naučila trochu odezírat, tak jsem tam byla za největší pako, které nerozumělo ;)Ostatní, skoro hluší, si vedle třítažné stolice (a to je cca 100 DB) docela pokecali.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

H. Williamson 31.8.2015 20:10

Moc pekne napsane

Ale kupodivu, jak Americani se na verejnosti celkem druzi, v konverzacich v cekarnach jsou velmi zdrzenlivi.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Jitur 31.8.2015 16:34

přidám svoje zkušenosti...

...tedy Marička píše - "sotva půl hodinky" s lékařem - no co byste řekli tomuhle, od minulého roku je moje mamka v Domově pro seniory, ale před tím jsme pravidelně absolvovaly pochůzku z jejího bydliště, cca necelou zastávku autobusu do ordinace psychiatrické lékařky, vždy řádně objednané od minulé návštěvy do této - tedy cca 1x za dva měsíce na určitou hodinu. Ovšem předtím jsem musela já vyrazit po práci rychle autobusem k mámě domů, vyzvednout mámu, doklady a "došourat" s ní do ordinace - ne vždy se mi podařilo odejít z práce včas, nicméně snažila jsem se, ale stalo se třeba, že autobus se zasekl v koloně před křižovatkou, minuty běžely... a tak jsme jednou, objednané na 17:45, dorazily v 17:55, já s jazykem na vestě, máma tvářící se, že v příští minutě sebou praští (kromě téhle "pravidelné" vycházky, odmítala chodit kamkoli, takže nohy nezvyklé pohybu udělaly své) a bylo nám řečeno, že paní doktorka už má vypnutý počítač a my jdeme pozdě... možná jste se teď koukli zpátky, o jakém vyšetření, že to píšu, ano, šlo o PSYHIATRA - tedy lékaře, který by měl mít pro pacienta čas a pochopení, snahu probrat s ním jeho starosti - kolik tedy měla naše paní doktorka rezervováno času na tuto kontrolu? Vzhledem k popsanému, počítám, že to nebylo ani těch 5 minut, za které stihla tak napsat recept na prášky a vytisknout jej...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Dalmi 31.8.2015 13:37

Byl jste

někdo s nahluchlou tchyní na ušním? Já jo :-)

Blážo, pobavilas mě. Takhle to fakt chodí. A ještě něco mi to připomnělo, znáte toto? https://www.youtube.com/watch?v=G7M77S08LbU

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Inka 31.8.2015 13:08

hehe objednání

to je někde k smíchu. Maminka jezdí na cévní a bývá to tak jednou až dvakrát ročně, pokud jí nic není. Objednává se prakticky při odchodu z prohlídky prakticky na půlrok dopředu. Protože cesta je přes celou Prahu, pomalu 10 let ji tam většinou švára vozí. Pokud nemůže, nastupujeme my s Bimboušem, eventuálně žádám Karolínu o dovoz, po Praze zásadně nejezdím. Složitě zajistím dovolenou a dopravu a zavolají, že pan doktor není a nebude. Přeobjednají třeba o další 3 měsíce a my zase složitě řešíme logistiku. Když už tam jsme, absolutně nevíme, jak dlouho tam budeme. Onehdy na mne čekala Karolína přes hodinu a půl roku předtím jsme byly za čtvrt hodiny hotové...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

O. Joklová 31.8.2015 12:17

čekárny

no, jsem v nich častěji, než by se mi líbilo

vyhlášené dlouhotrvající bývají ortopedie a chirurgie - několik hodin žádná výjimka, absolvovala jsem mnohokrát, dnes už jsem rezignovala a dokud nebudu mít minimálně venku plotnu, tak tam nejdu... a taky se tam toho člověk dozvěděl, jéje - od chorob až po vaření a spletité rodinné vztahy

nejčerstvější zkušenost se zdravotnictvím je ta, že mi odešla do důchodu moje skvělá mnohaletitá neuroložka (to je ale potfora, viďte? :-D ) a já si musela hledat novou... byl to dost zážitek, překvapilo mě jak málo ordinací tu máme - když už jsem musela měnit lékařku, chtěla jsem někoho blíže obydlí... zatím jsem tam byla jednou a jsem z ní docela v rozpacích :-(((((

jinak čekání u praktické (ale tu mám zlatou, snad mi už vydrží do smrti!!!) a taky leckde, přestože jste objednaní, to je kapitola sama pro sebe... a ano, skoro všude (včetně veteriny) visí cedulka, že pořadí pacientů určuje lékař, tak jste stejně namydlení

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Sedláková 31.8.2015 10:51

Jo čekárny

V čekárně u lékaře se snažím číst.

Když byly děti malé, tak jsem s oběma chodila s ekzémem na kožní do FN. Tam to bylo na celé dopoledne. Nechtěla jsem , aby děti zlobily,tak jsem nosila dětské časopisy a četli jsme si. Kluci byli hodní a ještě se něco naučili. A uteklo nám to.

Míša z Plzně

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Rpuťová 31.8.2015 10:25

Jj. my máme zázračnýho pana doktora! :))))

To takhle taky přišel jeden o berlích, co nechodil a maželka tvrdila, že musí jít první, nebo nevydrží.

Zaklaply dveře, po chvíli se ozval řev, dveře se rozlétly a z nich vyletěl dědoušek jako mladík a za ním kvačila manželka s berlema...

Hotové Lourdy! :)))))

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Jovo 31.8.2015 10:14

Jeden z čekárny.

Když muž přistoupil k pultu sekretářky, všiml si, že je to obrovská, nepřátelsky se tvářící žena, vypadající jako zápasník sumo. Řekl jí své jméno. Sekretářka velice hlasitě řekla:

"Ano mám zde vaše jméno. Jste objednaný k lékaři z důvodů impotence, že ano!"

Všichni pacienti v čekárně se obrátili a dívali se na velmi trapně se cítícího muže.

Muž se z toho ale rychle vzpamatoval a stejně silným hlasem odpověděl:„Ne, přišel jsem se zeptat na operaci na změnu pohlaví, nechci ale stejného doktora jako jste měla vy!“

Všichni v čekárně se zvedli se židlí a zatleskali mu!!!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Lika 31.8.2015 9:51

Čekárny jsou zvláštní laboratoř

Jednak se tam koncentrují bacily. Pak se tam koncentrují hrůzostrašné informace a zkušenosti, které se na vás bez vyžádání hrnou. Pokud už do takového prostředí nezbytně musím, beru si sebou knížku: nikdo se se mnou nedává do řeči a nenervuju se uplývajícím časem.

Docela vesele vzpomínám na příhodu z čekárny u zubaře. Uvnitř byl pán a ten opravdu strašlivě řval. Ono se mu celkem nic bolestivého nedělo, ale nedokázal ovládnout řvací reflex - to jsme všichni v čekárně věděli, protože k nám doléhaly i jeho vysvětlující komentáře a omluvy. Chvilkami na nás vykoukla sestřička s otázkou "Ještě jste neutekli?" :-)

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Vave 31.8.2015 9:50

Moc hezký článek!

Jsa odkojena socialistickými frontami na všechno, beru čekání u doktora poměrně fatalisticky. Pokud se u doktora nedá objednat (u mě je to jinak skvělá obvodní), tak se snažím vystihnout časy, kdy tam bude podle mých zkušeností a kvalifikovaného ;o) odhadu nejméně lidí.

Do čekáren chodím zásadně s nějakým čtivem a jsem relativně klidná do chvíle, kdy tam někdo začne nervózně pohekávat, poskakovat, vzdychat a bědovat, že to trvá dlouho. Do chvíle, kdy někdo začne nehorázně předbíhat. A/nebo do chvíle, kdy od od objednacího času uplyne víc jak čtvrt hodina. Což se stává bohužel i na veterině, kde mi to vadí nejvíc, protože mám s sebou ne úplně klidné zvíře.

Jinak znám sestry anjely i sestry generály, kterým ne vždy dokážu dobře čelit, protože k doktorovi člověk chodívá především, když mu něco je a tudíž není ve formě. Pročež ať žijí anjelské sestry! :o)

Přeju všem dobrý den. <3

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Pajakerryková 31.8.2015 9:47

tak ja vcil casto navstevuji

doktora kvuli stitne zlaze. Je hodny uz me chce videt co dva mesice a ne po 4 tydnech ;) na veterinu se neobjednavam domluvim se vzdy s kamaradkou vetkou naprimo treba jako dnes :)

• reagovat
• nahlásit příspěvek

T. Zana 31.8.2015 9:24

Čekárny

Asi je to prokletí našeho zdravotnictví. Největší hrůza byla čekárna na interně na Bulovce. S embolií mě tam nechali tři hodiny.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

L. Blaza 31.8.2015 8:18

:)

Nejvíce trpím, když natrefím na sestru, která se pacienta v čekárně před ostatními ptá, jaký má problém. Když jsem byla ve stejné situaci, nedala jsem se a odpověděla sestře, že jí to nehodlám sdělit před všemi v čekárně. Byla dost překvapená. Člověk se nesmí nechat.

Naštěstí se dá už odejít jak k jiné zdravotní pojišťovně, tak například k jinému praktikovi. Lékař je především člověk a většina zaslouží můj obdiv. Pokud však člověkem být neumí, odcházím jinam.

Mám to velké štěstí, že jsem objevila odborníky, ke kterým chodím a kteří neberou pacienta jen jako kus, ale jako člověka a těch si nesmírně vážím.

A s těmi požadavky některých pacientů v čekárně aby měly některé sestry svatozář!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Matylda 31.8.2015 7:26

Tak k praktikovi

se objednávám, jenže můj praktik pracuje zároveň jako chiropraktik a těch "praktických" pacientů má poměrně málo. Zavolám, dohodnu se, jak moc je to akutní, a podle toho jsem objednána. Nečekám nikdy víc jak pět minut, ale zas je fakt průšvih zdržet se v koloně aut. Protože to už mě vzít nemusí. Tak jsme si zvykla jezdit trochu s předstihem (v současné situaci v Brně a okolo brna dost velkým předstihem) a funguje to.

Na gyndu bych se objednávat nemusela, ale objednané pacientky mají přednost a já to čekání fakt nesnáším.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Xerxová 31.8.2015 6:19

hezký den

hezké pondělí všem Zvířetníkům a zvířátkům :o) těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej. A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp.

Chodím (minimálně) k praktickému lékaři, který má (a umí používat) systém i na objednání. Takže čekám minimálně.

Umí to už i veterinář - tam nečekáváme taky  :o)

• reagovat
• nahlásit příspěvek