J. Škodák 21.8.2015 20:24

Postmoderna -Bábel-zmatek a manipulace

Vyučoval jsem dějiny výtvarné kultury na střední škole a marně jsem hledal v odborné literatuře takovou vynikající analýzu postmoderny,jakou napsal pan Hvížďala. Měl jsem již dávno podobné názory na postmodernu a v diskuzích s odborníky,kteří na to mají papír jsem si připadal jako Don Quijote. Autor velmi trefně říká,že postmoderna nastavila následující dogma. Veškerá realita je společenskou konstrukcí nekonečně manipulovatelná a proto je pravda nepotřebný termín. Veřejný prostor ovládla medialita,nekonečný proud informací,polopravd,výmyslů,lží...,který způsobil zmatek pojmů. Proto se oprávněně domnívám,že to byl úmysl,kterak ovládat společnost! Nic nového pod sluncem! Ve Starém zákoně máme příklad úmyslného zmatku-Bábel. Obávám se,že se toho postmoderního Bábelu jen tak nezbavíme!!!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Kraus 18.8.2015 10:13

Bylo by to pěkné,

kdyby to nebylo proti duchu doby, proti všemu, co kolem vidíme – viz včerejší tv dokument o pádu Singapuru. Masy intelektuálů, zmítající se v divokém kalném proudu polopravd, lží, zamlčování, negace, nenávisti, nemohou najednou začít plavat proti. Prostému čtenáři, divákovi může připadat, že, použito autorovy terminologie, postmoderna všechno rozvrátila a vymyla mu mozek. Do takto připraveného terénu přichází new reality s předem vyfabrikovanou a jedinou pravdou. Promítnuto do politické roviny, mohli bychom se konečně dočkat spasitele-diktátora.

Co se týče Havla, měly by ho naše elity už konečně nechat v klidu spát. Jeho „osobní ručení“ poznali doslova na vlastní kůži naši letci a vojáci z druhé světové války, když je a jejich rodinné příslušníky osobními pozvánkami pozval na třetí hradčanské nádvoří k oslavě padesátého výročí skončení války. Sám odjel někam do ciziny – už to vyvolalo protesty přítomných - a temní duchové, které na Hradčany zavlekl, tam pak ve vteřině rozpoutali takový uragán, že ani mladší nestačili doběhnout se schovat do průjezdu. Vojáci běželi k bližším dveřím do paláce, kterými utekl jakýsi soubor písní a tanců, ty ale před nimi zamkli. Tak se pak promočení na kost a prostydlí, ve slavnostních uniformách, ploužili na tramvaj. Jméno Havlovo jsem od té doby od nikoho z nich neslyšel, jen teta ještě řadu let, když někdo umřel, poznamenávala „to se na něm podepsal ten Havel “.

• reagovat
• nahlásit příspěvek