J. Kraus 18.8.2015 10:13

Bylo by to pěkné,

kdyby to nebylo proti duchu doby, proti všemu, co kolem vidíme – viz včerejší tv dokument o pádu Singapuru. Masy intelektuálů, zmítající se v divokém kalném proudu polopravd, lží, zamlčování, negace, nenávisti, nemohou najednou začít plavat proti. Prostému čtenáři, divákovi může připadat, že, použito autorovy terminologie, postmoderna všechno rozvrátila a vymyla mu mozek. Do takto připraveného terénu přichází new reality s předem vyfabrikovanou a jedinou pravdou. Promítnuto do politické roviny, mohli bychom se konečně dočkat spasitele-diktátora.

Co se týče Havla, měly by ho naše elity už konečně nechat v klidu spát. Jeho „osobní ručení“ poznali doslova na vlastní kůži naši letci a vojáci z druhé světové války, když je a jejich rodinné příslušníky osobními pozvánkami pozval na třetí hradčanské nádvoří k oslavě padesátého výročí skončení války. Sám odjel někam do ciziny – už to vyvolalo protesty přítomných - a temní duchové, které na Hradčany zavlekl, tam pak ve vteřině rozpoutali takový uragán, že ani mladší nestačili doběhnout se schovat do průjezdu. Vojáci běželi k bližším dveřím do paláce, kterými utekl jakýsi soubor písní a tanců, ty ale před nimi zamkli. Tak se pak promočení na kost a prostydlí, ve slavnostních uniformách, ploužili na tramvaj. Jméno Havlovo jsem od té doby od nikoho z nich neslyšel, jen teta ještě řadu let, když někdo umřel, poznamenávala „to se na něm podepsal ten Havel “.

• reagovat
• nahlásit příspěvek