20.4.2024 | Svátek má Marcela


Diskuse k článku

Z DRUHÉHO KOPCE: Klukovské vzpomínky 325

V jednom týdeníku začíná rekapitulace událostí minulého týdne slovy „Vinnetou a Ludvík Vaculík se odebrali na věčnost“.

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Výpis zvoleného vlákna.
Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
P. Vandas 23.6.2015 17:18

Pane Čechu, čtu vás velmi rád, ale souhlasit dnes nemohu.

Všechny tři jmenované, Karla Maye, Vaculíka i Woody Allena obdivuji. Každého v jiné době a pro jiné důvody, ale všechny bez vyjímky. :-):-):-)

I. Fencl 28.6.2015 10:51

Re: Pane Čechu, čtu vás velmi rád, ale souhlasit dnes nemohu.

Ta "Sekyra" se dá číst dodnes. Třeba jen ta poslední kapitola o setkání s bratrem. Vaculík možná chtěl napsat druhý díl - a už to nedokázal. ... Myslel jsem, že odvrhnu Loučení k panně, ale i to je dobré, i když úplně jiné. Jen je fakt, že každý sedmdesátník holt s dvacítkou chodit nemůže, takže tuto knihu četly spíš ženy, zatímco chlapi ji nemuseli. Atd. Hodiny klavíru jsou dokument o krizi Literárek, začínající krizi Obce a o tom, že už to nešlo jako v Loučení k panně. Možná byl Vaculík vztekloun, ale ze vzteku se právě píše. ... A spisovatel Jan Novák (viz někde jeho článek) má pravdu, Sekyra je komplikovaná, ale jde pochopit.