J. Jurax 29.1.2015 0:25

Jen technická

Abú Bakr Mohammed ibn Zakaríja ar-Rází byl myslitelem muslimským, leč nebyl myslitelem arabským, nýbrž perským, nejsa Arab, ale Peršan. Stejně tak Muhammad Abú ar Rajhán al-Birúní zvaný Aliboron a Abú Alí al-Husajn ibn Abdulláh ibn Síná zvaný Avicenna.

Peršané nebyly a nejsou Arabové.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Friedlaender 28.1.2015 17:35

Díky, pane Grossi,

napsal jste vysoce kvalifikovanou stať, jejíž myšlenky sdílím, včetně toho děsivého závěru. Měli bychom vynaložit veškerou snahu, aby k tomu nemuselo dojít. Pokud ale neuspějeme, musíme své dosud existující převahy využít. Máme na to právo.

A pro rozhodnutí musíme stanovit nepříliš dlouhou lhůtu. Nesmíme čekat, až své převahy pozbudeme.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

V. Kobetič 28.1.2015 16:09

Zajímavý článek

pana Grosse – i když s mnoha otázkami, ale jenom dílčím resumé. Pro toho, kdo se někdy začetl do textů Koránu, ale rovněž Starého a Nového zákona, by mohlo přijít logickým toto vysvětlení – cituji:

Čínská akademie sociálních věd měla za úkol zjistit (info z r. 2013) „objektivně a mimo pochybnosti – jaké jsou příčiny evropského úspěchu“, a jak se vyjádřil v rozhovoru s novinářem Dominikem Lawsonem z The Sunday Times nejmenovaný člen akademie o nepublikovaném výsledku zkoumání, bylo to pro něj a jeho kolegy značné překvapení: „Stále jsme na to nemohli přijít, zkoumali jsme vaši kulturu z materiálního, historického, politického i ekonomického hlediska a dlouho se nám zdálo, že jste prostě jen náhodou objevili nejlepší politický a ekonomický režim, měli jste přece lepší děla. Nakonec jsme ale zjistili, že klíčový nebyl náhodný objev materiálních vynálezů - ale kultura křesťanství. To ONO postupně vytvořilo soudržný základ sociálního a politického života založeného nikoli na moci, ale na důvěře, kterou zbytek světa neznal. Jen tak mohl vzniknout spontánní kapitalistický trh a nakonec i demokracie.“

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Cimbálník 28.1.2015 14:23

Off topic

ale mohlo by zajimat:

https://dennikn.sk/22911/mysi-raj-upadok-spolocnosti/

• reagovat
• nahlásit příspěvek

R. Brzák 28.1.2015 14:04

skvělý článek!

Četl jsem "bez dechu" a mám o čem přemýšlet.

Jediná připomínka - myslím, že autorovo -

"evropská destruktivita či „ochota k chaosu“, která učinila revolučním to, co revoluční vůbec být nemuselo, a tato destruktivita či ochota musela vyvěrat z jakési hlubinné, třebas nepřiznávané, jistoty (naděje?), že na Nebesích není nikdo, kdo by nám mohl odklon od Řádu a Celku oplatit." - se dá nahlédnout snadněji s přijetím, že "na Nebesích není nikdo, kdo by nás" CHTĚL za odklon od Řádu a Celku TRESTAT.

"Evropská destruktivita" a ochota podstoupit chaos je přirozeným odrazem lidského nespoutaného ducha. Ducha, jenž zavrhne strach jako svého velitele. A v tom vidím odkaz Ježíše Krista - lásku a odpuštění - ať u jednotlivce, nebo od Boha, či boha.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Dvořák 28.1.2015 13:10

Dobrý to článek !

Musím souhlasit, že bránit se takovému šílenství které známe pod názvem muslimská víra která se řídí koránem je nutné všemi dostupnými prostředky které jsou k dispozici ! I kdyby měl celý arabský svět zůstat nějakou dobu radioaktivní !

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Kyselková 28.1.2015 12:23

Čekání na Tenga.

Ano, souhlasím, že analogie s Kulturní revolucí nalévá do žil naději. Arábie čeká na svého Teng Siao-pchinga a za 50 let by mohla být iránská barbarská teokracie děsným mementem jako holokaust. Že by mohly "rúzné verze modernity" a techniky spustit éru zázraků a nejen beznadějně černý scénář.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

R. Hroza 28.1.2015 12:00

Doporučuji

Opravdu zajímavé postřehy a souvislosti.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Koutný 28.1.2015 10:55

Doporučuji

ještě jednou si projít jména "arabských" učenců, které dáváte za příklad. Pak rychle zjistíte, že v naprosté většině to byli Peršané, nucení konvertité od zoroastrismu nebo nanejvýš jejich žáci. Těch pár skutečných Arabů pak žilo ve Španělsku, v Cordóbském emirátu, v kratičkém časovém okně, kdy osvícený emír Abdulláh ibn Mohamad umožnil dočasně rozvoj moderní vzdělanosti. Po jeho smrti a nástupu prvního chalífy Abd-al Rahmána a návratu k ortodoxnímu islámu došlo k takřka okmžitému úpadku, který nakonec umožnil rekonkvistu.

Takže: ŽÁDNÁ ARABSKÁ VZDĚLANOST NEEXISTUJE, existuje jen vzdělanost podrobených národů, kterou islám do 2-3 generací spolehlivě udusil.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Urban 28.1.2015 10:46

To vám to zase multikulti

mašíblové nandají, autore! Ale jo, velmi zajímavý pohled, a asi souhlasím i s tím závěrem, snad se v nás pud sebezáchovy přece jen ještě včas probudí.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

K. Kužel 28.1.2015 10:34

Pokus o další hledisko

K velmi komplexnímu a obsáhlému rozboru se pokusím přidat domněnku, kterou omezím jen na srovnání vědy čínské a evropské. Na vědu tu nechci pohlížet skrze srovnávání objevů a vynálezů, ale jako ne METODU poznání.

Myslím, že tato metoda je ovlivněna myšlenkovými tradicemi té které civilizace. Pro čínskou civilizaci je charakteristická vysoká úcta k tradicím a autoritám. Proto když někdo něco vymyslel, co nějak fungovalo a mělo úspěch, bylo to přijato a dále jen artikulováno a prohlubováno. Jako příklad vezměme akupunkturu. Tvůrce mluví o jakýchsi drahách, kterými proudí cosi. Nikoho již nenapadne do tohoto základu rýpat, jen se základní metoda obohacuje například o dráždění aku bodů elektřinou apod.

Evropská věda převzala asi mnohé z náboženských disputací, kdy různé směry mezi sebou zápasily tvrdou argumentací a snažily se jeden druhého "nachytat na švestkách". Pro vědce evropského typu je největším úspěchem odhalit, že stávající teorie je CHYBNÁ, je potřeba ji zahodit a paradigma nahradit jiným. Tato metoda poznání se ukázala jako nejúčinnější a nejúspěšnější.

V tom vidím důvod zaostání čínské vědy, která byla svého času neuvěřitelně pokročilá.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

K. Janyška 28.1.2015 9:58

Islamismus je zřejmě název pro praktické kroky vyznavačů

islámu, které mají vést k jeho konečné realizaci a to všemi prostředky, zejména teroristickými metodami boje. Jiné vysvětlení není. Protože islamističtí bojovníci jsou však ve většině vyslanci islámských náboženských představitelů, je nasnadě, kde hledat politickou cestu k omezení jeho zločinných projevů. Právě tam. Jak to, že náboženští vůdci světa se nescházejí, aby dohodli klid náboženských zbraní ? Není to náhodou tak, že jsou všichni stejní ? Není to tak, že by všichni rádi viděli ty druhé pryč z povrchu zemského a že tedy ve skutečnosti probíhá náboženská válka na Zemi. Obávám se, že jsem velmi blízko pravdy... Dzp.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

I. Schlägel 28.1.2015 8:26

Zajímavý článek.

Na jedno přečtení to není ;-)

• reagovat
• nahlásit příspěvek

A. Alda 28.1.2015 8:24

Proč autor střílí vedle terče?

Mám za to, že závěry autora jsou mimo skutečnost (realitu) proto, že si nejprve vytýčil před závorku indiviuální ideové teze, které v článku nezmiňuje, ale z nichž jeho formulace vycházejí jako z dannosti. No a pak je zde také neznalost historie - respektivě znalost jen velmi omezeného okruhu pramenů historiografie.

Mnohem lepší článek je zde: http://www.osel.cz/index.php?clanek=988

I když se nezabývá tím, co bude v budoucnu s Čínou, muslimy a Indií.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

K. Frauknecht 28.1.2015 8:16

Pořád mi vychází jedno a to samé :-)

Velké území, velká společnost, navíc centralisticky řízená (stará Čína, Indie, dnešní Rusko, EU :-)), nutně potřebuje ke své existenci řadu pravidel a omezení. To ji požírá zevnitř. Chybí konkurence, zelenou mají průměrní a, pochopitelně, nenažraná elita.

Ve staré Číně si k vědě mohl "čichnout" jedinec (pečlivě vybraný!) po sedmi letech studií. Srovnejte to s možnostmi nedostudovaného Darwina, Edisona a dalších!

• reagovat
• nahlásit příspěvek