Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996Diskuse k článku
HISTORIE: My nebudeme spát...
Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
|
O. Roldán 5.1.2015 4:40Krásnosmutnostrašné čtení Díky. Někdy pár řádků osobních pocitů dá člověku víc než mnohasetstránková historická analýza. |
|
|
D. Nowodny 4.1.2015 18:09Re: A co třeba rota Nazdar? da da ... jak jinak ! Nevim jak u Ypres, ale na Vimy Ridge Cechoslovaci, neboli Ceskoslovenske Legie, bojovali a maji tam pomnicek ! |
|
|
P. Kersch 4.1.2015 12:25zajímavost Zajímavé texty bývají zajímavé i proto, že v nich něco důležitého chybí. Například jméno překladatele veršů. |
|
|
R. Szewczyk 4.1.2015 11:24Re: A co třeba rota Nazdar? jde o věcnou správnost,,,,jinak za sto let někdo napíše,že na OH Nagano vyhrál tým československa, |
|
|
P. Kmoníček 4.1.2015 10:07Re: A co třeba rota Nazdar? Szewczyku,řadíte se po právu k Mrázkovi a Lesniakovi. |
|
|
R. Szewczyk 3.1.2015 12:09Re: Jiné zamyšlení, nevím, zda je skutečně pravda, že děda,coby velitel kulometné čety na Piavě používal ukořistěný těžký kulomet fiat,vyprávěl,že dobře mířená rána na hrudní koš vyvolala osmotický tlak,který neštastníkovi vyboulil oči z očních důlků,pokud se neštastník před zásahem napil nebo najedl,tak ten tlak roztrhl i žaludek,obsah vychrstl na sníh,pokud padl na břicho,oči přimrzly do sněhu,při uklízení pak tam zustávali utrhnuté,děda vyprávěl,že ještě dnes,to jest na konci sedumdesátých let ,ty mrtvé oči jej probouzejí ze sna,,,,jinak kulomety měli zastřílené na uroveň břicha,rána do břicha byla tehdy jistá smrt,ovšem mladí silní vojáci,než zemřeli,někdy řvali na poli i několik dnů,někdy se zdálo,že je již mrtvý,ale když ho do vyhřezlých střev kousla krysa,rozeřval se znova,někdy utok nebyl téměř možný,bo vojáci klouzali po té mastnotě,co vytékala z mrtvých,nebo se zamotávali do střev.........no v té Syrii a Iráku to jistě vypadá podobně,ale nikdo vám to neukáže...... |
|
|
R. Szewczyk 3.1.2015 11:36Re: Jiné zamyšlení, nevím, zda je skutečně pravda, že Namísto toho se válčící strany snažily prorazit linie tak, že hnali miliony vojáků proti kulometům.......to proto,že to byly západní demokracie ha ha ha |
|
|
R. Szewczyk 3.1.2015 11:34Re: A co třeba rota Nazdar? kurňa,napište to správně,Rakouskomaďarská rota,z čechů a slováků,kteří zradili svou vlast,,,,v té době o československu nebylo vidu ani slechu,a propo,vždy se uvádí státní příslušnost a pak národnost,Jak by znělo např: Senegalský voják ameriky,když amerika není státem, |
|
|
P. Vaňura 3.1.2015 11:32Jiné zamyšlení, nevím, zda je skutečně pravda, že Bismarck byl r. 1871 proti připojení Alsaska a Lotrinska k Německu. Já totiž politikům vytýkám méně, to že tu válku rozpoutali, ale mnohem více, že ji r. 1915, kdy se dostala do slepé uličky, nedokázali ukončit kompromisním mírem. V dějinách západní Evropy let minulých najdeme přitom několik případů, arci zdaleka ne tak krvavých, kdy byl uzavřen mír s obnovením předválečného stavu. Němci dokonce r. 1915 odmítli koncepci generála Falkenhayna, který uvažoval takto "Linie nejde stávajícím způsobem boje prorazit a my stojíme na francouzském území. Stačí tedy bránit dosažené a z této pozice vyjednat pro nás výhodný mír." Namísto toho se válčící strany snažily prorazit linie tak, že hnali miliony vojáků proti kulometům. Právě otázka Alsaska a Lotrinska byla jednou z hlavních překážek uzavření kompromisního míru! |
|
|
P. Vaňura 3.1.2015 11:20A co třeba rota Nazdar? Myslím princip, rota Nazdar byla vytvořena z Čechoslováků, žijících ve Francii. U těch vojáků dokonce mohlo jít jen o národnost! |
|
J. Štrobl 3.1.2015 11:16Velmi smutné, ale krásné Jistě důvod k zamyšlení. |
|
|
R. Szewczyk 3.1.2015 11:00hm pane Hulík,prosím o vysvětlení,jak se dostaly hroby československých vojáků v roce 1915 do Yper?Já si ten metafizický přenos nedovedu představit,ale nejmodernější technologie superdemokracie svobody ,to jest USA ,to jistě dokáží, |
|
|
F. Matousek 3.1.2015 8:58velmi smutné a k zamyslení nad nicotností naseho konání. A v nadeji, ze nás doufejme, nic podobného snad neceká ?!? |
