16.4.2024 | Svátek má Irena


Diskuse k článku

CESTOVÁNÍ: Idyla Blumau

Do lázní Blumau v Rakousku jsme nejeli ani tak kvůli vodě a koupání, ale zlákala nás jejich neobvyklá architektura. Jak jsem slyšela o Hundertwasserovi a uviděla jeho nápady, jeho bláznivou barevnou architekturu, okamžitě jsem byla rozhodnutá, že ji musím vidět.

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
J. Cervenka 21.11.2014 14:22

krasnej zivot

krasnej zivot musi mit Urabanova. Vsude se ji libi, ( i v Americe, straslive dle Neviditelnyho. Psa) najde tam pekne veci, krasny mista, hodny lid. Jak neceske a jak prijemne ! . At pise vic.

M. Urbanová 21.11.2014 9:19

Re: Kdyby se chtělo

Milá paní Vozábalová,

zkusme si vzpomenout, co bylo v Praze s chobotnicí.

J. Buk 21.11.2014 6:44

Doporučuji

Nejdříve se podívat do Bad Blumau a pak do toho tahat Gaudího. Soudy podle fotek nedělají znalce.

J. Vozábalová 21.11.2014 2:29

Doporučuji

podívat se do Barcelony na originál. (Ale to je jen "rejpavá" poznámka - omlouvám se.)

Jinak - pokud by někdo něco takového chtěl vybudovat u nás - není vcelku zákonných možností mu v tom zabránit, i kdyby "se chtělo". Opravdu ne!

Ale všimněte si - ty lázně stojí jaksi samy o sobě, neprolínají se do nějaké tradiční zástavby, městské ani venkovské. Problém totiž většinou spočívá v tom, že nějaký - z hlediska tradiční architektury - "úlet" se někdo snaží do takové tradiční zástavby vložit.

Ale ani to většinou nelze příliš ovlivnit a stokrát si můžeme myslet, že se to nehodí - pokud to splňuje limity dané územním plánem, nelze nic dělat. Tedy lze, ale musela by to být obec (obecní zastupitelstvo), která by se do toho vložila - a ta svou roli obvykle považuje za zcela formální a nedělá nic - respektive "dá razítko" na cokoli. (Nemluvím  samozřejmě o nějak chráněných územích - to je něco jiného.)

Ty lázničky jsou pěkné, malebné, barevné a - pokud lze z fotek soudit - i příjemně zasazené v krajině. Pokud totiž něco tak zcela netradičního vyroste "na zelené louce", je jen na odpovědnosti autora - architekta, zda to bude kýčovitý paskvil nebo dílo hodné obdivu. Tady se to  - aspoň z mého pohledu - docela povedlo. S autorkou tedy vlastně ani nepolemizuji - jen ten její názor na možnost postavit něco takového u nás se snažím uvést na pravou míru z hlediska naší platné legislativy.