M. Pivoda 17.10.2014 22:27

Nejen diagnóza, ale i léčba problémů byrokracie

Nebudu zde řešit teorii byrokracie (i když bych k tomu mohl mnohé říci ze své minulé profese na výzkumném ústavu řízení), ale půjdu přímo k řešení tam, kde je problém s byrokracií vnímán nejcitlivěji. To jest ve službě veřejnosti. To je přesně tam, kde jiní rozhodují o vašech penězích - a vy nemáte tuto situaci plně pod kontrolou.

V principu existuje pouze jedna jediná životaschopná kombinace. žijeme v technologické době, takže řešení všech našich současných akutních problémů (včetně byrokracie) lze nalézt jen ve spojení s novou technologií. (Vzpomeňte si, že také druhá světová válka byla vyhrána spojenci jen kvůli jejich lepší technologii - a největší vliv mělo prolomení šifrovacího systému Německa. Tajné vojenské tahy Německa byly předem známé spojencům. Spojenci viděli Německu do karet.)

Takže teď už přímo k věci, řešení současných problémů byrokracie ve službě veřejnosti je zde:

https://sites.google.com/site/fmriliedetectors/vysledky-pruazkumu

• reagovat
• nahlásit příspěvek

V. Vaclavik 17.10.2014 17:39

Zarnym prikladem

byrokracie, co se hospodarskeho systemu zeme tyka, byla prece nase byvala totalitne planovana socialisticka ekonomika. Byrokratizace muze pripadat jako dobro jen kratkozrakym lidem, kteri nedohlednou dale, nez nekam, kde konci jejich nos.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

V. Vaclavik 17.10.2014 17:32

Kdysi jsem cetl

memoar Charlese Schwaba a jeho popis, jak to chodivalo v ocelarnach jeho zamestnavatele Carnegieho. Podnikove byrokracii se vyhybal tim, ze kazda sekce ocelaren byla samostatnym 'podnikem v podniku', tak rikajic. Kazda sekce resila vlastni ziskovost, ci neziskovost, jen na vlastnim turfu - cili ostatni zdrave casti podniku nedotovaly zadnou vnitropodnikovou ztratovou sekci, kazda musela stat na vlastnich nohach.

Vedouci sekci v nich byli pany a mohli si delat vlastni zamestnaneckou politiku, tedy jak motivovat sve zamestnance k pracovnim vykonum. Dle meho nazoru to byl ukazkovy priklad eliminovani byrokracie a Carengieho a pozdeji Schwabovo podnik byly velice uspesne.

Carnegie se nikdy nebal nejakeho spolcovani konkurence, ktere slo proti nemu, byl to totiz moudry clovek a umel se chovat racionalne, na rozdil od pozdejsich 'antitrust' blbecku, kteri dominuji Americe dodnes.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

P. Vaňura 17.10.2014 12:24

A co takhle Fuhrerprinzip

V armádě se osvědčil, jeden velitel odpovídá za všechno v jeho jednotce.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

A. Hrbek 17.10.2014 10:15

Trochu mimo mísu

Teorií "byrokracie" se od dob Maxe Webera zabýval bezpočet vědeckých pracovníků, a to aplikací získaných výsledků v praxi.

Tirole se především zabýval státní regulací národohospodářských oborů a to především z hlediska možnosti regulací trhu a potlačení tržního vlivu monopolů.

Tedy něčím naprosto neslučitelným s "liberalismem" pana Kohouta.

Tirole dospěl k závěru, že byrokratická organizace je nejefektivnějším způsobem řízení, a to přes veškeré potíže, které přináší a že stát má nejen právo, ale i povinnost regulovat trh.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

P. Hlosta 17.10.2014 9:08

Nic nového autore nemáte?

Ha! "Objevili jsme Ameriku!" Pokud by se autor zeptal před patnácti lety nejen mně, pak by slyšel stejné, jako od nobelisty ekonoma. Protože dávno je známé, jak roste administrativa ve státě spolu s klientelistickými vazbami. Že neustále klientelismus trvá, není příčina v politických stranách, jako v trvalosti byrokracie a jejím růstu.

A na co by bylo třeba nobelisty? Na to, aby konečně našel ten správný systémový tlak, který by mohly politické strany použít při svém vládním postavení a převahou v parlamentu. To je totiž zapotřebí, aby onu známou tezi o nebezpečí v rostoucí složitosti byrokracie, bylo možno použít.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Poláček 17.10.2014 7:48

protipól

Zajímavý příspěvek ! Nutí mě to přemýšlet nad jistou podobností z termodynamickým systémem a entropií. Ta je míro energetických ztrát při kterých probíhají procesy v reálných systémech. To je daň za existenci disipativních jevů (tření, ...), tepelných ztrát. Systém z nulovou entropií neumíme zkonstruovat ani na papíře. Naopak se ale dá zkonstatovat, že přímo úměrně z rostoucí entropií systému roste i jeho míra stability. Analogie s pojmem byrokracie ve společenských systémech je evidentní ! V obou případech je všeobecná snaha je minimalizovat, ale ví se, že bez nich reálý systém fungovat nemůže. Zdá se že existuje jakési optimum, jak jej ale nalézt ?

• reagovat
• nahlásit příspěvek